Planeta opic

Jak lehce se dá stvořit kult. Stačí navléknout herce do masek primátů a nechat je pobíhat po Utahu a Californii:) Při zhlédnutí jsem ani příliš neměla pocit, že se jedná o sci-fi. Nadčasové pro mě byly rozhovory o rase opic a lidí. Co vše dokáží lidé způsobit a vůbec celkový popis její, vlastně naší, existence. Závěrečnou pointu, která byla v televizním programu citována jako "šokující závěr, který jen těžko vymažete z paměti" jsem odhalila zhruba půlhodiny před koncem, takže u mě se žádný šok nekonal, ale "Socha..." byla i tak skvělou apokalyptickou tečkou. (30.07.2012)

Astronaut Taylor přistál na podivné planetě. O přítomnosti existence života se přesvědčil poměrně záhy, ale místo slavnostního výkřiku "Hurá, nejsme na světě sami" mu na hlavě přistála síť a stal se předmětem bádání opičích vědců. Němí lidé, kteří zde pouze slouží upovídaným opičákům, mu v boji za svobodu určitě nepomohou a proto se o sebe musí badatel postarat sám dřív, než nějakou gorilku napadne pitevním rozborem prozkoumat funkčnost jeho těla. Filmové zpracování Boilleova románu muselo zákonitě skončit jinak než kniha, ale vize toho, k čemu spěje lidská společnost, je zde ukázána velmi přesvědčivě. (06.01.2010)

Startér velmi zásadní sci-fi série světové kinematografie. Mrazivý závěr původního filmu na první zhlédnutí šokoval miliony diváků po celém světě a jeho kouzlo nevyprchalo dodnes. Charlton Heston už byl v době vzniku snímku uznávanou hereckou kapacitou, ale zde si své postavení ještě upevnil. Za pozornost stojí též skvělé masky a hudba Jerryho Goldsmithe. Série má sice sestupnou úroveň a logické (nebo dějové) nedostatky, ovšem pro mě zůstává jednou z nejoblíbenějších a tak i ostatní díly hodnotím pozitivně. Jednička je ovšem kultovní a bude navždy patřit k nejpozoruhodnějším filmům, které kdy Hollywood stvořil. (19.12.2013)

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Už od prvého strmého vrhnutia sa kamery v ústrety morskej hladine, na ktorú s hukotom narazí povrch pristávacieho modelu raketoplánu, posádky za zvukov melódií Jerryho Goldsmitha bojujúceho o život v uzavretom priestore a hrôzostrašného pohľadu na mŕtvolu ženy a ukazovateľ dátumu je jasné, že toto je trochu iná sci-fi. Tak inteligentná, zaujímavá, s uveriteľnými hereckými výkonmi a technickou stránkou spracovania (kamera, hudba, výprava) tak vybrúsenou, že sa postavila do priameho súboja s Kubrickovým 2001: Space Odyssey a najtuhší boj s ňou zviedla v otázke čo najvernejšieho napodobenia opíc ľuďmi v kostýmoch (zvíťazil síce Kubrick, ale ani Schaffner si na dobu vzniku rozhodne neviedol zle). Príbeh je ľahko uchopiteľnou, ale pritom dostatočne nepríjemnou alegóriou ľudskej civilizácie a všetkých jej neduhov - nerovnosti, pochybnej demokracie, tmárstva a brzdenia či už náboženstvom alebo diktatúrou jedinej pravdy vládnuceho, drsnej reality zaobalenej v kabátiku sci-fi. Perfektný film, ktorý nie je prostý vád, ale momentálne sám, ohúrený podobne ako Charlton Heston svojim deziluzívnym odhalením v závere, na ňom žiadne nenachádzam. Od prvej do poslednej minúty úžasné zábery, hudba, kostýmy, triky, lokácie, dialógy, po všetkých stránkach funkčná premisa a presah. Vlastne by som pokojne prijal aj dlhšiu verziu. 100% (20.09.2014)