36 Quai des Orfèvres
Department 36
Vojna policajtov
36th Precinct
Režie:
Olivier MarchalKamera:
Denis RoudenHrají:
Daniel Auteuil, Gérard Depardieu, André Dussollier, Roschdy Zem, Valeria Golino, Daniel Duval, Francis Renaud, Catherine Marchal, Guy Lecluyse (více)Obsahy(1)
Režisér Olivier Marchal (sám bývalý policista) natočil příběh na základě skutečných událostí a situoval ho na slavné Quai des Orfevre – Nábřeží Zlatníků 36, do sídla pařížské policie. Právě tam začíná drama dvou policistů Léa Vrinkse a Denise Kleina, které kromě příslušnosti k různým útvarům – Léo pracuje pro BRI (Zásahová a pátrací brigáda) a Denis pro BRB (Brigáda pro boj s organizovaným zločinem) – dělí i rozdílný postoj k práci. Zatímco Denis usiluje především o moc a postavení, Léo patří k onomu staromódnímu typu policajtů, posedlých svou prací, kteří mají známé na obou stranách zákona, a v zájmu spravedlnosti občas neváhají jeho hranici překročit. Jejich cesty se osudově protnou ve chvíli, kdy mají spolupracovat na případu série ozbrojených přepadení. Každý postupuje svými metodami, přičemž Léo je sice úspěšnější, ovšem za cenu rizika, jež se může obrátit proti němu. A také obrátí, protože Denis neváhá využít každého způsobu, aby svého kolegu porazil a získal kýžené místo šéfa policie. Na otázku „A co policejní etika, to vám nic neříká?“ – Denis odpovídá: „ S tou už si dávno vytírám…“ Do hlavních rolí policistů, kteří spolu svádí nelítostný souboj, obsadil Olivier Marchal slavné filmové hvězdy Daniela Auteuile (Královna Margot, Hrbáč) a Gérarda Depardieua. (Česká televize)
(více)Recenze (342)
„Len som chcel, aby si vedela, že keby si ma potrebovala...“ – „Je to už strašne dávno, čo som ťa potrebovala posledný raz.“ Strhujúca francúzska kriminálka, inšpirovaná (vraj... ale nečudoval by som sa) skutočnými udalosťami. Okrem realistického prístupu sa snaží prevziať (najmä v občasných akčných scénach) štýl Mannovej HORÚČAVY, našťastie ale v prvom rade zostáva sama sebou. Scenár je ku koncu prehnane vykonštruovaný a až komicky sa spoliehajúci na náhodu. Ale atmosféra funguje na jednotku, dialógy odsýpajú, konanie jednotlivých postáv má logiku a titulný pár Auteuil/Depardieu je vynikajúcim párom škaredých tučných starých monštier... proti ktorým nová krv na oddelení nemá šancu. Maximálne hodnotenie nadpriemernej ostrej slangovej snímke udeľujem kvôli civilnej línii s vynikajúcou Valeriou Golinoovou, ktorá "len" nadpriemernému samčekovskému akčnému príbehu dodáva život, city a dojatie... a zmysel. ()
Od filmu jsem nic moc necekal, takovyhle druh filmu moc nemusim, pokud je teda nereziruje Scorsese, ale byl jsme mile prekvapen. I kdyz film ma uz nekolikrat videnej pribeh, presto mi prisel originalni. Hlavne svou syrovou atmosferou a realisticnosti. Navic si Marchal pohral fakt uplne ze vsim, treba vyzbroj zlocincu i poldu je paradni prehlidka ruznejch druhu zbrani. Nejvic jsem se asi tesil na zaporaka Depardieu, kterej je fakt dokonalej, ale ma dost malo prostoru. Daleko vic tu je pozornost zamerena na Daniela Auteuila, kteryho moc neznam, ale misty byl jeste lepsi nez Depardieu. Navic film neni rozdelenej na hodny a zly, takze i oba hlavni hrdinove delaj pekny spatnosti a clovek pak nevi, komu ma vlasne fandit. Film mi trosku stylem pripomnel filmy Michaela Manna, ale u Valky policajtu jsem se narozdil od Mannovo filmu dobre bavil. ()
Bez vytáček, já si myslela, že se dívám na krimošku ......desátých let, kdyby je ta vizáž trochu neprozradila. Už to samo o sobě je velký kumšt. Čistokrevné, bezchybné a ještě spoustu superlativ k tomu stejně nestačí vyjádřit to, co musí divák osobně zažít a na vlastní oči vidět. Dokonalý duel dvou hereckých es a jejich charakterů v policejním aparátu, kde je spoustu hnusu, ale i naopak. Vidět ty dva kluky, jak se zaklesnou do sebe očima, to byly momenty, kdy se tají dech. Tady by se spoustu mladých nadějných hereckých kluků ještě mohlo mnohému přiučit. Na Daniela nedám nikdy dopustit, to už jsem psala v mnoha komentářích, tady byl přímo excelentní, ale Gérard mu šlapal fest na paty. Když k tomu přihodím, že se čerpalo ze skutečné události a finále bylo naprosto famózní, tak musím jít na nejvyšší laťku. ()
Depardieu a jeho nejvydařenější role za poslední roky, charismatický Auteil, dvojice policajtů, z nichž je divákovi podstatně bližší ten, který občas neváhá překročit zákon, dilema vpravdě nezáviděníhodné, závěr nutící diváka ještě dlouho sedět s myšlenkami rotujícími v hlavě a dovolující mu vstát pouze za účelem nalití si koňské dávky něčeho, co nemá chuť a bolí po tom hlava. A příběh, který se vrací k nejlepší tradici francouzských kriminálek. Tedy k šarmu skloubenému se syrovostí. ()
"Policie je jako stará panna, Leo. Hrozně nerada se nechává jebat." Dělat policajta je adrenalinová zábava a taky trochu hazard. Kdo nevěří, ať si běží pro náborovej příspěvek. Pak zjistí, že každej polda, kterej chce mít výsledky, tak se musí spojit s gaunerama. Udělat si z nich kamarády. Bez nich to totiž nejde a oni rozhodně nevyklopí informace z nějaký lásky ke spravedlnosti. Chtějí, aby se oko zákona občas dívalo jinam a nevidělo drobnou nepravost. Třeba vraždu. No to už je asi trochu moc. To se v ideálním světě nedělá, ale tady nejsme v ideálním světě. Tady jsme mezi poldama, kteří už se v těch výkalech brodí příliš dlouho a význam slov čest nebo etika už dávno zapomněli. Je to drsný. Je to dobrý. Je to smutný. A je to dost dobře reálně možný. ()
Drsná krimi, která bohužel ale zbytečně až příliš >tlačí na pilu< , ve jménu zábavnosti, podbízející se rádoby >moderním< trendům v žánru akčně-krimi-thrillerových řachaček hollywoodské provenience. Pointa smysluplná, leč příběh trošku přitažený za vlasy, D.A. a G.D. jsou skvělí, film ale ne. A v tomhle případě mě to obzvláště mrzí, protože nebýt těch (bohužel na můj vkus vícero) klišoidních scénáristických berliček a několika ne zcela povedených čistě trikařsko-technických věcí (např. kulky, z nichž některé plech dveří u auta prostřelí a jiné ne...), dal bych tomuhle filmu s chutí těch hvězd pět! ()
Od režiséra Marchala už jsem viděl MR 73 (2008) a mám z obou filmů dost podobný dojmy. Vypadalo to nadějně, ale zůstalo to tak někde napůl cesty. Chybí tomu nějakej originální nápad, je to spíš taková přehlídka klišé. Lidi tady píšou, jak film působí pěkně staromilsky, což by mi vůbec nevadilo, ale já asi těm starejm filmům ze 70. let mám tendenci ledacos odpustit. Jenže tohle je relativně novej film a tady mi docela lezlo na nervy, když během přestřelek nikdo nedokáže z deseti metrů trefit ani vrata od stodoly. Největším kladem filmu je asi hlavní herecká dvojka. Daniel Auteuil zahrál toho poctivýho policajta ze starý školy skvěle a Gérard Depardieu jako záporák mu zdatně sekunduje. Jinak jsem na filmu nic mimořádnýho neobjevil. Zdejší vysoký hodnocení moc nechápu. 50% ()
Oldschoolový krimi nářez s fascinující ústřední hereckou dvojicí!!! ()
Za úplně dokonalý a propracovaný film bych tohle neoznačoval, ale pro Olivera Marchala to je hodně slibný rozjezd kariéry na režisérském křesle. Je na tom vidět, že Marchal má spoustu zkušeností s policií, se zločinci a možná i s korupcí u policie a to všechno dokázal věrohodně převést do filmu. Obzvláště se mu povedlo vytvořit dokonalou syrovou atmosféru, která dýchá z každého kouta filmu a v podstatě udržuje stále v napětí a i když některý scény byly pro mě trošku nudný, tak převážná většina je opravdu geniálně natočená a někdy se až tají dech. Marchal si ještě do filmu vybral francouzský herecký hvězdy Daniela Auteuila a Gerarda Depardieua a hlavně Depardieu ve svý záporný a hodně zkažený roli vyniká, takže celkově je to víc než nadprůměrnej film a pro mě to jsou lepší 4* ()
Nádhera. Jako ze starých dobrých časů 60. a 70. let, kdy se ve filmech utkávaly silné charaktery představované Delonem, Belmondem, Venturou, Gabinem a dalšími. Pořádně drsná kriminálka bez zbytečných příkras, výbuchů, dopravců v oblecích. Olivier Marchal je zjevně s policejním prostředím dobře obeznámen, alespoň vidíme, že podobné prasárny se dějí všude. Není to sice dokonalé, ale jde o jeden z případů, kdy nějak neshledávám důvody něco vytýkat. Snad díky Marchalovi francouzská kriminálka zase ožije. ()
Solidní návrat k tradici francouzských krimi, který zápletkou o dvou soupeřících policejních frakcích připomene svého jmenovce z devětasemdesátého. Auteil a Depardieu si neokázale a levou zadní dávají dva zkušené, povahově rozdílné poldy, kteří soupeří o to, kdo dřív dopadne gang lupičů a získá tak post šéfa policie, přičemž jeden se odkope jako pořádná svině, co s potěšením nenávidíte a přejete klaďasovi jeho pomstu. Ta ale přichází až v závěru a dost prostě a rychle, což mě poněkud zklamalo. Ale do té doby to byla paráda. ()
„Klein vypadá naštvaně. S nepřáteli se nemáš bavit.“ - „Copak jsme nepřátelé?“ - „BRI kontra BRB, už léta.“ - „Nejsme snad jedna rodina?“ - „To jsou kecy.“ A o tom, jak moc velké kecy to jsou, se s hlavními hrdiny přesvědčíme dost razantně…MR 73 mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl podívat se i na další počin Oliviera Marchala. A v mnoha ohledech je mu Válka policajtů podobná. Opět jde o poměrně staromilské, depresivní krimi (nemyšleno ovšem zle, spíš naopak) s tématy cti, svědomí, lži a msty. Jako neznalý francouzských reálií jsem sice příliš nepochopil, jaký je rozdíl mezi BRI a BRB, ale na tom až tolik nesejde, jde tu o souboj někdejších přátel, kteří jsou sice oba dost rozdílní, přesto jejich metody a postupy mají jedno společné, nejsou tak úplně „čisté“. Depardieu se mi v (pro mě) netypické roli dost zamlouval, ačkoliv právě jeho postava si nese největší kaňku filmu, neb reakce na návštěvu starého známého byla opravdu hodně naivní. Jinak znovu převážně spokojenost a 4* navrch, nejspíš od Marchala ještě něco dalšího zhlédnu. ()
Nelítostný souboj o moc, slávu a profesní čest. Netroufal bych si psát o nějaké ryze francouzské oldschoolové krimi, protože Marchal hodně prvků v rámci modernizace žánru lehce zamerikanizoval (styl a užití hudby, flashbacky pro hloupé, prolínání dvou scén v reálném čase) a přitom to dobré z líhně kriminálek galského kohouta ponechal. Co však ryzí bylo, to jsou herecké výkony, kdy Auteuil neschová charisma ani za svůj nos a Depardieu je ukázková máma od selete, která obráží pohřby svých obětí v řadách kolegů a přátel. Tak to zkrátka vypadá, když někdo ví, o čem točí.. ()
"Válka policajtů" je především výtečné drama, až potom krimi. O postavě Dennise Kleina se nedá říct, že je to záporák k sežrání, spíš krysa, která zaslouží tři kulky do hlavy kdesi v zapadlé uličce Paříže. Jako divák jsem se absolutně ztotožnila s postavou Léa Vrinkse, takže mě trochu mrzí, že mu scénárista nedopřál zaslouženou krutou pomstu, ale jen zadostiučinění provedené jinou rukou. Každopádně tenhle film ze mě dostal ty nejsilnější emoce, jakých jsem schopna, a stojí za to ho vidět..několikrát... ()
Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. ()
|| Scenár: Olivier Marchal, Franck Mancuso, Julien Rappeneau | Hudba: Erwann Kermorvant, Axelle Renoir | Distribúcia: Gaumont Film Company | Rozpočet: ? | Tržby: 18,291,248 $ | Ocenenia: Golden Graals - VR Valeria Golino. Spolu - 1 výhra a 9 nominácií || Oldschool krimi, so skvelým, nečakaným vývojom a intenzívnym napätím. Zabije to trošku nemastný-neslaný záver. Na jedno videnie však určite postačujúca záležitosť. 70% | FullHD, THX, EN DTS | ()
Tak ak to takto funguje aj naozaj, ďakujem pekne. Pekná komorná krimi dráma so skvelým obsadením. Nevšedný príbeh s množstvom nepredvídateľnosti a reálnosti, záver tiež vyšiel, no na môj vkus príliš pomalé a do podobného scenára by som zakomponoval viac akcie. Ale Depardieu je proste klassa a vo forme aj v pokročilom veku a dokazuje, že s ním ešte môžme určite počítať. 75%. ()
Neubráním se porovnávat tuto výtečnou krimi s králem žánru (Heat). V několika aspektech jsou si totiž tyto filmy dost podobné. Dvě silné postavy, jejich rodiny a přátelé, komplicové a nepřátelé, vraždy, intriky, chladné noční velkoměsto - je toho skutečně až dost. Ovšem mezitím co Mann rozehrává doslova epickou bitvu, Marchal jede spíše v komorním stylu, což také není úplně od věci. Nedostatky scénáře, který je i tak vpravdě znamenitý, bohatě pokryjí herci. Jejich strhující výkony se člověku udrží v paměti dost dlouho. Akce je více než solidní a přestřelka u skladu je za pomoci skvěle udělané DTS zvukové stopy dechberoucí záležitost. Žádný sentiment, žádný patos a žádné zbytečné emoce tam, kde být nemají. Silná, poctivá a strhující francouzská kriminálka. ()
Francie byla vždy velmocí na kriminální filmy. Ovšem v devadesátých letech jich razantně ubylo a kromě Komisaře Moulina a jiných seriálů se vyjímaly pouze dvě akčňárny Luca Bessona. Olivier Marchal se v roce 2004 vrátil s klasickou krimi, která patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v tomto žánru ve Francii vzniklo. Nebýt moderní hudby, nových aut, postarších hereckých hvězd a kdyby franky nevystřídaly eura, řekl bych, že je to drsná francouzská škola 70. let. Celý film je skutečně realistický a ukazuje bez příkras práci policistů i jejich případnou realitu. Kdyby policista striktně dodržoval předpisy, nic by tím nezískal a k ničemu by nedospěl. Leo Vrinks je klasický zásadový polda, který si se svojí partou dělá zákony po svém a používá své metody, avšak zná hranici, za kterou nelze zajít. Tu pomyslnou hranici naprosto ignoruje Denis Klein - zapřísáhlý karierista a lezec přes mrtvoly, který se neštítí ničeho. Na závěr jsem očekával (vcelku očekávanou) přestřelku, ale byl jsem velice příjemně překvapen. Závěr je geniální. Herecké výkony všech zůčastněných jsou naprosto vynikající, především Daniel Auteuil a Gérard Depardieu si své role náležitě užili a dali do nich všechen svůj šarm a herecký um. Olivier Marchal vytvořil drsnou kriminálku s neodolatelně posmutnělou atmosférou drsné školy a třpytivý drahokam, který září v dnešní době víc než kdy jindy. V době Hollywoodských přetrikovaných akčňáků, komerčních srágor a Německých vybuchujících slátanin se objevila čistá, nekomerční a realisticky natočená podívaná. 100%. ()
Francouzi tohle jednoduše umí. Navíc, když se snímek ocitl v rukou bývalého člena pařížského policejního sboru Oliviera Marchala. Takže označení „podle skutečné události“ dodává celému inteligentnímu vyprávění ten správný punc uvěřitelnosti. Dva policejní útvary, dva jejich šéfové. Bývalí kamarádi, současní rivalové. Jeden posedlý svou prací, druhý spíš prahnoucí po moci. Rozdílný postoj k práci, jiné úhly pohledu na život. A zároveň i napojení na podsvětí, výborná orientace v něm, kdy ve jménu spravedlnosti není problém překročit zákon. Místy tu vnímáme až antickou osudovost obou matadorů. Dějově je snímek velice bohatý (naštěstí ale dokonale přehledný), takže není třeba vyzrazovat základní linie. Francouzské drama ze staré školy rádo cituje své věhlasné kolegy (Michael Mann, ku příkladu), sází na údernou akci, na správně servírované emoce a skvělé herecké obsazení. Francouzští veteráni GD a DA působí záměrně unaveným projevem, z jejich tváří se dá vyčíst to, co neřeknou slovy, každá epizodka z jejich pracovních i osobních životů zde má své opodstatnění. Elegantní záběry v syrové atmosféře dodávají dílu ten správný feeling. Nesmlouvavá mnohovrstevnatost jen dokazuje, že režisér ví, o čem vypráví a i přes několik zbytečných klišé si zachovává svou tvář. Válku policajtů rozhodně nelze brát na lehkou váhu, samotný Marchal by do budoucna klidně mohl pomýšlet o poznání výš (napadá mě Nelítostný souboj). ()