Trainspotting

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Dlouho, předlouho jsem měl film v pořadníku a konečně jsem se jednoho dne stihl na film mentálně připravit, abych dané téma skousl. Danny Boyle tenkrát na rozdíl od Requiem for a dream dokázal natočit film o feťácích, který se vám nesnaží v prvé řadě vnutit, jak jsou drogy špatné. Právě naopak ukazuje ty pozitivní účinky, tu bezstarostnost, ten skvělý pocit, který můžete zažít a nechá to na vás, abyste dospěli k tomu poučnému závěru, že to za to vlastně nestojí, i když chvíli je to zábava. No a Ewanův výkon asi netřeba dále rozvádět...90% (30.05.2014)

Ten začiatok si púšťam stále dokolečka dokola. Ja mám proste slabosť pre tvrdú škótsku angličtinu a poriadných psychoušov. A tými Begbie (Robert Carlyle) a Spud (Ewan Bremner) bezpochyby sú. Škoda že Danny Boyle sa svojou neskoršou tvorbou k tomuto závisláckemu opusu ani zďaleka nepribližil. A kto by povedal, že s toho hlavného chcípaka bude raz veľký Obi-Wan :) A ... drogy brať nebudem. (08.06.2005)

Abych to shrnul, tak vyprávění hlavního hrdiny v průběhu celého filmu byl dobrý tah. Výběr herců taktéž nemohl dopadnout lépe. Nakouknutí do party feťáků a jejich problémů byl realistický, navíc atmosféru podtrhoval hodně dobrý soundtrack, sice je Trainspotting trochu nadhodnocený, ale rozhodně patří co se týče vyobrazení života drogově závislých mezi ty nejlepší. (28.07.2012)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)