Transport z ráje

Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem... (31.12.2008)

Na poprvé mi to přišlo jako taková spíš průměrná podívaná, při druhém zhlédnutí na mě film zapůsobil mnohem víc. Transport z ráje (dokonale výstižný název) nesází tolik na atmosféru strachu a dojemnost jako jiné tématem podobná díla, spíš se k problematice staví více popisně, bez přehnaných emocí, s velkou dávkou pragmatismu (což nejspíš mnoha divákům odkojených na určitých opakujících se žánrových motivech příliš nesedne). Postavy, z nichž mě asi nejvíc zaujaly Binde a Vágus, jsou ve většině případů velmi dobře napsané a zahrané, a to ať už jde o nacisty (obrovsky přesvědčiví Prachař a Narenta) nebo obyvatele Terezína. Ti jsou tak nějak smíření se svým osudem, a přestože mají strach a bojuje v nich pud sebezáchovy s udržením si posledních zbytků lidské důstojnosti, snaží se ke svému osudu přistupovat ponejvíce střízlivě (třeba taková Lízinka by byla v jiné době a na jiném místě nejspíš považována za pořádnou couru, zde však v předvečer transportu rozhodně ne). A obsazení je vůbec velkou devízou tohoto filmu, protože se divák dočká spousty začínajících herců, stejně jako zkušených veteránů. Silné 4*, trochu neprávem nedoceněný snímek. "Už nikdy jako ovce!" (19.10.2012)

Příběh nemá cenu posuzovat nebo ho vysvětlovat vzhledem k historickým faktům a historické skutečnosti. Příběh, který jsem slyšel od své přítelkyně, která Terezín navštívila a měla tu možnost si jej vyslechnout od pamětnice, která v Terezíně v této smutné době byla. Tato pamětnice se i k mému překvapení velmi dobře znala s Arnoštem Lustigem, autorem knižní předlohy. Hlavně díky tomu jsem se na TRANSPORT Z RÁJE díval z trošku jiného úhlu, než běžný divák. Mohu říct, že jde o celkem věruhodné podání života v terezínském ghettu a spousta obrazů a událostí z filmu souhlasí i s vyprávěním, které si přítelkyně v Terezíně osobně vyslechla od oné starší dámy. Jako takový, po stránce kvality a filmového umu se mi ale film nijak zvlášť nelíbil, postrádá větší dávku dramatičnosti, některé záběry jsou hodně zmatené, až by se dalo říct, že chybné. Napadá mne možnost, že ve filmu zůstali jen pro malý rozpočet, který v té době musel být. Někdy se dění odehrává úplně mimo obraz a vůbec to nepřidává na dramatičnosti, jak možná mělo být záměrem. Neseděli mi ani jiné momenty, které vše jakoby odlehčovaly. Staré filmy rozhodně neodsuzuju a mnoho se mi jich líbí, ale tenhle nebyl natočen vůbec dobře a ta hromada chyb je vidět. Možná to celé takhle mělo vypadat více umělecky, ale dle mého je to spíš hřebíček do rakve. Nic nezachraňuje ani povedená dobová autentičnost. (11.10.2011)

Hvězdně obsazený snímek o jednom z nejděsivějších protektorátních měst - o Terezíně. Film je zarámován návštěvou generála, který má zajistit, aby v Terezíně mohlo proběhnout filmování Červeného kříže. Myslím, že zcela správně nesledujeme osud jednoho hrdiny, ale celého ghetta, protože individualismus v Terezíně by byl poněkud zavádějící a líbivý. Tahle forma je pro mě mnohem přijatelnější a opravdovější. (03.11.2011)

Z českých filmů o německém protektorátu se tento neřadí k neznámějším, ani k těm nejlepším. Netradiční pohled za zdi terezínského ghetta je vlastně mozaikou malých a velkých příběhů lidí, kteří navzdory otřesným podmínkám a téměř nulovým vyhlídkám neztrácejí obyčejnou lidskou důstojnost. Životy zdejších židů jsou střídavě konfrontovány s natáčením propagandistického nacistického filmu majícího za cíl vykreslit Terezín jako normální město plné spokojených obyvatel, a s vědomím blížícího se transportu smrti. Tyto dvě roviny, absurdně spjaty s jedním místem, nejlépe vystihují trpkost tehdejší reality a název Transport z ráje tudíž ani nelze vnímat jako krutou ironii. Jistá roztříštěnost filmu má pak sice za následek absenci jediné nejsilněji gradující scény, ale pro zobrazení terezínských poměrů v co nejširším měřítku se to ukázalo být ideální cestou. V porovnání s tématicky spřízněnými snímky chybí Transportu trocha toho patosu, který by vám vehnal slzy do očí. Místy až příliš spoléhá na "smrtelnost" místa a občasná statičnost jinak skvělé kamery filmu taky nepřidává. Není však pochyb, že intelektuálové mezi filmovými kritiky by za kvalitnější označili právě Transport z ráje, nikoliv divákům otevřenější Vyšší princip či nedávno v televizi uvedenou Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. 80% (22.12.2006)