Hory mají oči

Keď som tento film videl o jednej v noci, mal som čo robiť aby som potom zaspal a to je už čo povedať, keď sa to stane mne. Pán Alexandre Aja si teda servítku pred ústa určite nedáva a servíruje nám ešte drsnejšie horrorové scény ako v predošlom jeho filme. Požieranie čriev vystrelený mozog so záberom vyše dvojsekundovým atď, skoro by som povedal, že dielo Roba Zombieho! Vidno aj spoluprácu s Wesom Cravenom, film sa odkláňa od tradičného horrorového scenára, kde je každých 15minút zabitý jeden "dobrý" a konečne, naozaj konečne a to mi nemôžete vytknúť, ani jedna scéna vo filme nieje poznačená naivitou, alebo tým, že by mi nad tým zastával mozog! Pre mňa na horror 90%. (07.08.2006)

Lidi odjakživa mají tendenci všechno zjednodušovat, urychlovat nebo zkracovat. Když podivný pumpař navrhne ústředním cestovatelům zkratku skrz kamenitou poušt v Novém Mexiku, nikdo samozřejmě nezaváhá a o několik minut později se už sjíždí z krásné rovné silnice do hrbolatého terénu. A masakr začíná... Hned po úvodním prologu musí být divákům jasné, že v horách se nebudou producírovat modrooké blondýny, ale patřičně hnusné zrůdy, s jejichž tělem si pohrál radioaktivní spad. V první polovině se buduje (možná trochu zdlouhavě) atmosféra, aby se vzápětí přiřítila první hardcore akce, při které během pěti minut zaklepe na nebeskou bránu hned půlka výletníků. A pokud jste zrovna po dobrém nedělním obědě, rozhodně vám tahle scéna usnadní trávení. V tomto duchu se vlastně nesou všechny akční střety, dříve kontaminovaným vzduchem opisují ladné půlkruhy krompáče a sekery a jejich zahrocené konce se s vervou zahryzávají do lebečních kostí. Ke slovu se dostanou i střelné zbraně, u mě významné plus má brokovnice. Velmi výrazná je i hudba, zejména při prvním přepadení karavanu. Herci nejsou příliš přesvědčiví, ale v rámci žánru to lze odpustit, skvělá je kamera a skvělé jsou rovněž i lekačky, při kterých možná vaše tělo opustí nějaký ten přebytečný vzduch. Typicky otevřený konec. 15 miliónů dolarů(rozpočet)/70 milionů dolarů(výdělek celosvětově) (03.06.2007)

Pro tenhle druh produkce už dávno nemám ani nejmenší pochopení, jediný přívlastek, který mě v souvislosti s Ajovým filmem napadá je hloupý film. I ty nesmělé náznaky jakési atmosféry, které ovšem troskotají na tvůrčí neschopnosti režiséra a dementním scénáři, jsou v druhé půli vystřídané zcela přímočarou vyvražďovačkou, která může meximálně vybudit agresivitu, ale určitě ne strach. V tomhle snímku tak nějak nic nedává smysl a nad logikou děje nemá smysl příliš hloubat. Celkový dojem: 10 %. Mimochodem, snaha na tuto šílenost naroubovat jakési poselství o nebezpečí jaderných výbuchů a vůbec zbraní hromadného ničení, je vzhledem ke kvalitě viděného vyloženě mimo... (24.05.2010)

Hodně mi to připomínalo tento film. A je možný, že ten film se hodně inspiroval původní Cravenovým HHE. Každopádně to bylo opravdu hodně podobný a tamten není zrovna k zahození. Co se týká tohoto remaku, tak taky není k zahození. Krve i lekaček je v něm dost a dost a tak většina nebude zklamána. Jenže ti, kteří krvácení a odporné slintající mutace nezaměňují s horrorem, ti nebudou uspokojeni ani částečně. Samozřejmě logickým kiksům se příběh (příběh? já hlupák, příběh ne, jen postupné vyvražďování) nevyhlo, to už nikdo ani nezmiňuje. Postavy jsou plochý a strašně předvídatelný, jako obvykle v tomto typu horrorů. Hnusníci jsou hnusní jako jedno město v Holandsku - Kybel Höwen. No a hudba mě v první polovině filmu děsně srala. Až jsem se z toho stal malým, zhnědl jsem a začal smrdět, jak moc mě srala. Potom už jsem ji přestal vnímat a vrátil se do původní podoby. Co se mi hodně nelíbilo byl ten vlčák, kterej se na ty obludky vrhal, jak kdyby ho na nic jinýho nikdy necvičili. Normální pes by stahl ocas mezi nohy a utekl jak by je viděl a nebo by utekl po prvním střetu. Ani pes totiž není cvok a co víc, nezaútočil by na nic, co by jej nezahnalo do kouta (pokud by ho teda necvičili, což v rodině s malým děckem asi nedělali). Neustálá nesmrtelnost všech hlavních postav (tedy od určitého okamžiku, kdy zemřela dobrá půlka) a naopak pozdější smrtelnost všech záporáků (až na ty, kteří budou ve dvojce a které jsme tedy ještě neviděli) je taky klasická. Tak za co já ty hvězdičky vůbec dávám? Ani vlastně nevím, možná že jsem se na to dodíval. (19.09.2006)

Točit horor ve dne a ještě k tomu v poušti není snadný hned z několika důvodů. V mizanscéně (prostorem před kamerou) se totiž není o co opřít, máte postavy a za nimi prázdný panoráma a musíte vystačit pouze s tím, přičemž každá chyba je znatelná. Úlohu filmu navíc ztížil vykutálený scénárista, který zavelel rozvíjet strach ve dne, což obrací pravidla hororového žánru, ve kterým se ve dne chatuje (tj. plká) a v noci straší (tj. dekapituje). To vše pochopitelně kladlo maximální požadavky na režiséra i kameramana. (19.02.2008)