Všichni dobří rodáci

Nemůžu začít jinak než , že......právě jsem shlédl jeden z nejlepších česko ( slovenských) filmů ( z mého pohledu) , co jsem měl doposud možnost vidět! Příběh epických rozměrů, odehrávající se v jedné vesničce líčí osudy místních obyvatel. Všichni si tu žijí poklidným životem, nic je nevyrušuje z jejich dosavadního zaběhnutého života. Přes den se starají o svá hospodářství a po večerech se všichni schází v místní hospůdce, popíjí a tančí za vyhrávání muziky až do února 48, kdy se vesnice rozděluje na dva tábory. Opravdu mistrně podaná obžaloba kolektivizace v 50. letech. Nejsme přitom svědky " pouhého " popisného vyprávění. Toto je vskutku poetické převyprávění dramat jednotlivých lidských osudů ( charakterů) , které se dostávají do kontaktu s mocí, krutostí.. Jsme svědky toho, co s člověkěm provede vidina moci, majetku, rozhodování o osudech ( životech ) ostatních.Co musím vyzdvihnout kromě úžasné režie Vojtěcha Jasného je brilantní kamera Jaroslava Kučery, zejména jeho úžasný smysl pro DETAIL, dobře zvolená hudba a opravdu povedené herecké výkony a přirozené civilní hraní všech zůčastněných od Radoslava Brzobohatého, přes Věru Galatíkovou, Vlastimila Brodského , Vladimía Menšíka, Waldemara Matušku....... Nesmírně silný a intezivní zážitek a člověku je ihned jasné, proč tento pozoruhodný snímek zůstával po takovou dobu uložen hluboko v trezoru. TOP5 mezi česko( slovenskými filmy)! p.s. I přesto, jaké silné téma film řeší a jaké poselství dává dalším generacím mi v paměti utkvěla snad nejvíce věta : Franto, kde tě to vzalo? Ne chlapci, nevzalo mě nic, enem sem se posrál... :o) (22.06.2009)

Komunisti jsou byli a budou svině! Rodáci by se měli povinně vysílat před volbama (08.12.2008)

Pri filme Odchádzanie v daždi Martina Hollého som čítal komentár, že s látkou kolektivizácie sa lepšie vysporiadal Jasný vo Všetkých dobrých rodákoch. Ja by som skôr povedal, že úplne inak a je na oboch filmoch jasne vidno rozdielnosť našich kinematografií v minulosti. Hollého postavy sú ambivalentnejšie, i keď jeho film kolektivizáciu skôr obhajuje, zatial čo Jasný ide ako súčasť novej vlny systému navzdory. Lenže tu máme postavy dobré a zlé a ani epilóg na tom veľa nezmenil. Tí dobrí odchádzajú a tie svine sa držia. Chvíľami som sa cítil ako v Troch orieškoch pre Popolušku, lenže to je bezpredmetné, keďže tá vznikla neskôr. Rodáci majú napriek vrodenej českej hřejivosti od nej však stále omnoho ďalej, ako sme zvyknutí. Rodáci sú klasika, Odchádzajúci v daždi nikto nepozná, aj na tom vidno, aký prístup majú diváci radšej. (16.12.2013)

Na roli Vladimíra Menšíka v tomhle filmu nikdy nezapomenu. Film jako celek má nebývalou sílu a výpovědní hodnotu. Považuju ho za jeden z nejlepších českých výpravných velkofilmů. (17.11.2006)

Film jako takový na mě kdovíjaký dojem neudělal. Nicméně jeho silné poselství se mě určitě nějak dotklo, a to jsem tehdejší režim nazažil a znám ho pouze z vyprávění pamětníků či televize. Tak trochu už mi vadily ty záběry na upracované lidi, kterým bylo sotva 60 a na strašnou hudbu dob minulých. Nastříháno to bylo taky tak nějak prazvláštně, kde některé období mělo řádnou délku a jiné trvalo několik desítek sekund. Na druhou stranu smekám před odvahou natočit něco takového v tehdejší době a upřímně se není co divit, že film trávil mnoho času v trezoru. Pár emočně silných momentů zde bylo, komediální prvek nulový. Jsem si jistý, že jsem film dostatečně pochopil, ale jak už jsem psal dříve, tehdejší dobu jsem nezažil, takže moje hodnocení je potřeba brát s obrovskou rezervou, popřípadně ho nebrát vůbec. Dofám, že když dám * *, tak mu hodnocení nijak zásadně nepokazím. (11.10.2011)

Film, který vypovídá o odpornostech, které u nás komunisti prováděli v 50. letech. Zestátňování majetků. Příběh se odehrává v Kelči, ale místní na to nechtěli vzpomínat. Takže si to Jasný natočil někde na Vysočině. Film byl pochopitelně trezorová záležitost, takže se na veřejnost dostal asi až po revoluci. Objevuje se tu spousta známých českých herců. Jako například Radek Brzobohatý nebo Vladimír Menšík. Ti lidi o všechno přišli. Soudruzi si všechno vzali do družstva. Vážně hnus! Menšík na konci umře po svém pokusu o zmrzačení, aby se vyhnul vězení. (31.01.2013)

No, tak zase jednou ne no... Nevím, jestli jsem tak náročný nebo cynický (nebo obojí), ale příběh o tom, že komunisti jsou svině a že jejich nástupem k moci skončilo nejedno přítelství (a nejeden život), mi nepřijde, minimálně v tomto případě, dostatečně nosný... 60% (12.01.2016)

Herecký protirežimní koncert. Smekám všem.. (25.05.2008)

Až pri repríze som dokázal vychutnať tento smutný film o jednom dobrom rodákovi. Až teraz, poznajúc dej, som sa mohol kochať krásnymi obrazmi nasnímanými výborným kameramanom. Na filme je zreteľné, že ho Vojtěch Jasný nosil dlho v hlave. Potom využil krátke okno roku osemašesťdesiateho a preniesol ho z hlavy na celuloid. A celuloid neomylne putoval do trezorového vyhnanstva, pretože kazil obraz socialistickej potemkinovskej dediny. Niekto už spomenul, že napriek vzniku tohto zázraku v polčase vlády jednej strany, nikto ho doteraz nedokázal prekonať, aj keď komunisti sú už v menšine (?) a sú tolerantní (?) k zobrazovaniu histórie, pretože to nie oni. Nedokážem označiť niektorý z domácich film za najlepší, ale o zaradení rodákov do mojej Top 100 nemám najmenšie pochybnosti. I keď pri opakovanom zhliadnutí som z úcty k ostatným filmom musel jednu hviezdičku ubrať. (07.02.2011)

Krásný film měnící se z počátečních lehkých tónu komedie v kakofonický řev obžaloby komunistického jha, "odporná" a přece tak vynikající role Iljy Prachaře přesně vystihuje podstatu povahy většiny komunistických pohlavárů, kteří bažíc po moci, dokázali pod vlajkou své zločinné strany ničit všechny kolem sebe, aby byli sami nakonec převálcováni neúprosným kolesem naší blízké minulosti. (21.03.2005)

Vojtěch Jasný vytvořil film, který je prostý, jak studánka v lesích a přitom je čirým a průzračným uměním a vrcholným dílem československé kinematografie. Voní jarními květy, lány obilí, podzimním listím i mrazivým větrem. Voní koncem války, úlevou, svobodou, zoranou hlínou a poctivou prací,... mrazí a dusí tísnivou atmosférou kolektivizace a důsledků únorového komunistického puče. Postavy, které lze najít v reálném životě v každé době skoro všude jsou živé, skutečné, z masa a kostí. Snad proto, že je jejich představitelé nehráli, ale opravdu jimi byli.. (09.03.2009)

Kronika moravské vesnice od konce 2. světové války po závěr 50. let je tím nejsilnějším, co u nás nabídla kinematografie konce 60. let. Vojtěch Jasný stavěl na reálných předobrazech ze své rodné Kelče, zbytek je autorská licence. V hlavních rolích výkvět nejlepších herců té doby, ve vedlejších nefalšovaní Valaši. Kamera Jaroslava Kučery je výborná, tenhle film prostě stálo za to vyčistit. Nepřeslechnutelná je i hudební složka – prostě všechny složky jsou výborné, a celek je mistrovské dílo. (26.10.2014)

Často slýchám názory: ''Za komunistů nám bylo dobře''. Nemohu posoudit, tu dobu jsem nezažil, ale tenhle bravurní český snímek mi ukázal, že komunismus sice měl světlé stránky, ale bylo jich opravdu poskrovnu. Z toho lepšího pohledu to musí být pro sedmdesátníky a starší velmi silný nostalgický zážitek. Komedie? Ani bych neřekl, po celou dobu sledování jsem se moc nesmál, tím však nechci říct, že jsem se vůbec nebavil. Sledovat herecký um toho kvanta známých tváří( Brzobohatý, Menšík, Prachař, Lohniský a další) už jenom to je kvalitní zážitek. Kdybych byl tak o 30 let starší, měl by pro mě tenhle film úplně jinou hodnotu. Nevím jestli lepší nebo horší. Avšak film sám o sobě je vynikající. (28.03.2010)

Niekoľko super hlášok a životných múdrostí a veľkých právd ... z komédie sa to nemilosrdne pretavilo do drámy. Na začiatku ma to veru nechytilo, ale čím bližšie to bolo ku koncu, tým viac som bola nadšená. Spracovanie tiež dobré, herecké výkony takisto. (06.03.2016)

Herecky a kamerově je to majstrštyk, ale v lyricky útržkovitém vyprávění jsem se nakonec utopil. (05.02.2017)

Jeden z těch českých filmů, které se zavíraly do trezorů, kvůli své kruté pravdě, že lidé mohou být neskutečné svině. Film se po pohodové první třetině změní v silné drama, ve kterém exceluje řada vynikajících herců, ze kterých si nejvíce pamatuju vynikajícího Menšíka, který bohužel nedostal tolik prostoru. Škoda, že se v některých chvílích film tak vleče ale určitě doporučuji vidět už jen kvůli tomu, že se jedná o snímek, který není 5x do roka v TV. (08.04.2010)

Tento film mi veľmi nesadol. Myšlienka zobrazenia života obyčajných dedinských ľudí po druhej svetovej vojne je zobrazená nudne a dosť obmedzene. Niečo tu síce je, ale nevidím to ako plný obraz skutočnosti. Chýba tomu šťava, niečo silne tragické, strhujúce, pre diváka atraktívne. To sa snáď tvorcovia radšej ani neodvážili ukázať. (16.01.2017)

"Zlá bylina nevyhnije." Velkofilm Vojtěcha Jasného, na který pokaždé hledím, jako poprvé. Vynikající ve všech směrech. U mě trůní na pomyslné první příčce našich dramatických počinů rovnou pět těchto, mimořádných: Všichni dobří rodáci, Vyšší princip (Krejčík), Démanty noci (Němec), Markéta Lazarová (Vláčil) a Ať žije republika! (Kachyňa). (26.01.2019)

Přestože film „Až přijde kocour“ je také výborný, troufám si „Všechny dobré rodáky“ označit za nejlepší Jasného Film. Zároveň je to také suverénně nejsilnější film o poválečné kolektivizaci. S tím vším je ovšem třeba spojit jedno podstatné "ale". Vojtěch Jasný je totiž ryzí lyrik, což je také na mnoha místech filmu znát. Na jedné straně jsou tu úžasné, snivé pasáže, nádherné, takřka dokumentární záběry rázovitých lidiček a na druhé straně silný epický příběh. Jasný zjevně točil s tím, že obě protichůdné složky se na plátně tak nějak poskládají a vytvoří celistvý obraz. Ne, že by se mu to nepodařilo, ovšem osobně bych přivítal větší epičnost a syrovost. Nejen, že byla kolektivizace ještě o poznání zrůdnější než je ve filmu líčeno, ale především se nemohu ubránit dojmu, že všechny ty poeticky natočené scény křepčících masopustních figur, podnapilých vesničanů vrávorajících ranní vesnicí, dokonce i neradostná smrt Jožky Pyřka uprostřed záplavy odkudsi nafoukaného peří, zmíněnou epickou linku oslabují. Vyslovený omyl je pak, po mém soudu, doslova "pohádkově" působící komentář Martina Růžka. Větší syrovosti a autenticitě by určitě přispěl i kontaktní zvuk. Zvláště v úvodní scéně zpívajícího pěveckého sboru je postsynchron nepadnoucí zpěvákům do úst velmi dobře patrný. Stačí přitom srovnat s filmy Miloše Formana z téže doby. Jejich epický náboj je, ač jde ve srovnání s "Rodáky" většinou o zcela marginální tragédie, podstatně větší. Naopak vysoce ocenit je nutné herecké výkony. Nejen skvělý Jaroslav Brzobohatý, Věra Galatíková, Vlastimil Brodský či Vladimír Menšík, ale i jindy dosti prkenný Waldemar Matuška hrají naprosto přesvědčivě. Je znát, že Vojtěch Jasný dokázal své herce skvěle vést a navíc perfektně znal venkovské reálie. Přesto bych jej určitě nechápal jako vyvrcholení "české nové vlny" a se superlativy bych poněkud šetřil. Ten film rozhodně má svá slabší místa a mohl být ještě lepší... Zajímavé komentáře: Lima, Isherwood, Shadwell, Exkvizitor (08.10.2006)

Osobně považuji toto veledílo za nejlepší český film všech dob! Noční můra všech bolševiků (společně s Kachyňovým Uchem a pod.). Po formální stránce dokonalé dílo (ta kamera!), herci hrají jako o život, většina z nich předvedla vrcholné herectví (pánové Brzobohatý, Menšík, ale třeba i pan Hlinomaz....). Povinná "četba" každého cinefila. (11.12.2007)