Vlak dětství a naděje

O kvalitách tohoto seriálu zde již bylo napsáno mnoho. Nechci se opakovat a snad jen také připomenu, že za zmínku stojí kvalitní herecký výkon Vladimíra Javorského. Celý seriál je naplněn hořkým i situačním humorem u kterého se člověk zasměje, aby mu vzápětí mrzl úsměv na rtech při smutných okolnostech našich pohnutých dějin. Některé negativní komentáře nechápu- kdo nemá rád české seriály tak ať se na to nedívá, komu vadí smutný příběh tak ať sleduje grotesky, komu vadí málo dílů ať sleduje Tak jde čas a kdo nedokáže vstřebat reflexi naší (bohužel nepříliš šťastné) minulosti.......těžko mu radit. (24.07.2012)

Valecny serial,velmi precizne a citlive natoceny a mistrovsky zrezirovany Karlem Kachynou.Je videt,ze uz samotny scenar byl skvely,no a o hercich neni potreba se zminovat-je to jeden velky koncert-od Heleny Ruzickove,pres Stanislava Zindulku az po Zanetu Fuchsovou.Jedna velke televizni parada o temne kapitole ceskych dejin,takze je to opravdu dojemne a smutne.Jasnych 90%. (06.12.2010)

Už dlouho tvrdím, že nejpozději od Lynchova Městečka Twin Peaks se to opravdu zásadní v audiovizuální kultuře odehrává nikoliv na poli celovečerních filmů, ale na půdě televizních seriálů. Boom kvalitních seriálů posledních dvou dekád nás sice minul a je to spíš děs běs sledovat výtvory televizních harcovníků v českém prostředí, ale pár perel v dřívější historii se přece jen dá najít a Vlak dětství a naděje k nim beze sporu patří. Stačí angažovat schopného filmaře s poetickým viděním a s citem pro atmosféru a zobrazení lidských emocí, k jakým určitě Kachyňa patřil, a najít nosné téma. 30. a 40. léta v českém prostředí konfrontovaném nacionalistickými střety se sudeťáky a posléze válkou takový potenciál poskytují a Kachyňa toho využil beze zbytku. Určitě jde o jeden z vrcholů československé televizní tvorby, ke kterému přispěl i výborný casting, který využil herectví Stanislava Zindulky a Heleny Růžičkové. Z pozdějších pokusů o podobný projekt vyšel snad už jenom Bylo nás pět. Celkový dojem: 90 %. (23.08.2014)

Možná je můj nekritický pohled na tento skvost daný hodně nostalgií a tím jak moc mě to vzalo v dětství, ale i kdyby, tak co. Každá z postav zde je výborně napsaná i zahraná. Přes období, ve kterém se seriál odehrává, celkovou posmutnělost a jedno zkažené dětsví má neuvěřitelně optimistický náboj. Je milý i klasicky česky tragikomediální. Asi jediný (a vlastně zcela bezvýznamný) zápor je, že první část je oproti ostatním o něco horší. A nebo ani ne tak horší jako spíše se zbytečně pozvolným rozjezdem. (20.03.2005)

Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. (22.01.2016)