Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (673)
Film nehodnotím, protože jsem neviděla celý. Pokud něco začíná scénou, kde zcela realisticky zaživa upalují zvíře (a nikde se nedočtete, že žádnému zvířeti nebylo během natáčení ublíženo, tak je mi úplně jedno, že se to ze zákona nesmí). Tahle scéna na mě byla moc a dál už se dívat nechci. ()
Ten je divný, a vyzní tak nějek do ztracena. Nevím co chtěl Marhoul vyjadřit. Divná je i role hodného sovětského politruka Gavrilova...ne to není ironie, je to myšleno važně. Navíc ho hraje Kravčenko. Má to být vtip? ()
Kto čítal knihu, bude veľmi pravdepodobne sklamaný. Kto nečítal, nepochopí mnoho a mnoho zásadných vecí a tým pádom sa bude odohrávať hodnotenie a prežívanie filmu v diametrálne odlišnej rovine, než do ktorej bol skutočný príbeh zasadený. Absencia vnútorného monológu, ktorá je v knihe tak zásadná, nie je ničím kompenzovaná. No obrazy nestačia. ()
Krásně natočeno, "hezky" popisuje zaostalost a primitivnost, s kterou bojujeme do dnes. Po určité době se ztrácí zájem o vývoj filmu, což je škoda. ()
Nakonec to dám přece jenom za plnej, jelikož nad filmem přemýšlím ještě druhej den. Drama není rozhodně moje žánrovka, bál jsem se té délky a taky toho hodně malého množství dialogů. Když se k tomu přidalo, že je to festivalovej film, bál jsem se, abychom tu neměli druhej (příšernej) Bílý bílý den. Ve výsledku jsem se ale nenudil a moc hezky to uteklo. Vykreslení prostředí parádní a postavy uvěřitelně odporný. Kdyby to bylo o chlup kratší, asi by to filmu prospělo, ale beru to. ()
Tak tohle pokládám za český kinematografický zázrak. Václav Marhoul natočil film světových parametrů, který snese ta nejpřísnější měřítka. Technická stránka filmu je dechberoucí. Po hodně dlouhé době jsem měl pocit, že nekoukám na český film, který si jen chce hrát na něco velkého. Tohle je hodně ambiciózní projekt jaký bych v dnešní době vůbec nečekal. Film jako by k nám spadl z minulého století. Délka, absence hudby nebo minimum dialogů - nic z toho mi nevadilo. Jediné mínus vidím já v tom, že film nepůsobí celistvě, ale jen jako slepenec několika drobných epizod, minipříběhů, které jsou natočeny, ale vskutku bravurně. Působivé a na české poměry hodně odvážné a profesionální. Více takových počinů. Silné 4* ()
Nemůžu jinak než dát plný počet hvězd,protože film natož českej film s takovouhle atmosférou,jsem ještě neviděl,Nabarvené ptáče,je velice působivé dílo,a českou produkci to krásně nakoplo,a já jsem vděčnej za to že sem tohle mohl vidět..9/10 ()
Klobúk dolu..!!! ()
Václav Marhoul natočil dílo, které se minimálně českému trhu vymyká jak zpracováním, tak délkou a stylizací. Na téměř tříhodinový černobílý film absolutně bez hudby a pouze s pár větami mluveného slova (ještě navíc ve 4 jazycích) tu zkrátka není moc lidí zvyklých. Ale pěkně popořádku. Rozdělení příběhu do "kapitol" rozhodně pomohlo sledovat, jak a kam se přesně hlavní hrdina ubírá, na druhou stranu tím všechny ostatní postavy dostaly velmi malý prostor, jelikož žádná z nich neopustila hranice své kapitoly. Takový Stellan Skarsgård na plátně strávil všehovšudy minutu a nepromluvil ani slovo. Přesto si ho však, podobně jako postavy z ostatních kapitol, divák zapamatuje. Každá z kapitol je odlišná, každá obsahuje nějakou tu "šokující" scénu a každá taky jiným způsobem "donutí" hrdinu jít zas o dům dál. Lokace, kamera, střih a masky - to vše nemá chybu (Jitku Čvančarovou jsem identifikoval až podle závěrečných titulků). Mezery jsou však v postsynchronech. Chápu, že donutit cizí herce mluvit jinak než anglicky byl problém, ale proč je do slovanských jazyků (polština, ukrajinština,..) předábovávají Češi? To byl takový problém sehnat Ukrajince nebo Poláka (předpokládám že ne, když se v obou státech točilo). I přes tento "nedostatek", se jedná o dílo, které rozhodně stojí za to zhlédnout, protože podobné se v ČR objeví jednou za X desítek let. ()
Neviděný námět s naprosto dokonalou scénografií. Ani scénář nedělá ostudu, když budeme ignorovat konec. Jenže naprosto vše, čím film vyniká, je zakopáno do země naprosto otřesnou režií a editem. Marhoul nedokáže přenášet psychiku a vývoj postav mezi scénami. Marhoul si nedokáže zapamatovat, kde jaký předmět ležel v minulém shotu, a tak se věci teleportují skrz střihy. Marhoul nechápe, že některé jizvy se nedokáží vyhojit, a tak vypadá Kotlár na konci filmu stejně jako na začátku. A edit je taky něco. Hlavně sound design - pokud si pustíte kompilaci nejpoužívanějších stock zvukových efektů, všechny zde uslyšíte. Je to k smíchu. S tím, kolik úžasných scén a momentů film dokáže nabídnout, je to naprostá škoda. ()
"Všichni lžete!" ()
V.Marhoul netočí jen plnokrevná válečná dramata (Tobruk, 2008) , ale také velice zvláštní dramata s filosofickým podtextem. Takže dávám 5 * a 86 % . Mimochodem: J.Čvančarová je k nepoznání - hrála nymfomatickou Ljudmilu, brutálně umučenou (ukrajinskými / běloruskými,či snad polskými?) venkovankami ..... . ()
Koľká krása vidieť, keď sa celá ČSFD poserie z holokaustového artového foresta gampa. Okrem toho, že absolútne rozumiem prečo (poetika festivalového filmu by už mala byť hádam aj skúmaná nejakým vegánom na VŠMU), zároveň absolútne nerozumiem prečo. Naozaj stačí "náročnému" divákovi predhodiť pár samoúčelných naturalistických scén a zvyšok filmu vyplniť statickými, otravne tichými "lyrickými kontemplatívnymi" zábermi? Veľmi povrchný film, ktorý išiel a ide na úplnú ľúbivú istotu (trojhodinový čiernobiely film o holokauste s medzinárodným obsadením, vrátane holyvúdskych hercov, ktorí radšej mlčia alebo sú predabovaní? novinka.), čo je škoda. Keby sa nepokúšal byť nasilu svetovým, mohla z neho byť celkom kvalitná řežba, ktorá nemusí divákovi dávať čas na rozmýšľanie a všetko mu podávať priamo na dlani. Ale áno, asi som len nepochopil, že Marhoul sa tu pokúša lyricky a existenciálne vykresliť odľudštenie človeka v časoch vojny a degradáciu ľudskej bytosti na úroveň zvieraťa, ktoré utilitárne a pudovo prestane rozlišovať morálne hranice, a to za hlavným bojovým dejiskom vojnového besnenia, v súkromnom, ba až intímnom prežívaní postáv. Alebo niekto zabudol povedať Marhoulovi, pravdepodobne neexistujúci dramaturg, že nestačí film vizuálne vycizelovať, treba mu dať aj nejakú hlbšiu esenciu ako len niečo vágne, čo vtesnám do jednej vety. Všetko to odkazovanie, strkanie Vtáka do súvisu so známejšími menami československého a svetového filmu vnímam len ako chabý pokus film legitimizovať bez toho, aby sa pomenovali jeho dosť vážne nedostatky. Neexistuje naozaj nič jednoduchšie ako skrátka povedať, že tu ožil Vláčil, že sa tu evokuje Klimov a že po kamere pomaličky steká Tarkovského ejakulát, lebo všetci hneď vieme, čo si máme predstaviť bez zodpovednosti nad filmom sa hlbšie zamyslieť. Fun fact: väčšina žien v tomto filme neprekročí úlohu sexuálneho objektu lol. ()
Pro mě film tohoto roku. Pravdivé a silné. Musela jsem jít na to dvakrát během dvou týdnů, abych to dokázala vstřebat. ()
Nečekal jsem, že bych to řekl, ale je to vymazlená práce.Dokonce mi ani nijak zvlášť nevadila ta délka ani množství epizod, které byly poskládány jedna za druhou. Kupodivu nejhnusnější scénu jsem si prožil hnedka na začátku. Zbytek, byť byl drastický, nacházel jsem v něm spíš to "lepší", co v těch postavách bylo. Jediná věc, která mi možná trochu vadila, byla ta, že jsem se s nikým neztotožnil. Nikomu jsem nefandil. Možná to bylo tím, že hlavní hrdina jen mlčí a často můžeme spekulovat, co si vlastně myslí (tam, kde promluvil to trochu kazil dabing). Možná je to ale úděl takových filmů. Nikomu moc nefandit ale mít radost, že to nakonec dobře dopadlo. A možná nacházet hrdiny i tam, kde by jsme to nečekali. ()
...trapný... ()
Myslím, že je to zbytečně černobílý film, který by navíc velmi potřeboval kadeřníka s ostrýma nůžkama, aby trochu tu slátaninu prostříhal. ()
Coze, to je cesky film? Tak to je parada. Prvni tri pribehy jsem si zvykal, pak jsem propadl nadseni a posledni puhodinu jsem jako divak zase zvadl. Co mi tam naprosto chjybi je vtazeni divaka do deje. Stale pozorujete emocne prazdne vypraveni, kdy mate pocit z dokumentarniho filmu, i kdyz ten nekdy umi zacilit na emoce daleko vic, nez tenhle snimek. Co s tim naprosto souvisi jsou chlapcovy pocity. Krome toho, ze obcas pobrekava a obcas mu slzy stekaji po tvari, proste nepoznate nic. Je-li to zamer skutecne nevim, ale me to tam chybi. Chybi mi tam to pojivo, ktere poji vsechny casti vypraveni do jednoho. Pres to, prese vsechno neco, co je zazrak. Vaclave Marhoule, jste odvaha ceske kinematografie a drzim vam palce. ()
Jak kdysi řekl Al Pacino: "mějte ve filmu 3 nebo 4 velmi silné momenty a lidé si ten film zapamatují". Myslím, že u tohoto filmu to platí dvojnásobně... ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
Už při prvních ohlasech z Benátek jsem byl doslova nadšen, protože slyšet o českém filmu na tak velkém světovém filmovém festivalu je sám o sobě už úspěch a měl jsem z toho neuvěřitelnou radost, protože kdy naposled se mluvilo o naší kinematografii takhle v zahraničí a ke všemu v takových superlativech. Nabarvené ptáče si tak získalo velmi povedenou reklamu, která určitě navnadila spoustu lidí na projekci a to je jedině dobře, o filmu se začalo všude mluvit, články o projekcích, ze kterých lidi odcházeli z kin, jelikož nedokázali údajně zvládat násilí a brutalitu, která se ve filmu objevuje, to vše se zasloužilo o neskutečný rozruch mezi lidmi. Nabarvené ptáče je tak ukázkou toho, že to jde, že lze v Česku natočit takhle ambiciózní film, který dokáže v lidech vzbudit jisté natěšení a zájem, vzbudit v nich touhu jít do kina na něco zcela odlišného, co například nikdy v životě neviděli a Václav Marhoul to jednoduše dokázal, a já ho za to nesmírně respektuji, jelikož Nabarvené ptáče je bez jakýchkoliv diskuzí nejzajímavější, ne-li nejlepší počin naší kinematografie za posledních několik desítek let, a odcházet z projekce s pocitem, že jsem viděl něco tak zcela odlišného a originálního, atmosféricky úchvatného, až na světové úrovni, a přesto pocházejícího z české produkce, tak tenhle pocit je po tolika letech naprosté bídy a zklamání v podobě všemožných českých filmů, jisté zadostiučinění, a měl jsem z toho opravdu příjemný pocit a byl jsem za to nesmírně rád. Nabarvené ptáče je zcela odlišným filmem, který může neposkvrněného diváka světovou kinematografií značně zaskočit, jelikož už samotná kompozice filmu a styl vyprávění je velmi rozdílná od ostatních filmů. Černobílé zpracování, epizodní vyprávění, malé množství dialogů a především úchvatná a dechberoucí kamera v rukou Vladimíra Smutného, který dokázal zastoupit již zmiňované malé množství dialogů svými záběry, které tak mluví za vše a pomocí nich vlastně vypráví velkou většinu samotného příběhu a ke všemu k filmu přidává uměleckou tvář v podobě krásně nasvícených scén, hrátek s černobílou barvou a vzhledovou kompozicí scén. Film tak získává mnohem větší a několikanásobnější hloubku. Několikrát zmiňovaná nesnesitelná brutalita a násilí je pravděpodobně tím hlavním tématem, proč se o filmu tolik mluví a mnozí mají tak představu o tom, že právě brutalita je tím hlavním tématem, kolem kterého se točí celý film. Problémem je, že Nabarvené ptáče u brutalitě a násilí v první řadě není a nikdy ani nebude, jedná se pouze podklad, na kterém je ale postaveno mnohem více, než se může na první pohled zdát a opravdu záleží na divákovi, jestli dokáže během sledování filmu ono násilí zatlačit do pozadí a vnímat tak skryté vlastnosti a poselství, se kterými film přichází. Pokud bych měl hodnotit čistě jenom brutální a násilné scény, tak se v žádném případě nejedná o nic nesnesitelného, co by mělo kohokoliv donutit odejít během projekce, naopak Marhoul se dokázal vypořádat s tímto tématem naprosto excelentně a veškeré násilí se děje mimo záběr a divák tak nikdy nemá možnost vidět skutečné dění, pouze jeho příčiny a následky. Samozřejmě nejedná se o nic příjemného, to každopádně, bavíme se ale tady o skutečném obrazu tehdejší doby a taky je potřeba k tomu takhle přistupovat, prostě ta doba taková byla a ten film se snaží tohle období opravdu reprezentovat tak, jak skutečně bylo a nehrát si přitom na bůh ví jakou nádheru a zkrášlovat jisté scény a situace. Pokud by jsme začali porovnávat Nabarvené ptáče s jinými historickými filmy, kde je brutalita a násilí reprezentována bez jakýchkoliv kompromisů, tak například polský snímek Wołyń bych přece jenom považoval za mnohem náročnější a nedokážu odolat porovnání s kultovním filmem Иди и смотри, jelikož tyhle dva filmy toho mají dle mého názoru hodně společného, ale Nabarvené ptáče v tomhle ohledu působí mnohem více uměleckým dojmem a dokáže svým stylem zpracování vytvořit hlubší atmosféru. Václav Marhoul si tímto filmem rozhodně zasloužil uznání všech kritiků, a ať už celkové hodnocení dopadne jakkoliv, tak v mých očích se tento film stal velkým milníkem v naší kinematografii a byl bych nesmírně rád, kdyby se čeští tvůrci inspirovali, a takhle ambiciózní projekty nevznikaly jednou za několik desítek let, ale minimálně jednou do roka, a aby se česká kinematografie dostala do podvědomí filmových kritiků v tom lepším světle. () (méně) (více)