Životy těch druhých

To by asi měla vidět většina lidí v post-komunistických zemích, zvláště mladí a ti co jim paměť už tolik neslouží. (06.01.2018)

Rozhodne prekvapenie, ostatne ako tu citam uz bolo spomenute, tak naco sa opakovat :) (06.05.2008)

Poněkud rozvleklá stopáž dává prostor přílišnému počtu hluchých míst - i když pomalu budovaná atmosféra docela funguje. Stejně mi ale není moc jasné, proč se z Gerda Wieslera najednou stane takový dobrák. Nějaké výtky by ještě možná byly k sentimentálnímu závěru, ale nebudem to rozvádět.... (24.02.2009)

,,Jakto, že jsem nebyl nikdy odposloucháván? Nechali jste hlídat všechny. Proč ne mě? Vy jste byl také kompletně hlídán. Věděli jsme o vás všechno ". Díky bohu za demokracii. Povedené německé drama o nechutných praktikách Stasi a době, doufejme že navždy přežité. Výborný Ulrich Mühe jako kapitán Gerd Wiesler. (10.03.2009)

Možná trošku delší než by mohlo být, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Ke konci mi bylo trošku špatně. Úžasná atmosféra a jeden z důvodů proč bych dal přes hubu každému, kdo teskní po dobách před rokem 1989. Neustále je potřeba si tuhle dobu připomínat a čím víc takhle dobrých filmů na podobné téma, tím lépe. Snad se něco urodí i u nás. (28.11.2009)

Dokonalý debut režiséra, pomohli mu však hlavne bezchybné výkony hercov - vypichol by som herca menom Ulrich Muhe, presne vyzerajúca a výborne precítená rola donášača. Na hudbe by sa dali nájsť muchy, ale celkovo pútavý príbeh vás natoľko dostane, že hudbu ani nevnímate. Zaslúžený Oscar pre cudzojazyčný film. (28.05.2010)

Skvělé komorní drama s neopakovatelnou atmosférou, velmi realisticky popisující situaci tajné komunistické policie v NDR před pádem režimu. Stejně tak dobře vystihující charaktery lidí pracujících pro tuto organizaci a zrod jednoho dobrého člověka. Dojemný konec bez známek patosu. (23.09.2010)

Pôsobivé a NAPRIEK TOMU, že som ho pozeral sám v noci od 02. hodiny, tak SOM NEODSPAL ani sekundu... Áno, narážam na kolegov hodnotiacich... Najlepší nemecký film a basta! =) (17.10.2010)

Zjistil jsem, že i dnešní německá kinematografie dokáže vyprodukovat kvalitní snímek. Působivá exkurze do doby nedávno minulé, kdy život východoněmeckých občanů je nemilosrdně kontrolován všemocnou Stasi. Atmosféra represí, strachu, šedi, jež tak nápadně připomíná život v socialistickém Československu. Nemám co vytknout. Opravdu intenzivní filmový zážitek. (02.02.2011)

Musím říct, že příběh není nijak zvlášť strhující. Možná tak pro člověka, který tohle nějak zažil, jak z jedné, nebo z druhé strany. Nebýt konce tak dám asi tři hvězdy. Ale posledních asi 5 minut završilo to, co se celý ten film v příběhu odehrávalo. odteď bacha na SPOILERy Na začátku je v záběru prototyp hajzla té doby a na konci člověk, kterému jsem po čase snad začal i fandit. Opravdu skvělá otočka o 180°. Celkem standartní průběh završuje dobrá pointa, takže dávám 4*. (04.02.2011)

Moc hezký film, lepší hodnocení mu ale dát nemůžu, už proto, že je moc dlouhý a sem tam mě jednoduše nudil...Méně je někdy více... (25.02.2011)

"Die Sonaten vom Guten Menschen. HGW XX/7 gewidmet, in Dankbarkeit." HGW mi silně připomínal Kevina Spacey. (10.04.2011)

Tak tady toho Oskara opravdu chápu! síla jako hovado! (14.04.2011)

Nikdy bych nevěřil, že mi bude trochu líto člověka, který byl členem Stasi a špicloval lidi i v jejich nejintimnějších chvilkách. V tomhle filmu se tak stalo, i když je pravda, co tu mnozí naznačují, že přerod kapitána Wieslera z fanatického a loajálního člena Stasi v citlivého člověka, který má dokonce nějaké svědomí, nakonec nepůsobil až tak věrohodně. Ale natočeno i zahráno to bylo solidně. Stopáž by mohla být o něco kratší, avšak i tak se to dalo bez častějšího koukání na hodiny zhlédnout. Dost se mi líbil i konec snímku, i když byl možná až moc přehnaný. Kdyby se více zapracovalo na charakteru postavy Wieslera a jeho "proměna" proběhla více citlivým a pomalejším způsobem, dal bych pět hvězd, takhle zůstanu u čtyřech silných. PS: Na "dvojce" mě docela zklamali, že dávali film v dabingu, čekal jsem, že ho budou vysílat v originálním znění s titulky. (19.09.2011)

Na to, že sa vo filme v podstate nič nedeje je celkom zaujímavé sa naň pozerať. Herecké výkony rozhodne veľmi zaujímavé, čo už ale nemôžem povedať o postavách a ich motiváciách (pohnútky prerodu toho agenta Stasi z amorálneho nástroja strany na ľudskú bytosť sú pre mňa záhadou). Ako sonda do temného obdobia histórie dobré, ako film zas moc nie. 6-/10 (02.10.2011)

Spoiler: Přerod hlavní postavy by asi mohl být trochu pozvolnější a tím i věrohodnější, ale jinak je to rozhodně silná podívaná. Chce to ovšem tu správnou náladu na takhle hnusný a beznadějný film :-) (23.10.2011)

Stasi a NDR tohle mě vždy prostě zajímalo, to drama je prostě takové magnetické pole. (15.01.2012)

Das Leben Der Anderen si plně zaslouží 5 hvězdiček, i když z filmařského hlediska by se jedna či dvě daly ubrat. Takové filmy jsou důležité pro budoucí generace, aby si lidé stále uvědomovali jaké kurvy komunisté byli, jsou a budou. Rozumný člověk to již ví a zbytek to stejně nepochopí. Z tohoto důvodu tento film moc nedoporučuji ke sledování. Jak již někteří uživatelé uvedli v komentářích, film odhaluje jen špičku ledovce, na druhou stranu ani tak není potřeba podobné svinstvo sledovat. Příběh je sice smyšlený, ale pozornému divákovi neujde, že film spadá do kategorie inspirováno skutečnými událostmi a stejně jako nacisti, po pádu své vlády se i v tomto snímku mohou komunisté vysmívat slušným lidem, jako se děje i dnes v ČR. (07.12.2014)

Mě nejvíce zaujalo podtrhnutí toho, že každý člověk má svůj unikátní příběh a neměli bychom vždy hned odsuzovat ostatní na základě, co ten dotyční zrovna udělal nebo s kým se stýká, raději se snažme porozumět jeho konkrétnímu životnímu příběhu než začneme se svým lidským soudem. Všechny postavy byly nádherně napsány a zvtárněny. Jejich motivace, city, touhy... (19.12.2015)

Rozumím připomínkám k proměně osobnosti kapitána Wieslera, ale jako nejlepší oponentura mě k tomu napadá slavný to Churchillův citát: "Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.". Od začátku je totiž kapitán Wiesler vykreslen jako velmi inteligentí osobnost, která je sice věrná straně a věří jejím principům, ale zároveň je to i svébytná osobnost bez stádového chování, držící se především svého vlastního rozumu a intuice. To je vidět i na konfrontaci s podplukovníkem Grubitzem, který jak sám zmiňuje byl na škole vždy tím méně chytrým, ale větší bezpáteřnost mu vždy dovolila stoupat po stranickém žebříku rychleji, a jehož odlišné způsoby jsou několikrát i dobře vidět (scéna a nsáledný rozhovor s ministrem v divadle). Není tak pro mě nepochopitelné, že po té co trávíte svůj každý den sledováním lidí z jejichž životů postupem času začnete chápat nesmyslnost režimu a spousty principů, které zastupujete, najednou vás to zlomí. A o tom si myslím, že tady u kapitána Wieslera jde. ... Co se týče filmu jako celku tak nemám prakticky výhrad. Je to čistá filmařina, která prvoplánově nešokuje ale postupně se zahryzává pod kůži propracovaným dějem a vyobrazením režimu a samotné Stasi. Netlačí na pilu ale nechává diváka poznávat příběh, otevírá mu oči a hodnocení nechává na něm. Každá postava dává do skládačky důležitý fragment a má svoji důležitou roli, nic zde není zbytečné. Němci zkrátka zvládli tuhle reflexi vlastní historie skvěle a bez patosu a vytvořili jeden z nejlepších filmů popisujících fungování tajných složek v zemích bývalého socialistického bloku. (16.11.2017)