Želary

Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. (07.10.2006)

Tetsuo napísal, že skanzen. Nejako pociťujem potrebu sa k tomu vymedziť. Takže asi toľko: stačí dnes zájsť na naozajstné kopanyce a dozviete sa toľko želarovských príbehov že až. Toľko k skanzenovskému obsahu. No a k forme: neviem, či by práve takémuto typu príbehu svedčalo nejaké formálne ozvláštňovanie, či u filmových kritikov tak milované "rozbíjanie narácie". Skôr si myslím, že by to film poškodilo, len aby sa pár okuliarnatých rozumbradov nadchlo. Osobne mi dokonca nevadili vraj často obsadzovaní herci Dušek a Geislerová, nakoľko české filmy sledujem väčšinou s odstupom a zdiali. Takže rezultát: u mňa skôr konvečne spracovaný, doslova vypovedaný príbeh, ktorý napriek svojej dĺžke zaujal a nenudil, čiže štandardný film by som ocenil tak 60 - 70%. Nakoľko však zobrazuje život na osobne obľúbených lazoch, zvyšujem hodnotenie. (09.05.2012)

Film zrající jak víno. Dokonalé i ve srovnání s Jozovou Hanulí Květy Legátové. Ovšem nikdy nezapomenu na to, když jsme rozebírali zdánlivý "nekonec" s jednou mladou učitelkou z Colorada. A přitom to celé nepochopení záviselo na tom, že oné mladé Američance nesecvakly takové dominantní detaily, jakými je móda a vývoj automobilového průmyslu. Bez jejich znalosti je pak neřešitelné dojít k poznání posunu v čase. (10.03.2009)

Nejhorší na Želarech je kupodivu (a bohužel) Anna Geislerová. V Jízdě a Výchově dívek v Čechách je brilantní, ale do Želar se NAPROSTO typově nehodí. Kdyby byla opravdu dobrá herečka, možná by dokázala být „negeislerovská“, ale bohužel asi opravdu nebude tak dobrá, jak jsem si původně myslel. Téměř celá první polovina filmu je slabší (hlavně díky ní). Potom se ovšem děj začne týkat především ostatních obyvatel Želar a to je záchrana filmu. Jozova Hanule je ostatně jenom jakýmsi prostředníkem k vyprávění mnoha minipříběhů. Ondřej Trojan vcelku příjemně překvapil hlavně hezkými vesnickými obrazy a jsem zvědav, s čím přijde příště. (06.05.2004)

Mestský život versus vidiek na krásnom tanieri všezeleného prostredia niekde v slovensky znejúcej dedine pod lesom – točilo sa na Kysuciach a na Orave. Meštiakovi môže trvať zvykať si na kadibudku, hoci lepšie kadiť v drevenej búdke než sa zosrať z nacistických bytových prehliadok niekde v meste. Zatiaľ posledný z českých filmov nominovaných na oscara, a to už prešlo skoro dvadsať rokov. Vidiecka idylka sa tu snúbi s krutou realitou alkoholizmu i tyranie. Mám pocit, že toto ostalo na dedinách dodnes. Dve hodiny balady skončia krutou vojnovou realitou a z toho finálneho emocionálneho pocitu udeľujem vyššie hodnotenie. (06.01.2021)