Muž z oceli

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)

Byť na Manhattane viacej mrakodrapov, trvá to tri hodiny. Megafilm, ktorý do diváckeho nadšenia a údivu prebíja, prehlušuje a zadymuje všetky svoje nedostatky. Poetický i epický, chvíľu komorne citlivý, inokedy fetišisticky deštrukčný kolos, ktorý ide proti sebe, keď predigitalizovaným mrakodrapovým finále zabíja dovtedy tak dôkladne budovaný krehký realistický feeling osudového stretu dvoch svetov. Ale dá sa nemať rád film, v ktorom sú otcami hlavného hrdinu Russell Crowe a Kevin Costner? K tomu sympaťák Cavil a voči ľudskej rase silne nadradení a mocní záporáci na čele s Michaelom Shannonom, ich perfektné kostýmy, gigerovsky-vaginálne interiéry vesmírnych ľodí a hudobná rozbuška Hansa Zimmera, po ktorej sa vám bude zaspávať ako po piatich redbuloch. Osobne ma potešila tiež snaživo prepracovaná mytológia Kryptonu, a rozčarovanie nad nevhodne obsadenou Lois Lane vyžehlila newcomerka Antje Traue v sexy helme. (20.06.2013)

První půle geniální. Tíživost osudu, nejasnost vlastních cílů, víra i beznaděj, všechno pěkně pospolu - ať už v současnosti nebo flashbacích. Úvod je přímo úchvatný. Druhá půle se bohužel zvrhne ve zbytečně divoký digitální bordel, kde se stane ze světa jedno velké smetiště, které semele téměř všechny silné trumfy předchozích minut. Být tam jen finální souboj se Zodem, byl bych spokojenější. Ta "jak katastrofický film s Godzillou" vložka mi ale přišla naprosto nadbytečná. Přes výhrady rozhodně povedený restart, který dává tušit, že by nás mohla čekat velká série. Už jenom proto, že Henry Cavill se konečně našel a samotný Superman nikdy neměl lepší filmové otce (a myslím nejen Crowea a Costnera, ale i Snydera a Nolana). (20.10.2013)

Co na to říct - monumentální, monstrózní, ohromující efekty, ke kladům určitě patří, že to bylo dost temné a vážné a Lois nebyla ošklivá a hlavně nebyla hloupá, jako ve starých filmech (takže bych i dokázala pochopit, co na ní superman vidí) a také obleček nevypadal trapně. K záporům bych připočítala přestřelenou stopáž v úvodu na Kryptonu. (21.06.2013)

Supergay dostal nové pitkáče, výraz týraného dítěte a nepochopitelný, morální rozměr, kterým trápí diváka přes polovinu přemrštěné stopáže. Povýšit homix na psychologickou sondu do zmučené duše zmateného mimozemšťana může napadnout jen pseudokulturního pojídače horkých psů, který se snaží z vypatlaných omalovánek pro nezdatné čtenáře udělat viktoriánský román. Docela xmíchu. Samozřejmě nechybí megalomanské, superkůl bourání mrakodrapů, házení kamióny a jinými gigantickými předměty, které je ovšem v závěru už natolik otravné, že si jeden v pohodě stihne depilovat hrudní košíček, aby mu přes ty elasťáky s velkým "S" nelezly ven chlupy a mohl dělat seksy ramena na překvapivě odpudivou reportérku Blesku, aniž by o cokoliv přišel, když si ti Kryptoňané dávají neúměrně sáhodlouze přes držku. Výsledkem je akorát tak břichobol z eintopfového dortu Pejska s Kočičkou, do kterého kromě celého obsahu špajzky pomleli pár Transformerů a dochutili ho Kategorickým imperativem, jenž funguje jako dokonalé, popkulturní dávidlo. (10.07.2013)