Bídníci

Velkoryse pojatá adaptace Bídníků (společnost Pathé tento román převáděla na filmové plátno od roku 1912 téměř pravidelně) R. Bernarda nechává své další následovnice v hlubokém stínu, počínaje robustním hereckým výkonem H. Baura v roli Jeana Valjeana, přes zachování všech důležitých postav včetně jejich vzájemných vztahů až po bravurní inscenování počátku revolučních událostí roku 1832 (na barikádách to pak už místy vypadá trochu strnule). Škoda, že tyto sekvence nestudoval O. Vávra, než se o něco podobného pokusil s chabým výsledkem ve finále své Filosofské historie. Jediným rušivějším momentem je přehrávání představitelky šestnáctileté Cosetty, zato holčička, která ji hraje jako osmiletou, vám možná vyrve slzu z oka. (03.05.2009)

Veľkolepé dielo, ktoré aj po takmer trištvrte storočia nestráca nič na svojej kráse.Dramatické,romantické i vtipné.Milo prekvapujúci tu boli aj herci.Pár rokov od derniér nemých filmov sú ich výkony vskutku fantastické.Je až s podiv, že v spomínanom roku vzniku dokázali niečo podobné,s ohromnou filmárskou kvalitou natočiť.Je paradoxom ,že až takmer päťhodinová dĺžka v tak obsiahlom diele nenudí ani na chvíľu. (15.09.2009)

Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři. (25.07.2011)

3/3 Drsný přepis krutého románu. První evropská zvuková adaptace patří mezi výrazné velkofilmy 30. let, v mnoha úrovních jde až na dřeň. Stopáž je samozřejmě velkorysá, ale i četné jiné přepisy si při pokusu o krácení těch 2000 stran tak či onak vylámaly zuby. Herecké výkony odpovídají a mnohdy i překračují tehdejší francouzský standard. Vrcholem je hned v první části příběh ubohé Fantiny (zobrazení právě této postavy je vždycky výzva, Hugo nám o ní podává skutečně mnoho informací, zde je navíc možnost poznat Fantinu ještě před jejím setkáním s osudem, proto je pohled na její smrt tak bolestný). Odporní Thénardierovi kralují druhému dílu, přičemž jejich povahové rysy snadno zastíní svrab a hnus jejich postav, prostředí i obydlí. A samozřejmě díl třetí zobrazuje drama na barikádě i pod ní. Ten vynaložený čas stál za to. (20.11.2020)

Duchem i narativní strukturou věrná adaptace Hugova literárního evergreenu zaujme především hereckými výkony. Ústřední Jean Valjean Harryho Baura a inspektor Javert Charlese Vanela patří mezi ty herecké kreace, na něž se nezapomíná: Baur zvládá s přehledem a věrohodně všechny polohy, které jeho postava nabízí (v tomto případě tedy různě syté odstíny tragiky), Vanel se báječně zhostil Hugova policejního fanatika. Obecně je film silný především v intimních momentech, naopak masové scény (vyskytující se zejména v závěrečné části, která se odehrává za nezdařené červnové revoluce 1832) se svou přemrštěně patetickou estetikou oživlých ilustrací učebnice dějepisu dnes působí vyčpěle. Na filmu rovněž zaujme vnitrozáběrová kompozice, i "expresionisticky" pokřivené úhly mnohých záběrů. Honeggerův hudební doprovod je více než zdařilý a inteligentně korespondující s obrazovou složkou (viz. např. jedna scéna na barikádách podkreslená variacemi na Marseillaisu). (01.01.2009)