Oscar 2023

Poprvé se mi povedlo zvládnout předávání Oscarů živě, takže jsem si to celé krásně vytrpěl i s pauzami po reklamu, které tam Amíci prostě mají a které ČT musela nahradit upoutávkami. Nic proti nim (ČT), tohle je spíš moje taková soukromá poznámka, ale za ten večer jsem tolikrát viděl upoutávku na Mimořádnou událost, že pokud ji uvidím ještě jednou, asi se nechám přejet vlakem. Jo, a taky jsem zjistil, že jedna ze znělek ČT2 má ambientní instrumentál jak z hororu. Každopádně co se předávání týče, potěšilo mě, že oproti jiným ročníkům se to dost snažilo vyhýbat jakémukoli agitování. Pár momentů se tam samozřejmě našlo, třeba při projevu vítězné maskérky za dvojku Black Panthera o tom, jak "jsme všichni Wakanda" apod., ale opravdu toho bylo málo, oproti tomu poslednímu předávání, které jsem viděl a pamatuji si ho. Předávání samo o sobě docela i ušlo, občas ty snahy o humor byly vtipné, občas zase strašně trapné, no prostě předávání cen jak většinou vypadá. Snad bych i ty tři hvězdy dal, kdyby všechny ceny nesebralo Na západní frontě klid a hlavně už tak přeceňovaná a přehypovaná pseudoartovina Všechno, všude, najednou, která měla jasnou cenu skoro v každé kategorii ve které byla. Fakt ten hype v USA nechápu a ani nechápu některá ocenění, Brendanu Gleesonovi bych toho oscara třeba přál mnohem radši než Ke Hey Quanovi (ale aspoň si tím zajistil doživotně kariéru herce, mám takový dojem) a oscar pro Jamie Lee Curtis je kapitola sama o sobě... No co už. Lepší 2* (14.03.2023)

Rozdělení cen většinou perfidní, úroveň pořadu a přenosu normální, Kimmel OK. Mně se Na západní frontě klid líbilo moc, čili mě nevyrušovalo rozdávání tímto směrem, přestože je jasné, že nebýt současného útoku Ruska na Ukrajinu, snímek by se do záře oscarových reflektorů až tak nedostal, ale budiž. Jak říkám, mně se líbil velmi, válka je příšernost a je velká škoda, že naši šikovní nominovaní sošku nevyhráli. Držela jsem palce a dmula se pýchou, k nominacím srdečně gratuluji! Ale jinak to bylo od členů akademie sterilní, průhledné, až nepříjemně politicky korektní, osobně jsem ráda, že nepadaly černé facky a vůbec, že se tam neděl povinný gheťácký bordel, jako už bývalo normou v posledních letech, film roku byl osobně ocenila maximálně za střih a v hereckých kategoriích určitě ne za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. Jamie Lee Curtis si odnesla sošku za celoživotní výkon, což je kravina. Tam měl Oscar putovat směrem k Vílám.  Dále, takto odignorovat luxusní super bijáky, které byly nevšedně kvalitní a doslova vrátily davy lidí do kin, jako jsou dvojky Top Gun a Avatar, pak lahůdky pro užší publikum typu Elvis a Babylon, to je zkrátka v prdeli práce, penisův mlýn, ze kterého není cesty ven. Jasně že se nikdy nedostane na všechny, ale ty vole, kdyby se jednalo o nějaké uondané sračky, neřeknu popel. Ve své době se takto povýšeně postavila Akademie k Formanovým filmům Lid versus Larry Flynt a k úžasnému Muži na Měsíci. Dodnes je trapasem, že Jim Carrey nedostal ani nominaci na Oscara, stejně tak vynikající Robert Carlyle za Trainspotting, čili fakt bodat na ně. Fraserovi člověk plešouna přeje, obzvlášť, když viděl jeho sympatické, upřímné dojetí, ale ten kluk, co vypálil Elvise, tak ten ho ode mě má navždy.  Co se týče nejlepší filmové písně, v pohodě do Bollywoodu, protože co tam znělo jinak, to byla benefice zoufalství non plus ultra, jediná pochvala akademii, že v hereckých kategoriích navrhla všechny, kteří nominovaní dosud nebyli. (16.03.2023)

Pozor na svá přání. Měl jsem rád ročníky, kdy jeden film vyhrál nejen hlavní kategorii, ale napříč celý večerem sbíral skoro všechno, co mu přišlo pod ruku. Zvládli to moji milovaní velikáni Titanic nebo Návrat krále, posledním takhle úspěšným kouskem byl Milionář z chatrče s osmi soškami, což se zdá relativně nedávno, ale už je tomu dlouhých čtrnáct let. Od té doby se téměř každý rok objevuje více středně úspěšných snímků a až letos se povedlo najít krále večera. Co čert nechtěl, jedná se zároveň o vítěze, který mi je víceméně cizí, jeho projekci jsem prozíval a z desítky nominovaných ke mně mluvil zdaleka nejméně (srozumitelně). Tváří v tvář všem vítězům s ním spjatým a jejich upřímné bezbřehé radosti jsem ale s výsledky smířený téměř hned a bez problémů akceptuji, že se nejedná o vítěze nespravedlivého nebo vychtěného, ale jen o takového, který mě minul o několik mývalích délek. Večer jako takový potěšil moderátorským návratem Jimmyho Kimmela a s tím související snahou o návrat k optimismu a pobavení se namísto přepálených výchovných monologů a inspirativních k nerozeznání podobných projevů. Je pořád na čem pracovat, hlavně na nešikovných střizích téměř uprostřed věty, ale za poslední pětiletku se poprvé jedná o příjemný večer a ne v prvním plánu o splněnou soukromou povinnost. (16.03.2023)

Absolutním vítězem se stalo Všechno, všude, najednou, MOC. Moc, protože moc. Na plátně toho bylo přehršel, i při samotném předáváním bylo sedm sošek pro tuhle fantaskní podívanou prostě příliš. Nicméně se svezla po vlně, kterou kdysi odstartovali Afroameričané, tudíž i Asiaté chtějí být vidět. Indický fenomén Naatu Naatu jde absolutně mimo mě, nominaci pro Hong Chau (Velryba) úplně nechápu, stejně jako herecké nominace a ceny za výše uvedenou ulítlou jízdu (reálně dirigující Cate Blanchett mě prostě bavila víc), ač vůbec nepopírám, jak Michelle Yeoh herecky dozrála. Asi to celé dokazuje rostoucí snahu o různorodost Akademie. Prostě být trendy a ctít jinakost. Mistři typu Spielberga ostrouhali. Pokračování Avatara či Top Gunu vrátila diváky do kin. A nejen ta, což je super. Určitě bych je ale neignoroval tolik jako akademici. Moderátor Jimmy Kimmel jen párkrát neškodně píchl do několika hostů, jinak mírně ospalé a poměrně milé předávání. (21.03.2023)