National Theatre Live: Hamlet
Recenze (32)
Moje první návštěva National Theatre Live v kině. Cumberbatche mám dosti rád, ale musím uznat, že se mi začíná trochu přejídat. Jinak je - přestože viděno na plátně - scéna divadla obrovská, kostýmy bohaté a herecké výkony výborné. Škoda jen, že už jsem viděl Hamleta v tolika variacích, až jsem se trochu místy nudil. ()
Myslím, že pro divadelní představení není nic horšího než když na něj zapomenete v tu chvíli, kdy opustíte kinosál (divadlo). Může to být skvělé, může to být špatné, ale vůbec nejhorší je, když je to nijaké. A Hamlet v režii Lyndsey Turner přesně takový je - nijaký. Dekadentní scéna, které dominuje škála barev od modré k zelené s kulisami a narážkami, které odrážejí tu válečnou epochu, tu současnost, tu alžbětinské období, jak se to zrovna hodí, víceméně beze smyslu (že je hamlet postava z každé doby a v každé době se hraje víme i bez toho). Dekadentní snaha šokovat (tričko s Davidem Bowiem, frak s nápisem king, paroží na jídelním stole), humorně se vloudit (aktovka na zádech, vysoké dveře, minihrad) vyznívají jako módní výstřelky, které nejsou ani na okamžik začleněni do celku jako kompaktního díla. Jsou tam jen pro efekt, pro danou situaci, vlastně narušují a nedávají důvod proč, narážky a absurdní humor tříští původní dialogy, aby se k nim nešetrně vzápětí vrátili a potřeli tak všechno. Celou hru, jak její předlohu, tak vizi režisérky. Skákat od jednoho k druhému, nedá vyniknout modernímu zpracování ani síle původního příběhu. Dochází tak k roztříštěnosti. Z mého pohledu byly také vynechány verše, které jsou podle mého pro Hamleta stěžejní, které dokazují, že to není jen ironický hejsek a žvanil, ale domnívám se, že to vynechání je cílené na to, aby zde byl Hamlet postavou ještě rozporuplnější a tudíž (z pohledu režisérky) modernější. Ze hry tak není vůbec patrný Hamletův vztah k Ofélii, takže když se v závěru trpí pro lásku, uniká vám proč (tedy neuniká, protože to notoricky znáte, ale z hlediska téhle adaptace ano). Když už by hra ke konci měla gradovat, tak jen přihlížíte něčemu, co po třech hodinách snad nemůže být ani finále. Ona vůbec druhá půle je nějaký odskok na procházku nebo co. Cumberbatch je skvělý divadelní herec, jak jsme mohli vidět třeba ve Frankensteinovi, a jeho Hamlet je určitě skvělý, jen to vlastně není moc vidět. Vinou režie, výrazných kulis a megalomanské scény s barevnou estetičností a taky toho, jak řekl můj parťák na NT Live - Cumberbatch hraje s každým, kdo šel zrovna kolem, to to vystihuje asi nejvíc - taková road movie, kde Cumberbatch oběhne všechny postavy, s každou poklábosí, aby pak na konci zemřel. Bez čehokoliv co by ty scény nějak pojilo, divadelně, příběhově (týká se výběru replik a návaznosti), emočně. 50% ()
To, že dávám jen 4* mi vlastně přijde dost drzé, přece jen je toto zpracování Hamleta na úplně jiné úrovni, než je jakékoli divadlo, které jsem kdy viděla naživo. Tu jednu hvězdičku ubírá zážitek z nepřekonatelného Frankensteina (ne, nevěřím, že někdy uvidím lepší hru, ať už živě, nebo přenos). Nutno vyzdvihnout scénu uzavírající první dějství - BOŽE, TY KONFETY - a nejlepší ztvárnění Ofélie, které jsem kdy viděla (tleskám). Hamlet je báječný a Benedict také (ačkoliv má láska k němu už pominula), ale 5* zkrátka dát nemohu. ()
Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz. ()
Cumberbatch v divadle je herecký úkaz, pro který se jen těžko hledají slova, takový herecký koncert se prostě musí vidět. Očekávat něco jiného než prvotřídní kvalitu je zbytečné. Každá generace má své velké herce a své adaptace Shakespeara a tohle je Hamlet pro naši generaci, s našimi velkými herci. A nedopadl vůbec špatně, proč by taky měl? Zvlášť oceňuji přehlednou motivaci postav, u téhle hry to mnohdy bývá problém. Body navíc jdou i za humorné vsuvky, které tragédii místy odlehčují, ale takový už je Shakespearův styl a já oceňuji, že se to v téhle hře odrazilo, zářným příkladem budiž epizodka s hrobníkem. Kromě hlavní postavy mi v hlavě nejvíc utkvěl skrz naskrz prohnilý král, výborně podaná Ofélie a batůžkář Horatio, pravděpodobně jediná zcela příčetná postava této hry. ()
Reklama