La settima donna

Traja gangstri na úteku terorizujú v odľahlom dome na pláži skupinku mladých dievčat. Zástupca nasty-euro-trashu, konkrétne revenge-flicks (ďalej napríklad The Last House on the Left alebo americký I Spit on Your Grave) s tradične príšernými hercami a dialógmi. Pritom s kamerou sa zaobcháza dobre a lokácie okolo baráku sú fajn. Nechutností je primerane aj pre slabší žalúdok, no sú podané formou divných hypnotických spomalovačiek, ktoré viac kazia než vylepšujú. (20.02.2006)

Obrovská vila, dvě holky, a tri lupičů kteří zrovna vykradly banku. Námět jak stvořený pro teror jízdu. Ta se nakonec moc nekonala. Kamera střídá interiérní scény s hercema společně na pohled krajiny. Je v tom takovej mišmaš.Sem tam sáhne nuda. Ale to nejhorší je ten pokus o drama, ten režisérovy totálně nevyšel. Ale i tak to nebylo špatné a na jedno zkouknutí to bylo celkem dobré. (18.12.2013)

Ať si říká nebo píše kdo chce co chce je mi to jedno. Mě se to líbilo a sedlo mi to. Inspirace je celkem jasná. Lze to brát i jako vykrádačku. A možná právě proto se mi to tak líbilo. Protože jsem zavzpomínal na takový filmový kulty jako(na který se to samozřejmě kvalitou nechytá) The Last House on the Left(1972) od Wese Cravena(4hvězdy) a nepřekonatelnej perfektní The House on the Edge of the Park(1980) od Ruggera Deodata s nezapomenutelným Davidem Hessem(5hvězd), kterej mám po tomto filmu silný nutkání si  zopáknout. Za mě je The Last House on the Beach snímkem kterej se veze na stejný vlně. Sice nemá tak charizmatický záporáky jako byl třeba výše zmiňovaný David Hess ale ani tihle tři hajzlové nejsou k zahození. Navíc tady proti nim stojí celkem pěkný děvčata. Snad jen trochu zamrzí, že finální msta je odbitá tak bleskurychle. I tak ale rád trochu nadhodnotím a tu 4hvězdu přihodím. (21.12.2023)

Inšpirácia Cravenovým poloamatérskym Last House on the Left či Bavovými Rabid Dogs je síce jasná, napriek tomu však Last House on the Beach má čím zaujať. Žánrový fajnšmeker by tu síce iste uvítal väčšiu explicitnosť v násilných scénach, aj tak však ide o kúsok, ktorý si každopádne zaslúži pozornosť. Neprehliadnuteľná je podobnosť s o čosi lepšou talianskou variáciou Last House on the Left - Deodatovým House on the Edge of the Park, v prospech režiséra Franca Prosperiho však hovorí to, že svoj majsterštyk natočil dva roky pred Deodatom. (04.04.2011)

Jedna z několika vykrádaček kultovního Cravenova Last House on the Left (1972). Italové jsou ve vykrádání sice mistři, ale co se kvality jejich filmů týče, často za originálem pokulhávají, ne-li mu dělají ostudu. Toto je typický příběh, kdy se trojice gangsterů ukryje s ukradenými penězi ve vile na pláži, která je jinak v okolí opuštěná, ale uvnitř plná děvčat. Gangsteři jsou samozřejmě zvrhlá úchylná hovada, takže divák sleduje řadu nepříjemných až nechutných a drsných scén od ponižování, přes znásilňování až po vraždění atd. Klasický explotation, který ač je technicky velmi dobře zvládnut, nejde tolik do hloubky a divák je v mnoha ohledech docela šetřen. Řada násilností je natočena tak, aby diváka zcela neodrovnala a netraumatizovala. Probíhají spíše záběry na aktéry násilí, než na oběti. Navíc oběti i aktéři hrají svoje prožitky špatně. A na tom zejména padá celý film. Naprosto otřesné výkony všech herců, jak těch špatných, tak obětí. Dále pak jistá "plochost" filmu a jeho "odtažitost" od diváka. Jednoduše tvůrci nešlapou ani z poloviny na plyn jako Craven nebo Zarchi. Ve srovnání s bravurním Deodatovým House on the Edge of Park (1980) film také prohrává na celé čáře. Shrnuto, podtrženo ... klasický explotation násilný kousek, určený spíše divákům, kteří se chtějí s tímto okrajovým filmovým žánrem seznámit a nepřistoupit hned k některým z výše jmenovaným a traumatizujícím dílkům... (29.07.2008)