Letopisy Narnie: Princ Kaspian

Neviděla jsem to celé, ale chápu správně, že to je film o tom, že i myši přeceňují význam ocasu? A princ Kaspian byl opravdu fešák. Stačí to na hodnocení vyšší, než je zdejší průměr? Až budu každý den potkávat pravidelně aspoň jednoho tak hezkého chlapíka jako je Kaspian, tak hodnocení snížím. Nebo až budu denně potkávat mluvící myš, mě ten ukecaný hajzlík docela bavil. edit Viděla jsem to celé a pořád jsem na stejném. Docela roztomilý dětský film, hezká mluvící myš, hezký hlavní hrdina. A vlastně i ty holky mi takhle o rok či dva starší připadaly dívatelnější. (22.10.2011)

Princ Kaspian, následník trůnu zmizel a Narnie má být vypleněna…. Uběhly 3 roky (ve světě fantasy rok) a ,,děti“ stojí před novou výzvou. Pozvednou hrdinsky zbraně a v boji zabíjejí…. – zní vám to taky divně? Film pro děti plný násilí – budiž. Děti ,,to řežou" jako John v nejlepších letech, jsou namyšlené a zvláštní kapitolu by mohli tvořit dialogy. V jednu chvíli by jste jim v cukrárně koupili lízátko a za okamžik přemýšlíte, jestli je nebude lepší poslat na křižáckou výpravu. Vtipu pomálu, akce bídná a o příběhu si netroufám tvrdit, že zaujal alespoň ty, pro které je určen. Myslím děti. Jestli se pletu, tak vězte že kvůli mně, už další díl točit nemusí. (20.12.2008)

Nedokážu pochopit, proč se točí filmy směřované na mladší publikum o délce 147 minut. Ono přežít první díl o délce lehce přes dvě hodiny se i přes tu hromadu plastových zbraní, naivního příběhu a nezajímavých postav dalo přežít, ale co skoro 150? Bohužel druhý díl nepřináší žádné velké zlepšení po dějové ani psychologické rovině, která podle mě vypadla ještě před psaním scénáře a divákovi nezbude nic jiného, než sledovat další pohádku, kde bojuje dobro proti zlu v nekonečné metafoře a obyčejnosti. Je strašná škoda, že druhá Narnie vypadá tak obyčejně a odfušovaně, protože má několik příjemných a dobrých momentů, kam určitě nepatří rádoby drsní kluci, kterým nebylo ani patnáct a bojují na život a na smrt s mnohem staršími, zkušenějšími a vycvičenějšími protivníky. Naivita a pohádkovost jde ruku v ruce s ohraným příběhem bez jakékoliv snahy zlepšovat se. Po herecké stránce všichni trochu zestárli, ale není to moc poznat, snad kromě nejmladší postavy, která už nevypadá jako z reklamy na mléčné výrobky, ale jako skutečná dívenka (to neznamená, že není protivná a až příliš náhodně ji všechno vychází:)). Chudý náboženský bratříček velkolepého Pána prstenů může jen v několika málo okamžicích tajně doufat, že se dotkl kotníku svého velkého a neporazitelného bratra, s kterým vyrůstal. (05.11.2008)

Ač žánr fantasy, tak knihám se pro samou hloupou agitku hrubě nedostává právě fantazie. V tomhle bodě zůstal Adamson předloze věrný. Natočil rutinérskou rodinnou podívanou o tom, kterak čtvero nezletilých fracků, za pomoci neuvěřitelně egocentrického chlupatého Ježíše, pobije stovky nevinných otců od rodin. A navzdory těžce směšným závěrečným patnácti minutám (i když pojízdná zbrojovka Dědy Mráze z jedničky zůstala nepřekonána) a nic moc tempu je to lepší film než minule. Pěkně se na to kouká, dobře se to poslouchá (pokud tedy zrovna nemluví Lucinka s Aslanem), Dinklage, myšáci a záporáci to celkem táhnou, ale ubohost dětských “herců”, především představitelky Lucinky, přes veškerou snahu přebít nedokáží. Kratší stopáž, snesitelná děcka a režisér s fantazií by z toho možná vykřesali více. Ovšem zase tak moc pravděpodobné to tedy není. Takže za tři slaboduché a vratké hvězdičky. (05.07.2008)

Andrew Adamsonovi patří mé velké díky za to, že dokázal z mé nejméně oblíbené části Letopisů vykřesat film, který mi pomohl zapomenout na mé první neslavné setkání s pokračováním Lva, čarodějnice a skříně. Dodnes nepovažuju za největší problém C. S. Lewisovo naložení se Zuzkou a jejím osudem, ale fakt, že si "dovolil" tak hrubě přesadit krále a královny ze Zlatého věku do temného středověku narnijských dějin. Jsem fascinována a obdivuji preciznost a realističnost Telmaru a akceptuji všechny změny, včetně snědého a staršího Kaspiana. Během chvíle mohu zapomenout i na rozpaky, které vzbudil Kaspian v BBC (a inspiroval je pro sloučení s Jitřním poutníkem) a začít ho cele vnímat jako hutné realistické drama. Příběh králů a královen, kteří se opět stali dětmi, se tu plně rozvinul do výtečného střetu autorit. Množství nevyhnutelných chyb, které mají na svědomí Petr i Kaspian, dokonale podtrhují a osvětlují všechny otázky, které vyvolal pro někoho až příliš stručný konec prvního filmu. Patnáctiletá vláda skutečně nebyla jen pouhým snem a ani rok života ve válečném Londýně ji nedokázal v myslích Pevensiových potlačit. Skutečnost, že se při návratu do Narnie setkali s naprosto okouzlujícím Rípčípem a všudypřítomnou Jadis, je už jen pomyslnou třešničkou v přehlídce dokonalosti. (03.02.2009)