Společnost mrtvých básníků

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Mám rád tvorbu Petera Weira - což nic nemění na tom, že Společnost mrtvých básníků prostě nedokážu/neumím ocenit. Neobyčejně vypjaté herectví hochů mi - zejména v samotném závěru - způsobovalo křeče od smíchu a je mi fuk, nakolik je takové tvrzení hloupé a povrchní. Netoužím se bavit u vážně míněných scén (pokud je netočí Asylum a spol.) a netoužím se ošívat u příběhových linek, kterak hoši bojují za divadlo a po nocích si čtou básničky v jeskyni. Navzdory krásné myšlence milerád vytknu i předvídatelnost, naivitu a prapodivné útoky na emoce. Totálně mimo mě, tahle Společnost. (17.12.2014)

"Nechat je samostatně myslet. Neblázněte. V tomhle věku. Teď je důležité abychom jim vštípili disciplínu." Snímek z prostředí soukromé chlapecké akademie, kde je jakýkoliv krok pečlivě naplánovaný a vybočení z trasy by mohlo překazit rodiči tak dobře nalinkovaný americký sen. Výborný Robin Williams a hlavně Robert Sean Leonard (DR. HOUSE). (19.02.2008)

„But only in their dreams can men be truly free. Twas always thus, and always thus will be…“ Příběh ze subjektivně velmi dávných dob, kdy pokora, zájem a respekt nebyly jen řídký jev a svobodná mysl ve vlastnictví správných lidí uměla divy. Pokud se vám Weirova tradiční porce lidskosti na první dojem nepozdává, stoupněte si za pár let na stůl a podívejte se znova. Kapitán Williams famózní, tak jak on v dramatických rolích uměl být.. (18.08.2016)

Mezi nejsilnější momenty v průběhu jinak až moc poklidně plynoucího snímku patří bezesporu ony neobyčejné hodiny vyučování, vedené Robinem Williamsem. Tyto filmové okamžiky jsou zcela jedinečné a cítil jsem se u nich nadmíru spokojený, schopný docenit bezvadný příběh a perfektní režii. Další příběhy školáků sice neměly takovou sílu udržet moji pusu zavřenou od zívání (plejáda mladých herců potěší nejedno zkušené filmové oko), ale i tak je Společnost mrtvých básníků na první pohled profesionálním a lze říci i důležitým kusem americké kinematografie. Obří zásluhu na tom má zejména posledních dvacet minut, a závěrečná scéna samotná. To slzičky jen tekly. (30.12.2009)