Rodina Sopránů (TV seriál)

V!b_Ribbon: nebude to spíš tím, že scénaristi mají ohledně čísel příliš omezenou fantazii? ;-)

http://www.youtube.com/watch?v=UeHo_2Z2kzc&feature=related  Tohle je hodně zajímavý

http://www.vulture.com/2012/03/drama-derby-finals-the-wire-vs-the-sopranos.html?mid=nymag_press

Zdravím... Neví někdo, kde sehnat 1. řadu na originálním DVD ? Ostatní řady se sehnat dají, ale s první jsem neměl štěstí.

Jeden z hlavních tvůrců seriálu, Terence Winter, chystá životopisnou gangsterku s Mattem Damonem a Benem Affleckem - http://www.fandimefilmu.cz/clanek/536-ben_affleck_a_matt_damon_chystaji_gangsterku

PO-tvor: Nebylo to myšleno osobně a ani vůbec ofenzivně. Doufám, že to tak nevyznělo. Logických závěrů najdeš kolik chceš, stačí dodat jen vhodné argumenty :). Spíš jde o pravděpodobnost jednotlivých řešení. Ale i 99% pravděpodobnost neříká nic. Jen to, že v 99 případů ze 100 to tak dopadne. Ale co ten jeden... :)

Tom Riddle: Ty na to jdeš docela "vědecky" z pohledu bližší psychologie postav. Což je asi dobře. Já na to mám o trochu přízemnější názor. A navíc si netroufám nic tak komplexního a rozsáhlého podrobněji hodnotit. To bych se na to musel kouknout znovu, dělat si u toho poznámky a víc o tom přemýšlet. Čili já vycházím spíš z obecnějších a základnějších pocitů z celku. A ten byl skvělej. Nepřišlo mi to tak černo-černé, ale jen proto, že to je příběh. Kdyby to byl dokument, tak bych na to měl nejspíš jiný názor. Ano, nejspíš jde o celkem věrohodné ztvárnění, ale já to raději (trochu alibisticky) nechtěl převádět do roviny jo, tahle se to děje. Návaznost na realitu jsem raději vypnul a sledoval to celé z pozice a pohledu aktérů.

Já si říkám, pročpak nikdo nereaguje na můj příspěvek, a ono proto, že jsem neměl zaškrtlý rámeček sledovat diskuzi...

Luckyboy: mhmm, nemyslím si, že by můj pohled byl nějak zvlášť výchovný, spíš popisuju, jak jsem to vnímal a jak bych očekával, že to mělo být vnímáno. A já to spíš vnímám tak, že postavy skutečně byly z největší části jen černé a černo-černé. Ostatně postava Dr. Melfi je v podstatě takový zástupce diváka v seriálu. Tony, který reprezentuje celý mafiánský svět, jí fascinuje, nějakým způsobem ji přitahuje ale i odpuzuje zároveň. Nutí ji samotnou přemýšlet nad svojí morálkou (což samozřejmě vyústí velkou zkouškou po jejím přepadení), ale ve výsledku dochází jen k závěru, že na něm skutečně není vůbec nic dobrého. Že je to učebnicový sociopat, který si svou poruchu osobnosti kompenzuje přehnanou láskou ke zvířatům a dětem. Že ta světlá stránka mafiánů je jen z nouze ctnost. A nemyslím si, že bych to moc řešil či žral, jak povídal Satan. 

Satan: jenže problém je v tom, že ten první plán Sopranových na mě skoro vůbec nepůsobil, ani mi za celou dobu nepřišlo, že by skutečně měl být nejpůsobivější. I proto jak píšu, naprosto chápu ty, co dávají po prvních deseti dílech jednu hvězdu. 

Já ten seriál miluju pro několik věcí: mafiánské prostředí (tím tuplem, když je převedeno do naší doby) a vůbec fungování celé organizace, kvantum postav s různými kolority, černý humor...ale abych trošku reagoval na Riddla: většina postav jsou zasraní hajzlové, ale to nemění nic na tom, že se rád podívám na to, jak Tony někomu rozmlátí držku. A moc to žereš, Sopranos určitě nejsou povrchní seriál, ale právě ten první plán je na něm to nejpůsobivější, tak proč si to prostě jen neužít? 

Tom Riddle:  Dlouhé čtení, obávám se, že nebudu schopný reagovat v plném záběru na všechny věci, které jsi naznačil. Pohled je to zajímavý (výchovný :) ). Jak jsem psal níže, Tony je v lecčems sympaťák. To ale neznamená, že bych s ním šel na pivo, kdybych věděl, co je zač.

Na seriálu, respektive postavách je poměrně výrazná určitá dichotomie. Lidi bývají obvykle "šediví", filmové postavy lecky buď černé nebo bílé. V Sopranos jsou často černo-bílé. Pravda, více černé barvy než bílé, ale moc se ty barvy nemíchají. Postavy nejsou totiž jen černo-černé. Mají i pár dobrých vlastností, což ve spojení s jejich obživou tvoří poněkud hutný materiál na přemýšlení. To, co jsem si ze série odnesl je to, že v tomhle "businessu" platí úplně jiná pravidla a je lepší se od něj držet co nejdál, protože z něj není úniku. Ale také i to, že profesionální zločinci jsou "normální" lidi a skloubení osobního života s tím profesním není sranda.

To bylo tak nějak obecně a teď pár útržkovitých reakcí. Třeba Vita mi bylo taky líto. Samozřejmě, že to byl chladnokrevný zabiják. Ale sympatie si k němu člověk tak nějak vytvoří. Celkově mi vadila na postavách právě dost velká pokryteckost. Třeba Meadow vytahovala mafiánskou příslušnost jen když se jí to hodilo, používala to jako takovou berličku. Dál už nevím moc co napsat. Jen možná to, že jsem se na tuhle ságu díval tak trochu nezúčastněně a spíš si vychutnal její celistvost, než abych zabíhal jak Ty do takovýhle detailů. Psaní oslavných příspěvků na youtube jsem dalek :).

OBSAHUJE HROMADY SPOILERŮ!!!

Upřímně řečeno jsem trochu překvapený tím, že takový kontroverní seriál jako Sopranovi, který má navíc na csfd tolik hodnocení a fanoušků, má tak skromnou diskuzi. Třeba pomůžu svou troškou do mlýna malinko ji rozjet.

Před pár dny jsem po velice dlouhé době konečně dokoukal komplet seriál, kdysi jsem viděl na Primě pár dílů a upřímně nerozuměl tomu, proč tak vysoké hodnocení. Pravdou ovšem je, že i při shlédnutí komplet seriálu v originálu je mi to trochu tajemstvím. Ne proto, že by mě seriál nebavil, ale proto, že je imho velice nepřístupný naprosté většině diváků.

S čistým svědomím můžu říct, že jsem neviděl jiný seriál, kde by drtivá většina hlavních postav byla tak nesnesitelná nebo do morku kostí zlá. To se týče nejenom všech mafiánů (snad s výjimkou Bacaly), ale i těch nevinně vypadajících ženských (samozřejmě s výjimkou Dr. Melfi a do určité míry i Adriany).

Navzdory tomu mě fascinuje naprostá většina postav, počínaje samozřejmě Tonym samým. Ve výsledku to byl ale zřejmě on, kým jsem pohrdal nejvíc (s výjimkou Phila Leotarda, nepochybně největší svině ze seriálu a narozdíl od Tonyho zdaleka ne tak zajímavý). 

Teď k těm neviňátkům. Třeba s takovou Carmelou jsem většinu času velice sympatizoval, zřejmě díky neuvěřitelnému výkonu Edie Falco, ale vždycky zamrazilo vidět, jaká je to vlastně svině a slaboch. Vůbec poprvé snad ve chvíli, kdy zavyhrožovala sestře Jeannie Cusamano kvůli doporučení Meadow na univerzitu, ale pak ještě mnohokrát v celém průběhu. Se zvrácenou morálkou a neuvěřitelně pokryteckými postoji proplouvala celým seriálem a tvářila se jako pravá křesťanka, rozčilovala mě přístupem k Tonyho milenkám a tím, jak si pokaždé nechala zavřít hubu nějakým tím šperkem nebo autem. Především v té věci s Adrianou. Carmela je pro mě každopádně jedna z nejzajímavějších postav seriálu, ale je skoro až bolestivé sledovat její vývoj.

S Meadow je to celé dovedené ještě na trochu vyšší úroveň. Před nějakou dobou jsem si tady na csfd o Sopranos s někým povídal a pamatuju si, že ten člověk ji nenáviděl. Nechápu proč, protože ze Sopranovic dětí je určitě AJ ten, který mi leze na nervy. Ale ta věc s Meadow.. Ona je celá po Tonym. Ne AJ. Ten je zase celý po Carmele. Uvědomuje si, odkud se berou peníze na jídlo a všechny vymoženosti, a tak s pocitem viny odvrátí zrak a užívá si všech výhod, nechává se uplácet videohrami a auty atd. Ale Meadow je po Tonym, je tvrdší, scéna, kdy se s Tonym baví o tom, jak sledovat FBI odvádět Johnnyho Sacka ji motivovala k tomu se dát na lidská práva, když si přitom plně uvědomuje činnost svého otce či Johnnyho S., je skoro až děsivá. Meadow je takový gangster diplomat ve výstavbě. Nemá pochopení pro to, proč je Finn vyděšený, když ho nutí dosvědčit, že Vito je gay, a vesele ignoruje fakt, že po pár týdnech Vita nalezli umláceného a ponižujícím způsobem zmrzačeného k smrti. Je mi docela líto, že Meadow nedostala víc prostoru, je to zajímavá figura. 

AJ mě naproti tomu po většinu času neuvěřitelně iritoval, aspoň potěšil vykoupením skoro v samém závěru seriálu. Scény z jeho terapie a všechny které následovaly, mu dodaly nečekanou hloubku.

Vůbec tuhle vlastnost mě iritovat mělo víc členů Sopranovic rodiny. Když Livia vypustila z pusy v každé scéně "kéž by si mě pán Bůh k sobě povolal", tak jsem jen přikyvoval, ano, kéžby. Stejně jako většinu ostatních jsem ale Livii nesnášel rád, a bylo smutné zjistit, že byla ze seriálu odepsána, protože zemřela její představitelka Nancy Marchand. David Chase prý pro třetí řadu původně plánoval dlouhou zápletku týkající se toho, jak se Tony snaží zabránit tomu, aby svědčila proti němu u soudu. Zajímalo by mě, jak by se to bývalo vyvíjelo.

Další z postav, ze kterých mi vařila krev, byla Janice. Bez ohledu na to, že nebyla technicky součástí toho mafiánského světa až do nějaké čtvrté páté řady, či kdy si vzala Bacalu, dělala vždycky jen s mrknutím oka neuvěřitelné zvrácenosti, počínaje ukradením Světlaniny umělé nohy, konče manipulací Bobbyho Jr. přes internet pro sbalení Bacaly. Stejně jako její matku, i Janice jsem nesnášel rád. Paradoxem je, že Tony, ke kterému jsem vždycky choval víc sympatií než k ní, byl většinu času při hádkách s ní naprosto k nesnesení a byl jsem na její straně. 

Pak je tu scéna znásilnění Dr. Melfi. Myslím že za celou dobu, co sleduju filmy a seriály, jsem nikdy neviděl nic hrozivějšího. Lorraine Bracco je fantastická v celé té roli a v téhle chvíli vůbec nejvíc. Ta scéna mě straší snad doteď. Nebudu zapírat, že jsem chtěl, aby "pracovník měsíce" dostal, co si zaslouží, ale její přístup k tomu dokazuje, že je skutečně z hlavních postav jediná morální osoba. 

Těsně druhou je aspoň pro mě Adriana. Narozdíl od Carmely můžeme vidět Adrianu několikrát, jak se snaží dostat z tohohle světa mafiánů, i když do něj vyrostla. Žel bohu to nikdy nedopadne. Její story arc s FBI mě bavil z celého seriálu vůbec nejvíc, i když jsem už měl prozrazený jeho konec. Stejně jako to udělala Edie Falco s Carmelou, i Drea De Matteo svým výkonem dostala Adrianu trochu jinam než jen do počáteční škatulky povrchní husičky. Její vývoj se mi moc líbil. A Christopherova volba v závěru zklamala, ale bohužel nepřekvapila. 

Pokud jde o Christophera, mám pár kamarádů, co rádi Sopranos, a ti ho bez výjimky milují. Já se ptám proč? Ze všech prominentních postav vyjma Tonyho je Christopher schopný těch největších ohavností. Uvědomuju si všechny ty věci, co ho polidšťují, jako boj se závislostí a tak dále, ale všechno to bití Adriany, chrápání s děvkami... Bavilo mě Christophera sledovat, ale rozhodně nemůžu říct, že bych ho měl rád.

To je další věc, na kterou bych se rád zeptal. Po pročtení těch názorů tady v komentářích a vůbec čtu, jak jsou všechny ty postavy strašně sympatické a vůbec. Já vůbec při sledování neměl dojem, že by nám ty postavy (aspoň většina z nich) měly být nějak sympatické. Opravdu shledáváte ty postavy sympatickými? Nebo vás jen baví je sledovat? To je podstatný rozdíl.

V tomhle kousku si budu trochu vylévat žluč. Po dokoukání seriálu jsem na youtubu projížděl některé ty scénky, mezi nimi i tu, kdy Sal přistihne Vita v gay baru. Komentář pod tím hlásal "Já toho překousnu hodně, ale sledovat dva líbající se chlapy je pro mě opravdu trochu moc". Takový názor samozřejmě není ojedinělý, ale nepřijde Vám trochu zvrácené, když je člověk fanoušek seriálu, ve kterém se pravidelně vraždí, mrzačí či znásilňuje, a jemu vadí pohled na dva líbající se chlapy?

Zrovna tak názor na zabití Vita. "Konečně aspoň jedna věc, kterou Mafie udělala správně" píše se pod videem scény umlácení Vita. Naprosté divácké nepochopení toho, co chtěl autor říct a zároveň vodítko k tomu, proč se ptám, zda-li vás postavy jen baví nebo jsou vám opravdu sympatické, protože mám nepříjemný pocit, že mnoho, ale opravdu mnoho diváků je sympatickými shledává až do takové míry, viz komentáře k Vitově smrti.

Paradoxně už skoro od začátku jsem si říkal, proč tam není žádná teplá postava, protože narozdíl od některých jiných seriálů, v Sopranos by mohla mít opravdu smysl. Taky jsem si říkal, že by mohli kupříkladu z AJe udělat gaye, aby byl aspoň trochu zajímavý. Proto příjemně potěšila zápletka s Vitem, i když bylo od chvíle jeho odhalení jasné, jak dopadne.  Musím říct, že vedle smrti Adriany byla pro mě smrt Vita vůbec nejhorší (což nikoho asi nepřekvapí, všichni vidí medvědí vlajku v mém profilu). Problém s jeho smrtí je ten, že já si naprosto uvědomuju, že Vito byl zrůda (což plně dokázal ve chvíli, kdy zastřelil nebohého řidiče, kterého předtím zezadu nabořil (žádné dvojsmysly)), ale nezasloužil si zemřít o nic víc než Tony, Christopher, Paulie, Silvio, Philly či Johnny Sack. Zemřel z nesprávných důvodů a navíc způsobem nepoměrně bolestivějším a ponižujícím než všichni ostatní. Navíc tohle byla jedna z těch chvil, kdy se Carmela ukázala jako nehorázný pokrytec ("Bože, co jen budou dělat jeho děti, až se dozvědí že jejich otec je finook?" v hlavě mi znělo "a co tvoje děti, když se dozvěděly, že jejich otec je mafián, ty krávo pitomá?") 

Mno, tak to by takhle napoprvé asi stačilo, stejně mám tušení, že ne každý přečte celý můj text, ale bylo by fajn, kdyby přece jen někdo ano a trochu se se svými názory podělil, Sopranos za to přece stojí. 

PO-tvor: Tyhle "chytré" rozbory všeho, co se týká umění jsem nikdy neměl rád. Ať už to byla střední škola, kdy se nám snažili v češtině cpát, co přesně jaká poezie přesně znamená, a jakou alegorií a metaforou je ta a ta próza. Drzost, s kterou se často předjímá, co čím i oním myslel autor, který je třeba 200 let po smrti, je zarážející. To by ještě nebylo tak hrozné. Co je ale horší je fakt, že umění není objektivní. I když chtěl autor říct nějakým dílem to, nebo chtěl, aby to bylo nějak vnímáno, potom, co dílo vytvoří, si už žije vlastním životem. Umění je vnímáno subjektivně skrze emoce. A pokud řadíme (některou) filmovou a seriálovou tvorbu mezi umělecké kousky (já Sopranos tak beru), tak je v podstatě jedno, co tím autor myslel a jak chtěl, aby to dopadlo. Co není explicitně řečeno je na divákovi. Čili když někdo vytvoří x stránkový rozbor, že Tony musel být zastřelen a nijak jinak to nemohlo dopadnout, tak je to spíš důkaz toho, že to mohlo dopadnout tak i tak. Věci, které jsou zřejmé nebo jasné jsou jednoduché :). Tímhle nikomu neberu právo na názor, že Tonyho zastřelili. Jen nemám rád vydávání subjektivních, i když logicky vypadajících, závěrů ohledně umělecké tvorby za objektivní.

Ono to vyzerá ako otvorený koniec len ak tento diel pozerá nepozorný divák. SPOILER>>Inak je tam jasne naznačené, že Tony je zavraždený, viz link nižšie<<SPOILER http://masterofsopranos.wordpress.com/the-sopranos-definitive-explanation-of-the-end/

Co říct k tomu konci no, každopádně velice odvážné a originální zakončení tak dlouhého a komplexního seriálu. Podle ohlasů jsem čekal podivný konec a dostal jsem ještě podivnější, ale zcela jasný a pochopitelný. Líbí se mi jak drtivá většina mafiánů v seriálu dostala co zasloužila=tzn. nepřirozenou smrt. Karma je prostě neúprosná.

No tak ta cca 15 minutová snová pasáž z dílu S05E11 byla fakt síla. Scénáristické nápady tvůrců nemají fakt hranic. Místama to připoměnělo nějakého Lynche až.

Ve smyslu polopatický :). Uznávám, že se tohle slovo v tomhle významu sem asi úplně 100% nehodí, ale kdybych měl po sobě číst i příspěvky do diskuzí a jazykově je analyzovat, jestli nejdou použít lepší synonyma než tak, která mne okamžitě napadnou, tak bych nedělal asi nic jiného. Prostě autor nechtěl vyprávět konec jednoznačně a nechal diváka doplnit si co chce.

Narativní konec? Ty vole, co to je?

Skvělá sága. Tolik dílů a tolik hodin nemůže nikdy být dokonalé. Ale jak tu někdo pode mnou správně poznamenal, jde o komplexní dílo. Ač sociopat, vrah, zločinec je Tony postava, kterou si musí snad skoro všichni oblíbit. Prostě takový domácký typ mafiána :). Otevřený konec je super. Každý si může dosadit co chce. Jasný a narativní konec by celé dílo jen zkazil.

Heh, díl 4x04 byl velký zážitek. Erbovní díl Sopranos. Nechte toho sympaťáka Johnnyho Sucka žít sakra