Jak se budí princezny

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)

Přítelkyně říká, že nechápe tak vysoké hodnocení této pohádky, já naopak nechápal to, proč se tomuto ona diví :o) Já ji prostě považuji, za hodně zdařilou a v oblíbenosti Československých filmových pohádek, ji řadím určitě do první pětky! Takové se už dnes netočí a tenkrát k tomu nikdo nepotřeboval vizuální triky a efekty, stačil pěkný námět, trochu té řemeslné práce a kvalitní herecké obsazení. Pak už mohl jen Vláďa Menšík zalézt do medvědího kožichu a krásná podívaná byla na světě :o) (01.12.2014)

Režisér Václav Vorlíček natočil v roku 1977 takú bežnú československú rozprávku. Dvaja bratia, princovia, súperia o lásku princeznej zo susedného kráľovstva. Starší z nich ju prišiel požiadať o ruku, ale ona sa zaľúbi do toho mladšieho, skromnejšieho a milšieho. Ako hovorím obyčajná rozprávka. Výnimočná je jedine tým, že do úloh princov pán Vorlíček obsadil dvoch silne nesympatických nýmadov. Jan Hrušinský a Jan Kraus sú otrasní herci. Všetko to kazia, nedá sa na nich pozerať. ** (16.04.2017)

Ještě si pamatuju, jak jsem na tom byl v kině za dob mého mládí - dnes se na to dívají moje děti. Moc pěkná pohádka! ■ Úvaha: Napadá mě, že na počátku legendy o Šípkové Růžence byla princezna trpící chorobou srážlivosti krve (pravděpodobně ne hemofílií, protože tou ženy netrpí téměř nikdy), která musela být držena mimo dosah všeho, co by ji mohlo zranit :). (01.09.2013)