Mariňák

Je radosť sledovať, ako je každý Mendesov film iný. Spoločenskú satiru American beauty a vizuálnu dokonalosť gangsterky Road to Perdition, obe v pomalom tempe, vystriedal rozjuchaný ironicko-sarkastický pohľad na účasť radových pešiakov v Púštnej búrke. Mariňák je film o nude nasadených pešiakov v predvečer krátkej operácie na oslobodenie Kuvajtu a postupnom mäknutí ich zelených mozgov v saudskoarabskej púšti. Mendes ukazuje reakcie jednotlivých vojakov na patovú situáciu čakania, zároveň necháva priestor pre prezentáciu rôznych názorov na samotnú operáciu, pričom sa neprikláňa na žiadnu stranu, iba popisuje. Cituje klasické diela vojnového filmu, napr. Apocalypse now, či Lovca jeleňov (toho ale vo verzii uncut&uncensored ;-) ) aby ukázal obmedzenosť radových vojakov , i rozdiel medzi postavením pešiaka vo vojne Vietnamskej a vo vojne v zálive, kde úlohou pešiaka prestáva byť nasadenie v prvej línii. V čom sa ale Mendes nenormálne zlepšil je použitie piesní vo filme. I keď to už medzi komentármi odznelo, skutočne to pripomína chvíľami až tarantinovsky výstižný výber hudby pre konkrétnu scénu. Jake „Donnie Darko“ Gyllenhaal týmto filmom stráca svoju DD škatuľku a nebyť politickej „nekorektnosti“ a nevhodnosti Mariňáka pre Oscarovú noc, isto by sa mu, podobne ako Jamie Foxxovi, nejaká tá nominácia ušla. Mariňáka treba určite vidieť ešte z jedného dôvodu. Keď si uvedomíte, na aké býkoviny sa vynakladajú peniaze z rozpočtu USA, menej vás zamrzí ake kraviny sa platia z rozpočtu našich malých krajín. Silných 9/10 (27.02.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

Válečné filmy moc rád nemám, válečné filmy, které jdou více do hloubky jsou mi sympatičtější, ale kdyby se o válce točilo jen takovým stylem, rochnil bych blahem a válečné snímky by byly moje nejoblíbenější. Tomuhle filmu zkrátka nic nechybí, ani zde nic nepřečnívá. Méně je totiž někdy více, jak zní staré dobré pravdivé přísloví. "Nuda" ve filmu - pro diváka absolutní spokojenost. A pro mě dvojnásobná, protože předchozí film Sama Mendese se mi líbil o dost míň. (20.11.2006)

Hodně problematický film. Svým dějem, provedením, přístupem i snahou ze sebe udělat něco čím není. Od začátku jedou oprátky na maximum, ale film začně před polovičkou stopáže zpomalovat až na nulu a konec vyzní doprázdna.Nejde tu ted o herce ani hudbu, ale o formu tohoto filmu. Je to malý dokument o vojácích, jejich životech, jejich válce, jejich zbraních a jejich oslavách. Mendes se chvílemi až moc snaží být okouzlující, ale nevytváří scény které by vyvolali úžas nebo naopak odpor. Vše je tu hezké, příliš uhlazené a moc moc umělé. Škoda, že syrovost vycházející z každé vteřiny snímku není využita k úžasu diváka, ale ke spokojenosti režiséra. Jake Gyllenhaal je budoucnost Hollywoodu a moc se těším co s tímto hercem provede David Fincher v jeho novém filmu. Jamie Foxx je čím dál lepší, ale něco mu do postavy tvrdýho kapitána chybí. Nevím jestli je to chybějící aura autority nebo o malinko drsnější charisma. Peter Sarsgaard je slušný herec a nevybočuje z nadprůměru. Ozvučení tohoto filmu opravdu stojí za to. Je dobové, vkusné a lehce satirické. Je velká škoda, že Sam chtěl být trochu kritičtější režisér než dříve a předvádí nám tu např. počety vojáků a jejich smysl pobytu v poušti. Ale proč? Počet vojáků je příjemný, jen škoda, že není podán způsobem, který nám vyrazí dech. Pouze si řeknem: "Další číslo? proč jich je tam tolik?". Pár dobrých nápadů jako je kamera v plynové masce je super, ale proč se nám snaží ukázat režisér, že v kusu umělý hmoty se asi dost blbě dejchá, běhá a kouká skrz skleněné očí?V jednu chvíli to tak je v druhé si všichni zahrajou americký fotbal a nikomu to nevadí. Nevyjde pak snaha o revoluční záběr v niveč? Kdo bude sledovat tento film a zamyslí se nad příběhem vojáka a jeho zbraně z které si vlastně nikdy ve válce nezastřílí(ale třeba nakonec jo :)) možná si řekne, že těch 123 minut je dost zbytečných. Kdyby obsahově bylo 123 filmu jarheada nabito stejnými náboji jako začátek a neměnili se průrazné náboje za slepé pravděpodobně bych shlédl film roku a rozplýval se nad krásou zapálených ropných vrtů. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale snaha o provokaci, kritiku, satiru a komedii se v tomto filmu míchá s příchutí nezvládnutelnosti. Andrew Niccol ať je podle hodně lidí o dost horší režisér než Sam Mendes zvládá takový to mix mnohem lépe a jeho Lord of war je ukázkou výborného filmu, což by Jarhead také rád byl. Možná příště, protentokrát jeden z nejméně vyvážených filmů tohoto roku. (19.02.2006)

Tohle mi zkrátka sedlo. Možná je to tím, že jsem byl ve stejně znuděném a přemýšlecím rozpoložení jako Swoff a nebo taky ne. Teď je mi to celkem jedno. Podstatné je, že Mendes dokázal zachytit přesnou podstatu příběhu nepříběhu o psychologických tlacích na hlavy mariňáků v Perském zálivu. Těžko si člověk může představit jaké to je, když je přes půl roku v holé poušti a ani nemůže využít svůj výcvik. A aby toho nebylo málo, je po návratu odstrčen na okraj společnosti. Díky Jarheadovi jsem si jakousi představu vytvořil a popřemýšlel jsem si. Takže spokojenost. (13.01.2007)