The Assassination
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Rudolf MiličHrají:
Radoslav Brzobohatý, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička, Luděk Munzar, Jiří Kodet, Josef Vinklář, Siegfried Loyda, Harry Studt, Wolf Goette, Gerhard Rachold (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Jiřího Sequense Atentát nás vrací doprostřed jednoho z nejtěžších období českého národa, do doby nacistické okupace. Napínavým způsobem vypráví o činu, který má významné místo v dějinách druhé světové války: o atentátu na nejvyššího představitele nacistické moci v českých zemích, zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Podává široký obraz této události a pokouší se o postižení nejrůznějších souvislostí. Zvlášť sugestivně pak zachycuje závěrečný hrdinský boj parašutistů v kostele v Resslově ulici v Praze. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (393)
Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" ()
Film s plochými postavami, bez podání souvislostí, mimo jiné také zcela pomíjí, jak se atentátníci dostali do pravoslavného kostela. Chybí mi tu především prokreslení lidských stránek jednotlivců (ve smyslu "odkud a jaký který kluk byl"). Podle mého názoru po roce 1989 přeceňovaný film. Vávrovo "Sokolovo" (odhlédneme-li od nestydaté komoušské propagandy) je umělecky na vyšší úrovni. ()
Na to, do jakých podrobností se Sequens snaží o historickou autenticitu, některé náležitosti a fakta trestuhodně pomíjí, tu s manipulačním efektem, tu s dramatickým ochuzením (na což mě svými komentáři upozorňují Enšpígl a Kulmon). Vysvětlení se nabízí dvojí: jednak omezenost dějových prvků kvůli soustředění na samotnou legendární akci, na její „cíl“, nesmírně tíživou atmosféru a zvláště konec parašutistů – což provedeno skvěle. Za druhé – a to je povážlivější – snaha co nejčernobíleji ukázat český lid jako národ odbojářů, v němž se sem tam vyskytli „zrádci“ (v tomto případě jsou vyjímky z pravidla pro jeho potvrzení zcela nezbytné): Čurda je jasný od první vteřiny jak Jidáš v evangeliu (a deset miliónů je pro Sequense stejně důležitých jako pro svatopisce třicet stříbrných). Heydrich je proveden skoro až přízračně - něco mezi smrtkou, upírem a fantomasem – bez ironie, je to dost výstižné (zajímavá je i postava jeho pobočníka Jakobiho, jakož i smuteční průvod s bonusem v podobě Himmlera). Jinak skvělý dojem trochu kazí, že spíše než jako nejnebezpečnější muž Třetí říše a ideální Hitlerův nástupce je Heydrich představen coby zákulisní intrikán (což nemusí odporovat skutečnosti a může být vhodným doplněním obrazu, ale těžiště této postavy by mělo být jinde; téměř celý prostor „Heydrich při díle“ zde zabírá causa Canaris, která navíc vyznívá dosti jalově a je jen příležitostí pro účelové dialogy); a jestli celá historka s gestapákem Görkem je pravdivá, tak se obávám, že by si se zastupujícím říšským protektorem poradil i Honza Zeman. Účelově efektivní, přepjatě vymazlenou typologičnost ostatních postav (včetně obsazení, zvl. Brzobohatý, Mrkvička, Moučka, ale i nemluvící matka odbojářka) nemohu nechat bez obdivu, jakkoli namnoze nejde ani tak o „psychologický“ či jiný typ, nýbrž o velmi subtilní socrealistický „prototyp“ - srov. zvl. toho Moučku nebo matku (ale na druhé staně si také všimni v úvodu zatčeného německého plukovníka, zvláště jeho mazáckého gesta po spatření Görkeho spolupracovníků – toho bych se nadál spíše v mnohem mladších amerických filmech s třetiříšskou tématikou, stejně jako celého pojetí prvku „Canaris“). Tvůrce Majora Zemana se v tom všem nicméně nezapře, zvláště v kombinaci s dějinně instruktážními dialogy (a obzvláště těmi v němčině, jejichž rádoby rafinovanost je začasté k smíchu). Vcelku na Sequense dost dobrý. Konečně jsem si zřetelně uvědomil, co mají Major a Hříšní lidé společného: Důraz na „atmošku“ je v Atentátu ještě silnější a chytlavě-z-cesty se tu naštěstí neblábolí tak zběsile jako v obou seriálech. Hmatatelné napětí, solidní působivé scény, pěkné záběry. (Už pouhé celkové pohledy na Prahu jsou, ač zdánlivě rutinní a primitivní, náladově velmi působivé.) V nějakých čtrnácti letech na mě film Atentát silně zapůsobil, napodruhé už jsem se do toho jaksi nedostal. Hned ta Osudová v úvodu, která mě tehdy zajisté patřičně naladila, nyní naopak předem obrací mé oči v sloup (aspoň po těch čtyřech výstřelech v samotném závěru si ji mohl tvůrce odpustit). Chyba je ovšem i v mém přijímači: zatímco tehdy jsem čistým zrakem přijímal národní epos, dnes mi překáží kritické oko amatérského čsfd komentátora. Přese všechno lze Atentát považovat za hodnotné, „reprezentativní“ ztvárnění jedné významné, mimořádně dramatické a exponované události našich moderních dějin, neodmyslitelně spojené s osobním hrdinstvím a mučednictvím konkrétních lidí. Nenásilné, avšak důrazné a efektní naznačení pochybnosti celé akce (bez rozsouzení) rozhodně patří k jeho kladům. Nakonec, i kdyby pro někoho bylo na tomto filmu všecnhno špatně, vždy ho může sledovat přinejmenším jako precizní „kolorit“ na pozadí neuvěřitelné, leč autentické, přízračně historické hlášky, která diváka zmrazí jeho vlastním smíchem: „Fsdejte se, nic se fám nestane!“ () (méně) (více)
Silné drama o události, která se nikdy neměla stát. Film mi přišel velmi realistický, propracovaný, navíc s dobrým hereckým obsazením, kamerou, hudbou a dávkou napětí, ikdyž divák samozřejmě věděl, jak to dopadne. Jen je škoda, že tu některé scény vyloženě chyběly (např. útěk z místa činu), nebo přebývaly (třeba ty s Admirálem Canarisem). Viděl bych to na lepší 4*. ()
Atentát? Překvapivě z ČR. Velmi zajímavý námět s naší hereckou extratřídou natočit film o atentátu na Heydricha. V mých 23 letech jsem tento film objevil poprvé až když vyšel na DVD. Ani nevím jestli někdy běžel v televizi. Herci podávají svoje stabilní výkony a režisérsky je to zvládnuté také na výbornou. Doporučuji všem, kteří rádi filmy s válečnou tématikou a všem, kdo chce spáchat nějaký atentát. Můžete se zde inspirovat :-). ()
Galerie (23)
Zajímavosti (42)
- Během natáčení scény obléháni kostela byly tanky a vojáci rozmístěni dle zachovaných fotografií. (M.B)
- Tvorcovia filmu nemenujú postavy, ktoré uskutočnili atentát na Reinharda Heydricha, vystupujú tu ako anonymné osoby. Dôvodom bol fakt, že v dobe natáčania filmu boli účastníci atentátu braní ako členovia západného odboja. (Raccoon.city)
- Jako poradci, zejména pro scény výcviku v Anglii, působili Rudolf Pernický a Rudolf Krzák, bývalí skuteční parašutisté a instruktoři. (alonsanfan)
Související novinky
Zemřel herec Ladislav Mrkvička
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český herec Ladislav Mrkvička. Známou tvář českého filmu můžete znát například ze snímků Atentát či Dostih, popřípadě pak ze seriálů 30 případů majora Zemana,… (více)
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama