Cesta

„If I were God, I would have made the world just so and no different. And so I have you... I have you.“ Depresárium doktora Hillcoata. Post-apocalypse Now. Tahle země není pro žádný. Cílem není cesta, ale žít (za předpokladu, že máte pro koho). Říkáte otrocký přepis McCarthyho knihy? Já říkám, proč zasahovat do věcí, které jsou perfektní.. (14.06.2010)

Cesta mě, upřímně řečeno, spíš zklamala. Nemá totiž jiskru, označení "komorní" tady spíš maskuje režijní bezradnost. Existují snímky, které se odehrávají na mnohem menší ploše jedné místnosti, skalní rozsedliny nebo rakvi a přece dokážou udržovat diváka v neustálém napětí. Cesta sice zobrazuje postkatastrofický svět, kde každý den představuje zápas o holé přežití, neumí ho ale náležitě prodat. Má v sobě energie jako člověk po maratonu. Postkatastrofický žánr často sklouzává do pitomých akčních béček typu Šíleného Maxe. Cesta měla jedinečnou příležitost ukázat realistický zánik pyšné lidské civilizace v celé bezvýchodnosti a hrůze. Schází tu ale atmosféra a mnohdy i napětí. Angažmá hvězdy světového formátu, jakou představuje Charlize Theron, mi přijde na několik těch nevelkých flashbacků vyloženě zbytečná, tohle by klidně obstarala kterákoli neznámá televizní herečka. Dialogy jsou příliš úsporné a zjevně se jim nevěnovala velká pozornost. Cesta ukazuje svět po blíže nespecifikované katastrofě (velmi pravděpodobně pádu většího kosmického tělesa), ale ten obraz má slabiny. Pokud by dopadlo do moře, vyvolalo by obří tsunami, které by spláchlo pár set milionů lidí z pobřežních oblastí a nížin a zasolením rozsáhlých ploch by došlo k lokálním hladomorům. Z hlediska lidské civilizace by to byl sice úder, ale určitě ne smrtelný. Pád na pevninu by vymrštil takové množství horniny a prachu, že by na celé planetě vyvolal nejspíš na pár stovek let změnu klimatu. Říká se, že civilizovanost končí 3 dny poté, co se zhroutí zásobování, ale ten obrázek bezcílně se toulajících jednotlivců, dvojic a skupinek mrtvou krajinou by nejspíš vypadal úplně jinak. Ze dne na den by skončila fajnová liberální civilizace s kulturou, lidskými právy a konzumním obžerstvím. Začalo by nemilosrdné soupeření o zcvrkávající se zásoby a zdroje, bylo by ale nejspíš organizované a vysoce sofistikované. Spíš než kanibalismus by hrozilo použití zbraní hromadného ničení a velké války vedené tentokrát bez ohledu na veřejné mínění a do krajnosti. Narozdíl od filmových tvůrců si nemyslím, že by hrozil nedostatek střeliva. Jestli má něčeho lidstvo dostatek, tak právě zbraní obecně. Tady by se pracovalo ve velkém. Dnešní státy by rychle skončily a vzaly by s sebou bezradnou politickou reprezentaci, k moci by se dostali ti s pevným odhodláním a zatraceně tvrdými lokty. Ve filmu několikrát zazní otázka, zda jsou ti či oni dobří. Podobné termíny by v postkatastrofické společnosti ztratily význam (přinejmenším ten dnešní). Úkolem doby by bylo zredukovat 8 miliard obyvatel dnešní Země na pár milionů schopných se uživit v postkatastrofickém světě. Lidem, kteří by přežili, by hrozilo něco horšího než hlad a zima. Ztratili by totiž soucit a lidskost. I kdyby na Zemi dopadla planetka, která kdysi vymazala dinosaury, příroda i člověk má mimořádnou schopnost přizpůsobit se. S ohledem na téma a s vědomím, že Hillcoat nechtěl natočit lacinou akční záležitost, dávám slabé 3*. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2013)

Scénář: Joe Penhall .. Zvládnuté. Od jistot, kterými jsou Viggo Mortensen, hudebník Nick Cave a především adaptace proslavené předlohy po nedůvěřivě obsazený post režiséra, jenž svojí prací naštěstí přesvědčil. Podobně jako v knize je téměř vše, co se okolností spalující katastrofy týče, zahalené rouškou nejasností a tajemstvím a vlastně jediné, co je rozpracované svévolně, je dění okolo ztráty matky. Žádné zbytečné okázalosti anebo efektní akční momenty navíc se naštěstí nekonají. Jde o strohé ovšem působivé putování anonymních osob postapokalyptickou pustinou, jejich vzájemné pouto i rozdílné pohledy, kde mi jen ten neustále z temného nebe padající popílek a častější nalezení jídla chybělo. Cesta nekončí. Cíl je stále v nedohlednu. (12.01.2010)

Kde jen mám začít? Podle mého skromného názoru má Cesta náběh na velice kvalitní film, ale bohužel se někde něco zvrtlo. Tíživá postapokalyptická atmosféra ztvárněná v několika odstínech šedi a zahalená strachem z neznáma a nejistoty, která jim daná situace nabízí, mě nutila se krčit pod peřinou a zhluboka dýchat. Pomalu ale jistě jsem začala chápat, že takovýto svět začne lidi měnit, ale hlavně dělit na dvě skupiny – kořist vs. predátor. A nejenže Vám z tohoto faktu začne být zle, nutí Vás přemýšlet, do které skupiny byste se zařadili Vy. Kromě celého surového začátku začnete litovat hlavní hrdiny, hlavně syna, z toho důvodu, že nepoznal nic jiného. Celé jeho dětství spočívá ve hře na schovávanou a kruté reality show „Kdo přežije“! Jenže celý tenhle skvělý začátek má jeden velký problém, a to je právě ta zmiňovaná Cesta. Jste sice smíření stejně jako hlavní postavy, že cesta nebude skýtat žádný východisko, ale doufáte, že při putování dostanete to, po čem toužíte. A nějak si nejsem jistá, jestli toho dosáhli hrdinové, divák určitě ne. Bohužel stále bojuji s názorem, zda je výhodou či záporem, že film nemá žádné vysvětlení a je jen na Vás, jak se k tématu postavíte. A samozřejmě největším mínusem filmu je konec (jestli se tomu dá říkat konec). SPOILER Když pominu smrt Vigga, kterou jsem opět nepochopila, bohužel nejsem lékař a nevím co všechno stačí k tomu, aby Vás tenhle svět zabil, tak mě dozajista naštval ten happy end? Sice pro chlapce nenašel svět plný jídla, ale zajistil mu novou rodinu a naději, hurá!! Kousek mého asi zlého já stále doufalo, že ta poslední kulka bude použita. A tak teď bohužel nemůžu použít připravovanou závěrečnou větu: „Viggo měl jsi poslechnout svou ženu a skončit to hned na začátku, svět Vás stejně dostal!“ KONEC SPOILERU Nemůžu si pomoc, ale film slibující nezapomenutelný zážitek se ztratil někde v půlce cesty. (06.05.2010)

Cesta je ukázkovým příkladem rčení "Za málo peněz hodně muziky." Otec a syn putují pochmurnou, depresivní a zdevastovanou krajinou ve světě, ze kterého vymizel život. Nikde už nic neroste, zvířata nejsou. Jen šeď, déšť, zima a hlad. Společnost jim dělá nákupní vozík a občasný výskyt dalších přeživších, prahnoucích po mase. Jejich mase. Vůbec mi nevadilo, že se ve filmu nedozvíme příčiny této zkázy. Cesta je jeden z těch snímků, který by mohl ukazovat budoucnost takovou, jaká by klidně mohla být. A přesto, když jsem v závěru uviděla moře, dostala jsem podnět k zamyšlení. Moře, voda. Tam, kde je voda, je přece život. Mohly by tedy nějaké organismy či snad i tvorové ve vodě přežít, nebo by z ní snad znovu mohla započat evoluce...? (26.12.2012)