Den Šakala

Jéééé, tak jsem si myslel, jaká to bude parádní adaptace parádní Forsythovy knížky, no ve skutečnosti jí film nesahá ani po bradavky. Že to není nijak extra rychlý příběh, to je zřejmé z už z předlohy, ale bohužel Fred Zinnemann se jen minimálně přiblížil skvělé atmosféře knihy. Nemám daleko k tomu, abych film nazval nudným, nepoutavým, impotentním. Jednotlivé fragmenty Šakalovy vypočítavosti jsou bez jakékoli jiskry, takže já výsledek nemůžu hodnotit lépe než průměrně. Škoda. 60% (12.02.2014)

Knižní předlohu neznám, ale film jsem si užil maximálně. Předem jsem se informoval, že to získalo řadu ocenění za střih, proto jsem se snažil sledovat z této stránky a říkám - ano, bylo to dobrý (i když ve filmovém střihu jsem zcela laik). Užíval jsem si Delphine Seyrig (se zvukomalebným dabingem Libuše Švormové), která si zjevně potřebovala zasouložit a až pak uznala za vhodné tomu pánovi říct, že ho hledá policie několika států. Což ji logicky stálo kejhák:-) Bavila mě i scéna, kdy řadový policista do shromáždění špičkových politiků prohlásí zcela lakonicky: "Odposlouchávali jsme vás všechny, pane ministře." Šokantní i zajímavý způsob, jak se může mezinárodně hledaný zločinec ubytovat v Paříži, aniž by překročil práh kteréhokoliv hotelu, taky stojí za pozornost. Rád bych dal 5. Ale musím 4. Snad proto, že za tu snahu a úsilí ho to mohli nechat dokončit:-) (02.09.2009)

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)

Nuž .. Šakal pre mňa nemal tú správnu charizmu, ale zase dokázal prestriekať auto bez ušpinenia nohavíc. No a pán detektív, zvaný Lebel, tak ten mal na konci také šťastie, vedel ktorého policajta v dave má osloviť, no a rýchlosť akou odhalil dom, byt a zneškodnil Šakala, bola ohromujúca. Príbeh nie zlý, len ma to bohužiaľ nebavilo. (23.04.2019)

„Ale ak toto nebol Šakal, potom kto ním bol?“ Šakal je legendárny (anti)hrdina, na ktorého si svet filmu občas spomenie (značne nešťastná verzia s Bruceom Willisom alebo lacnejšia, ale paradoxne zaujímavejšia Honba na šakala s Aidanom Quinnom, oba filmy vznikli v jednom roku a to v roku 1997). Na samom začiatku tejto voľnej série stál o 24 rokov starší Deň Šakala - strhujúci, takmer akoby dokumentárnou formou nakrútený (desiatky rokov pred bourneovskou trilógiou, ktorá tento štýl preslávila) špionážny triler Freda Zinnemanna podľa románu Fredericka Forsythea s Edwardom Foxxom v titulnej (zápornej) úlohe. Foxx je chladnokrvný a pohotový profesionál. Sledovanie toho, ako sa blíži k svojej obeti (francúzskemu prezidentovi Charlesovi de Gaulleovi), je miestami až fascinujúce. A tak trocha desivé, ale to myslím ako plus. O kladné postavy tu príliš nejde, takže rozprávanie nie je rušené zbytočnými postavami, aké v roku 1997 hrali Richard Gere a Sydney Poitier. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/spionaz/497-den-sakala-8o- (21.06.2008)