Zlá krev

Volné pokračování opravdu vynikajících Sňatků z rozumu. Zlá krev je ale bohužel až příliš ideologicky motivovaný seriál, ona ,,myšlenka socialismu" z ní čouhá jako sláma z bot. Nicméně formálně stále jde o vysoký nadstandard předlistopadové seriálové tvorby, vynikající herecké obsazení, skvělá výprava, odpovídající mizanscéna, přesné herecké vedení...vadí jen ten ideologický rozměr. Dost to připomíná zobrazování protifašistického odboje, dle výkladu komunistické propagandy vlastně proti Hitlerovi nebojoval nikdo jiný než komunisté...a Zlá krev vidí protirakouský odboj zrovna tak, Rakousko tady svrhl v podstatě socialismus, žádné jiné vrstvy společnosti než dělníci zjevně pro českou otázku nic neudělaly, kromě salonního tlachání tedy, je to smutné ohýbání pravdy a jde o klasický trik komunistické propagandy, zaměňovat pojmy sociální za socialistický... (29.11.2015)

Oproti Sňatkům z rozumu se jedná o mírný kvalitativní krok dolů. To je zapříčiněno mj. i 18letou pauzou. Jiřina Jirásková, která byla v prvním seriálu stará i na starou pannu zde v pětapadesáti hraje novopečenou matku. Ale na druhou stranu je třeba vyslovit tvůrcům dík, že nezměnili starou sestavu a ponechali např. i Míšu (O. Krejča ml.), který se z mladíka stal 40letým gymnazistou. Děj však drží vysokou úroveň, bohužel je vše zatíženo až příliš na sociální otázku a konec vykonstruovaným procesem s Omladinou vyznívá až příliš komunisticky. Stačí vzpomenout zcela poslední větu, kterou vyřkne Václav Postránecký. Hned jsem si vzpomněl na Únor a dobře mi z toho nebylo. (07.06.2009)

O něco slabší než sňatky z rozumu avšak ani někteří noví herci nehráli vůbec špatně. Často je zmiňováno, že seriál byl přece jen trochu více poplatný době než bylo třeba - zde myslím ten ústřední problém dělnického hnutí. Je však třeba si uvědomit, že v čase, ve kterém se seriál odehrává, již vrcholí české národní hnutí (založení nár. divadla - konstituování občanské společnosti a právního řádu počítající alespoň s určitou formální rovnoprávností českého národa, v té době byla již také Praha zcela české město s převahou Čechů také na radnici). V serálu je tak prvek vlastenectví a národních snah alespoň obsažen v problému rostoucího velkoněmeckého nacionalismu (viz. Munzar a buršáci apod.). ....a zde se po roce 1870 setkáváme se sílícím dělnickým hnutím reagujícím na zásadní sociální problémy své doby - význam těchto momentů byl nezanedbatelný a proto i v seriálu tvoří často osu vyprávění (....samozřejmě že se jim to hodilo do krámu...co naplat taková byla doba). A mimochodem - skvělý L. Munzar !!!!! (04.07.2012)

Pokračování sňatků z rozumu je slabý odvar předchozí série. Ale i tak je to dílo vymykající se běžným škálám. Bohužel je vidět nutnost vyzdvižení témat poplatných době. Již to není sonda do dějin rodiny konce 19.stol. ale až nezdravě jsou upřednostňovány dějiny sociálního hnutí (čti dělnického). Toto je jeden ze seriálů kde V.Postráneckého fakt rád nemám. Naopak musím vyzdvihnout výkon T.Medvecké a samozřejmě vždyúžasné J.Jiráskové (12.08.2012)

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)