Rodina Sopránů

Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100% (11.06.2010)

Čím se liší Sopranos od ostatních mafiánských klasik? Napadají mě dvě věci. Maximální využití toho, že se jedná o seriál, tedy tvůrci mají mnohem větší prostor k prokreslení postavy a situace okolo byznysu. A také ta kouzelná práce s cynickým, v některých momentech až nihilistickým humorem. Je to patrné od prvního momentu a trefilo se mi to do vkusu. Jemný podtón každodenní lidskosti. Připomenutí, že i kápo může řešit nevděčné děti, protivné rodiče atd. A samozřejmě do toho přidejte výborné herce, chytrý scénář a skvělé hlášky. (01.11.2021)

The Sopranos rozhodně matou tělem. Nejvíce asi tím, jak pracují s celým motivem mafie, který tu slouží spíš jako prostředí, aby si seriál udržoval aspoň zdánlivý pocit děje. To dává dostatečný prostor k tomu rozvíjet osobnosti jednotlivých postaviček, a to od těch velkých jako je Tony a jeho rodina až po malé zlodějíčky, kteří sem tam dostanou svoji chvíli se ukázat. Zároveň se jim daří si stále udržovat odstup a neglorifikovat činy postav. Pokud seriáloví anti-hrdinové někoho zabijí, stále cítíte jisté opovržení nad tím co dělají. Vše je ale stále perfektně vybalancované tím, že vás i tak s jistou dávkou zvrácenosti zajímá, jak budou jejich osudy pokračovat. Navíc to nejsou zrovna nejostřejší tužky v penále, takže je celá show prošpikována hromadou až geniálních scén, které zobrazují jejich pohled na svět v celé své nahotě. Scéna, kdy Paulie vypráví prostitutce o své historii s Itálií nebo bizarní hádka o Kryštofu Kolumbovi jsou momenty, kdy svou hloupostí baví natolik, že na ně člověk při sledování definitivně nezapomene. Za mě osobně to takto perfektně šlape až do konce čtvrté série. Pak se seriál trošku začne trošku ztrácet, naruší zdánlivou stálost a maličko kvalitativně spadne. I tak však zůstává poměrně nevšední podívanou s postavami, které je těžké milovat, ale je velice snadné být jejich světem fascinován. Zajímavé epizody: College, Commendatori, University, Whoever Did This, Made in America. (09.04.2023)

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)

Jakožto fanoušek organizovaného zločinu v (nejen) kinematografické podobě tomuhle seriálu tleskám. Rodina Sopránů podobně jako jiné snímky odkazuje nejen k reálné historii (a konkrétním osobnostem) organizovaného zločinu především v Americe, ale často jsou zde komentovány i gangsterské a mafiánské filmy. Seriál tak jako kdyby reflektoval pozici a význam žánrů gangsterského a mafiánského filmu a jejich reprezentantů ve „skutečném“ světě soudobé zločinnosti. Nehledě na působivý obraz dnešního obyčejného mafiána a jeho běžného života a problémů. (28.01.2010)