Muž z oceli

Novozákonním interpretacím byl otevřen již Donnerův film, nepřekvapuje tudíž, že Snyder využil poskytnutých financí a svého Supermana bez okolků pojal jako novodobý biblický epos. Apokalyptické finále, vzbuzující pocit, že se střetly dvě ideologie a dochází k destrukci celého světa, představuje jen nevyhnutelnou spektakulární tečkou za epickým příběhem, sledujícím postupně zrod Kal-Ela, Clarka Kenta a Supermana. Druhé dva vyprávěcí celky jsou promyšleně „rozbité“ četnými flashbacky (podobně jako celí Watchmen), které ozřejmováním nových skutečností a prohlubováním charakterů udržují naší pozornost (minimálně kvůli základní časoprostorové orientaci si musíme připomínat, odkud jsme do minulosti odskočili). Flashbacky kromě rytmizace vyprávění zároveň pomáhají vytěžit příběhový potenciál vedlejších postav, které také díky srozumitelným paralelám (Lois nemůže napsat pravdu o Supermanovi – Superman se nemůže chlubit svými schopnostmi) nejsou zcela zastíněné hlavním hrdinou. Nejvýraznějšího posunu se dočkala Lois Lane, jež představuje nejenom v rámci komiksových adaptací neobyčejně silnou ženskou hrdinku. V nejméně okázale (a pro mne i nejlepší) akční scéně filmu se sice nechává vést muže (nebo hlasem božím?), ale jinak rozhodně jenom tupě nečeká, co se jí přihodí a kdo ji zachrání a díky tomu, co ví, je její přítomnost dokonce podmínkou vítězství dobra nad zlem. Muž z oceli neříká mnoho nového (jistého rozpracování se dočkala pouze myšlenka Kryptonu, mimochodem gigerovsky nedesignovaného, jako „ideální“ platónské společnosti, kterou Superman coby „an American hero“ nakonec příznačně zavrhne ve prospěch americké demokracie), ale staré informace alespoň přeskupuje a distribuuje neotřelým způsobem. Podobně jako Batman začíná, podobně jako Skyfall, také Muž z oceli se vrací ke kořenům jednoho hrdinského mýtu, který se zároveň snaží – v možnostech žánru – konfrontovat s realitou. To se kromě pseudo-realistického indie stylu režie projevuje zejména ztrátou lehkosti předchozích filmů. Jistě, Superman je pořád borec, který umí létat a uzvedne školní autobus, ale nově při tom musí zatnout všechny svaly, zaskřípat zuby a pořádně se zpotit. Cavillův křečovitý výraz při náročných fyzických úkonech není nechtěně směšný díky tomu, že se filmu ona antická tragičnost skutečně dá věřit. Zásluhou hercům, kteří v něm hrají, zásluhou emocí, které vzbuzuje, zejména ale zásluhou patosu, za který se nestydí. Pro mne zatím blockbusterový vrchol letošního roku, skvěle svou upřímnou vážností vyvažující blbnutí Iron Mana a nerdů ze Star Treku. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, xxmartinxx, Lavran, ScarPoul, MrPierc (24.06.2013)

Je to pták? Je to letadlo? Je to... Velký, je to velký, je to velký. A je to marný, je to marný, je to marný. Mohutně efektní, ale bohužel ne adekvátně tomu i efektivní. Sraní do sebe zahleděného mramorového patosu prokládaného nevídaně opulentní akcí řídící se formulkou "vteřina akce, kdy nejde k zemi mrakodrap či někdo po někom nevrhá lokomotivou a není v ní sedm střihů a patnáct odlesků je zbůhdarma promarněná vteřina akce". Tuny patosu, přesto žádný nadhled ani nadsázka. Prostě jen padající mrakodrapy, smrtelně vážné tváře, padající mrakodrapy, „psychologie" postav smrštěná do mravokárných vět nerozvitých, jejichž deklamaci ustál pouze tradičně charismatem sálající Crowe, padající mrakodrapy, padající stíhačky, padající lidé, létající mimozemšťané a pár padajících mrakodrapů navrch. Pokud výše uvedené stejně jako ty mrakodrapy neustojíte (a to se může lehce stát), tak je z toho rázem spíše vděčný terč zesměšňujících posměšků než co jiného. Já to sice ustál, ale aby se mi to jó líbilo, tak by ta odbytá civilní linie nesměla být k té chladné akční (a čistě subjektivně nekonečné a tudíž otupující) části v poměru 1:5(00); a kdyby tvůrci přihodili i špetku nadhledu, tak by je také neubylo. (19.06.2013)

Musím se přiznat, že Muž z oceli mi udělal vcelku radost. V době, kdy se restartuje kdejaká série, bych od tohoto filmu očekával cokoliv, ne ale poctivě zvládnutou filmařinu. I když ono je to ve výsledku logický, čím jiným by už taky měli zaujmout, než kvalitní kamerou, akcí, skvělými záběry. Jenže pořád je tam nějaké to ale. Tady ale vnímám v samotném příběhu, který občas sekal přes ruce. Henry Cavill je sice dobrej Superman, jenže si nemůžu pomoct, ten jeho přerod v Supermana trval sakra dlouho. Třeba i to, že poprvé vzlítne až v půlce filmu mě hrozně štvalo. Tvůrci plno věcí nevysvětlovali a prostě scénář natáhli tak, jak se jim hodil. Každopádně dobře, film jsem si ve výsledku užil, ale druhý díl nutně vyhledávat nebudu. Nic nemění na tom, že těhlech filmů je poslední dobou už moc. Zbytečně moc. (21.06.2014)

První komiksový film za poslední roky, který jsem dokoukal a nebyl znechucen jeho infantilní debilitou. Takhle nějak si představuju prvoplánový film pro nerdy a děti, který by mohl oslovit i širší (vyspělejší) veřejnost. Přesto můj přirozený sarkasmus vítězil a já shazoval toho naleštěnýho panáka v teplém kostýmu po celou stopáž, nedalo se to, přiznávám. Klasické minely jako: Supergay blije krev z atmosféry Krypltonu, ale na orbitě Země si lítá jak vlašťovka, jsem ignoroval, dokonce i fakt, že bezvýznamná novinářka pomalu pilotovala vojenské letadlo na nejdůležitější misi v historii lidstva. Že se ale do filmu prosadí i podprahová nota americké křesťanské ligy.... "Evoluce vždy zvítězí, my jsme evoluce!", hláška, která by za normálních okolností platila, ale co dělá ve filmu pronášena největšími zloduchy, kteří chtějí zničit Zemi, všechny lidi a kteří budou logicky na konci filmu poraženi - asi Adamem a Evou, no, snad jsem to jen špatně pochopil. Cavill se na roli hodí a rozhodně to byl nejlepší Supergay, kterého jsem viděl, přesto je ho škoda na tak infantilní role pro hrstku nerdů milující vše, co má teplý naleštěný kostým s písmenem na hrudi. Prosím bez pokračování...55% (20.11.2013)

Zod a jeho vzbúrenci mohli na kosť ohlodaný Krypton zachrániť. Ale zákony sú nad rozum. Krypton bol obetovaný za jedno dieťa, vzbúrenci potrestaní. Kým u diváka stihne vzplanúť myšlienka, že takto onedlho skončí aj Zem, myseľ mu zahltí hromada superefektov za 200 miliónov, moralizovania a oslavovania technologickej civilizácie; dozvieme sa, že Kryptončania, tá šikovná a prosperujúca rasa kolonizujúca iné planéty, nevyhynula pre svoj parazitizmus, ale pre zavedenie kontroly populácie! Genesis – posolstvo filmu je zrejmé, a ja s ním nesúhlasím. Asi od 50 minúty sa začali rozvíjať vzťahy medzi postavami a to ma vtiahlo do deja. Padajúce mrakodrapy a horiace autá boli brilantné. Druhú šancu nemá nikto. (24.07.2013)