Údolí stínů

Historická fakta by měla být zřejmě v pořádku. Tedy až na to, že zatímco Američané uvádějí svých padlých 237 a nepřátelské ztráty 1 064 (1 645). Severovietnamská strana napočítala sejmutých Amíků kolem 1 500 a své straně přišla o 559 soudruhů. Nedělá mě problém uvěřit americké verzi. Co mě ovšem činí problém je tento film. Zpočátku vše začíná takovou malou náboženskou idylkou, kdy se hlavní postavy včetně Mela Gibsona modlí až o duši. Chodí do kostela, modlí se u postele. No prostě křesťanská agitka jako blázen. Po jednom povedeném fórku z výcviku, který se týká pozdravu pěkného dne se přesouváme na bojiště. A tady začíná hlavní problém. Zmatek nad zmatek. Je to nepřehledné. Je to hrdinské. Vlastně to připomíná Tarantínovu Pýchu národa. Kdy se velitelé, kteří hájí zájmy hvězd a pruhů ani nemají potřebu se krýt. Stále tak rozhodně postávají. Pronášejí odhodlané kecy a znovu a znovu se vytrvale brání před nájezdy evidentně hodně neschopných severovietnamských vojáčků, kteří lítají do střel, skoro bych řekl že skáčou. Nakonec i tahle bitva naštěstí končí. Vietnamci uznají že takového režiséra jako je Randall Wallace stejně porazit nemůžou a odtáhnou do Kambodže, aby o pár dní později až filmový štáb z údolí la Drangu zvedne kotvy, si vzali své území zpátky. Jeden z nejhorších vysokorozpočtových válečných filmů všech dob. 60% (17.04.2016)

Promiň Hale, nemůžu za to, ale tenhle film mi prostě nesednul. Válečný je sice dosti, jen je problém v tom, že začíná poněkud křesťansky a strašně moc nábožensky, rovná se, nudně. Po chvíli se přejde na akci, která se nezastaví, je zábavná, je dobře udělaná, ale to je tak vše. Já si z toho filmu nedokážu zapamatovat výraznější scénu a to by válečné filmy měly plnit. Nevidím žádného spolubojovníka, který tahá půlku těla svého kamaráda, nevidím, nic, tak mohutně velkého, co by mě mohlo dojmout a vystrašit už samotným slovem válka. Údolí stínů je dobrý film, ale s těmi nejlepšími válečnými filmy se nedá srovnávat. A o to mu právě jde. (25.12.2007)

"My, kteří jsme viděli válku, její obraz nikdy nepřestaneme vidět. V tiché noci budeme navždy slyšet výkřiky. Tohle je náš příběh, byli jsme vojáci a byli jsme mladí." Film mnoha rozporů. Na jedné straně je tu tradičně hodně dobrý Mel Gibson v roli tak trochu "tatínkovskýho" velitele praporu, krásná surovost některých vojenských záběrů (třeba scéna s ohořelým vojákem nebo vyplachováním krve z vrtulníku byla úžasná), nechybí ani trochu vtipu. Jenže co prostě nesnesu jsou záběry ve stylu: "Mel Gibson s povídá s vojákem, podvědomě si uvědomí, že pět metrů za ním stojí dva Vietnamčíci a chtějí ho zastřelit, otočí se, sejme je a vklidu si povídá dál". Nebýt podobně trapných okamžiků hodících se spíš do akčních komedií nebo parodie, mohl to být výborný film. Takový pohled na to, že válka většinou nepřinese nic jiného než spouty mrtvých. "Nikdy si to neodpustím." "Co, pane?" "Že mí muži... že mí muži zemřeli, a já ne." Lepší tři hvězdičky. (23.09.2007)

Vždy je krásně vidět, na které filmy přispívala americká armáda a které se musely obejít bez jejího "chrabrého" dohledu na scénář. Údolí stínů není nic jiného, než ubohá propaganda Boha, křesťanství a Ameriky, pouze je vše podáno skrze dobrou válečnou akci. Četa je stále nepřekonaná. 40% 27.04. 2010 (28.08.2010)

Randall Wallace se od svého debutu podstatně zlepšil, příběh sice obsahuje až zbytečně moc patosu, ale je dostatečně silný, aby to tolik nevadilo. Mel Gibson, Sam Elliott a spol. jsou dostatečně drsní vojáci, Madeleine Stowe dokazuje, že ani manželky to doma neměly lehké. A o čem že to vlastně je? O tom, že Američané se nikdy nepoučí. Po Koreji vpadnou stejně „připravení“ do Vietnamu, pak zas do Iráku... (12.05.2006)