Zlá krev

Zatímco Sňatky z rozumu působily i ve svém černobílém provedení dost velikášsky, ze Zlé krve si odnáším takový ten známý "televizní" pocit. Což by nevadilo. Horší je, že se seriálem táhne odér protivného revolučního patosu, který v závěrečných dvou dílech dostává rozměry proleželého pukavce, ze kterého se líhne Gottwald nebo Okres na severu. Tam, kde Sňatky z rozumu nechávaly divákovi drobné otazníky, tam je Zlá krev a polopaticky dohrávána. Zůstává samozřejmě propracovaný tvar rodinné ságy a spolehlivé herecké výkony, ve kterých vyniká zejména Jiří Vala, Karel Augusta, Jaroslav Moučka, Ilja Racek nebo Taťjana Mevecká. Narozdíl od jiných diskutujících na mě nijak rušivě nepůsobil ani Otomar Krejča ml. Osudy těch, kteří kdysi uzavřely sňatky z rozumu, mě tedy ani v tomto díle nepřestaly zajímat, avšak s revolučním poselstvím, jakkoliv tyto věci položily základ budoucímu důstojnějšímu životu obyčejného člověka, to tvůrci velmi přehnali. (29.04.2014)

Velice slabé v porovnání s předchozí televizní sérií Sňatky z rozumu. Stejnojmenný román je minimálně o *jednu až ** dvě *hvězdičky nahoru, protože 1. Neff přichystal ve Zlé krvi Pecoldovi úplně jiný závěrečný osud, takže na Pecoldův život nahlížíme v úplně jiné rovině 2.V románu víc vidíme do Martina Nedobyla, do jeho životních zklamání a do jeho nenasytnosti a vidíme nenávist, kterou zrodil 3. víc se tam probírají problémy sociální demokracie a její program 4. Karel Pecold nemá charisma ani v knize, ale alespoň je tam víc rozvedeno jeho rebelantství 5. Vztah Míša Born a manipulátor Kiesel je taky lépe vylíčen v knize. A protože vidíme, co se děje v Míšovi, jaké má představy a jeho úspěchy v policejní práci. 6. únava a rezignovanost Háfnera, boj s vlastními ideály a s nemožností změnit politické poměry-to je pro mě v románu velice silný motiv 7. Silná epizoda- Pecoldův pobyt ve vězení a poslední setkání s Háfnerem 8. v televizním zpracování byl upozaděn Jan Born 9.v knižním románu nehraje Dagmar Veškrnová-Havlová Klady televizního zpracování- Jiří Vala, Luděk Munzar, Radovan Lukavský (19.10.2020)

Pravda, o trochu slabší než vynikající "Sňatky z rozumu", ale pořád je to velmi dobrý seriál. Může se pochlubit skvělými herci a výborným scénářem. Souhlasím s tím, že poslední dva díly mohou působit jako odtržené od všech předešlých, ale zase se díky nim dozvíte o procesu s Omladinou. Pokud jste ze školy už dlouho, asi si toho mnoho nepamatujete. Tvůrci se v mnohém drží historických detailů - Rudolf Mrva byl skutečně hlavním svědkem a byl zavražděn těsně před Vánoci 1893, ale bylo mu jen dvacet let. Takže pan Císler sice svoji roli zvládl výborně, ale historicky jeho věk vůbec neodpovídá skutečnosti. Mezi odsouzenými byl třeba Alois Rašín či Stanislav Kostka Neumann. Nezbývá než litovat, že poslední díl Neffovy pentalogie zůstal nezfilmován... (09.03.2021)

Nedobyl ustavičně tuší nějakou zradu, je chorobně podezíravý. Nenávist vůči němu mezi dělníky a podvod od konkurence proto vidí tak jasně, že velmi dobře rozumí jejich důvodům. Na podvodníky má vyvinutý instinkt podvodníka a odpovědím svých dělníků proto nevěří, že si moc dobře uvědomuje, jak je v jej zvýhodňujícím systému zneužívá. Denně prokouří víc na doutnících, než nejlepšímu z nich vyplatí za týden, hází po lidech drobnými a zcela ztracen mimo normální dimenze ekonomického sebevnímání se dovolává jejich loajality. V pózách kázně a vznešenosti si libující Born je posedlý kontrolou, ale zmámen fantasiemi šosáckého patriotismu nedohlédne ani, s kým si sedá ke stolu. / Nepřekroucená citace Nietzscheova Zarathustry by v souladu s originálem „Ihr sollt den Frieden lieben als Mittel zu neuen Kriegen. Und den kurzen Frieden mehr, als den langen.“ a v překladu Otokar Fischerově zněla: „Mír máte milovati jakožto prostředek nových válek. A krátký mír více než dlouhý.“ (27.06.2013)

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)