Želary

Film se rozjizdi opravdu pomalu a rozhodne je nutne pretrpet prvni hodinu, pokud vas nudi. Pote zacina byt pribeh zajimavy a dokaze upoutat vzdor mdlemu scenari. Sceny s krajinkami a kozenkami jsou sice velmi pekne a ceske srdicko zaplesa, ale z filmarskeho hlediska jde uz spis o jisty druh ceskeho kyce, ktery se do urcite sorty nasich filmu vetrel. Mimoto tu jsou rozdilne herecke vykony, kde nekteri ac se sebevic snazi jakoby talentu nepobrali, jini maji zarive i nijake momenty (Geislerová) a nekterym staci k upoutani divakovi pozonosti naproste minimum v podobe par pohledu a cinu (Tříska). Kazdopadne nikde jinde jako v tomto filmu je videt urcita stagnace ceskeho filmu, ktera dle meho nazoru nastala v tomto roce. Ve vsech filmech se objevuji stale titiz herci a zacinaji tak pomalu nudit a naopak neznami herci jsou vitanou a ozdravnou zmenou... Z filmarskeho hlediska je film ale cenny jeste jinak. Cely snimek a jeho zapletka je sice velmi lehce predvidatelny, nabizi ale nekolik dulezitych ponauceni pro pristi generace vcetne zobrazeni osvobozovani bratry Sovety tak jak opravdu probihalo. Jinak ale nic moc noveho pod sluncem a celkovy dojem vyzniva na 3,5*. (01.01.2006)

Mestský život versus vidiek na krásnom tanieri všezeleného prostredia niekde v slovensky znejúcej dedine pod lesom – točilo sa na Kysuciach a na Orave. Meštiakovi môže trvať zvykať si na kadibudku, hoci lepšie kadiť v drevenej búdke než sa zosrať z nacistických bytových prehliadok niekde v meste. Zatiaľ posledný z českých filmov nominovaných na oscara, a to už prešlo skoro dvadsať rokov. Vidiecka idylka sa tu snúbi s krutou realitou alkoholizmu i tyranie. Mám pocit, že toto ostalo na dedinách dodnes. Dve hodiny balady skončia krutou vojnovou realitou a z toho finálneho emocionálneho pocitu udeľujem vyššie hodnotenie. (06.01.2021)

Romanticky tragická love story ve stylu horalském, zabalená do obalu nacistické okupace a pronásledování. Funguje to bezvadně. Vidíte obal, rozbalíte, vychutnáte, přejíte se a zabalíte zpět do obalu, který se náhle objeví znovu na stole. Tak jako cukrář nedochutil cukroví něčím navíc, tak tento snímek není ničím výjimečný. Naopak. Jednoduchost a kýčovitost jsou zde základní ingredience. Musela, nechtěla, přizpůsobila se, potom možná chtěla, pak teda hodně chtěla a nakonec, aby bylo tragické dílo dokonáno....no, však uvidíš. Jsou zde hodní i zlí, trestající a spravedlivě potrestaní i společně pronásledovaní. Mé pocity z celého vyústění? Absurdní i paradoxní. Překvapivé, rychlé i hrdinné umírání a nakonec poslední hřebíček s nálepkou - zpátky do minulosti. Všechno brát s humorem a bude dobře. Skutečně jsem nepochopil délku filmu a nebýt A. Geislerové, hodnotil bych snad ještě o stupeň níže. (10.05.2014)

Hlboké a smutné ako lesy okolo Želarov. Ako ľudia ktorý tvoria samostanú a uzavretú komunitu. Možno nebolo všetko tak, ako by sme predpokladali, ale v stave ohrozenia je mnohé iné. Ja si viem predstaviť, že by to mohlo byť práve takto a celé v jednom s hudbou, prírodou, drsnosťou a láskou to vo mne vyvolalo dojatie i spokojnosť. Mne osobne to na výborný film stačí. (02.01.2006)

Nádherný film o konfliktu a následném splynutí dvou rozdílných světů. Někde jsem slyšel slova o "americkém" kýči. Je smutné, že považujeme výjevy z každodenního života horalů za kýč. Legátová není kýč a stejně tak není kýčovitý Trojan. Tenhle film pro mě byl strhujícím sledem výjevů z obyčejného života obyčejných lidí, které spojují výtečné výkony Geislerové, Cserhalmiho a hlavně živočišné Ivy Bittové. Nemohl jsem od toho odtrhnout oči a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju skutečné události, nikoli kamerou přežvýknutou stylizaci. Závěr mi však takřka zkazil požitek, po tom krásně tekoucím pásmu událostí je náhle vypointování celého příběhu až příliš násilné a schematické. Trojan se měl raději držet Legátové a ne narušit časovou jednolitost nádherného příběhu skokem do budoucnosti. (27.01.2004)