Elitní jednotka

Jestli tohle je reálný obraz brazilských poměrů, tak to teda poser koště! Všem fňukalům, kteří se cítí utlačovaní českými pomáhači a chrániči, doporučuji prohlédnout si praktiky jihoamerických policajtů a po zbytek života se na ty naše uniformované laxní lemřičky mile usmívat, vždyť jsou to vlastně pohodoví kluci a holky. Nesedl mi styl vyprávění, opruzovala mě rozlítaná kamera, sraly (mírněji to vyjádřit fakt nemůžu) mě uječené pasáže, scénář byl jaksi nevyrovnaný, skákal od jedné události k druhé, aniž by se cokoliv pořádně uzavřelo. A chyběla mi postava, s jakou by se dalo ztotožnit a držet jí palce, v příběhu totiž figurují převážně zfanatizovaní policajti, zkorumpovaní policajti, blbí policajti, drogoví dealeři, jejich poskoci a smažky - zazobaní zhulení studentíci s hubou plnou svých práv. Na zdejší vysoké hodnocení hledím s úžasem, zas tak skvělá a šokující "Elitní jednotka" imho není. 61% (27.06.2011)

„V Riu si musí každý policajt vybrat. Buď začne být nečestný a mlčí, nebo se zúčastní boje. Matias a Neto se ten večer rozhodli jít do války.“ Naturalistické (ještě větší autenticitu místy navozuje ruční kamera), napínavé, bez iluzí, nadějí a zbytečných emocí. Prohnilé a zkorumpované město, lidé, poměry a do toho profesionální jednotka (postupující „ne tak úplně“ dle předpisů), která denně nasazuje životy, aby se…vlastně nic nezměnilo. Jde ale o čest, že…anebo ne? Přenášení mrtvých těl do jiného okrsku bylo vrcholem kruté ironie, ovšem nejpůsobivější částí filmu byl jednoznačně výcvik (zvlášť oběd byl velmi „chutný“). Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že by snímek potřeboval trochu prostříhat, ať už jde o opakovanou pasáž či scény z právnické školy/spolku (kratší stopáží by se mohlo docílit ještě větší údernosti; nebo když už 2 hodiny, tak přidat právě u výše zmíněné tréninkové části, kterou bych i snesl delší). Jinak velká spokojenost (potěší i kvalitně natočené přestřelky a akční scény), hodnotím silnými 4*. (05.09.2014)

Film, který se neptá, valí vpřed a nekompromisně drtí všechny, kdo mu přijdou do cesty. Odmítá diplomatické vyjednávání, odmítá diskuzi, prostě má svůj názor a žádný jiný nepřipouští. Na jednu stranu mi tato metoda „nesrat se s ničím“ přišla sympatická a vzhledem k naznačeným poměrům v Riu také logická. Na stranu druhou jsem měl nemalý problém akceptovat za hlavního hrdinu polo-nácka, který co nedokáže vyřešit silou, řeší ještě větší silou. Božský statut BOPE, útvaru stojícího nad policií, dokonce i nad státem (jak je naznačeno zakrytím brazilské vlajky charakteristickou lebkou na černém pozadí), není nijak zpochybňován – brazilské slumy musí být vyčištěné. Mrtvý drogový dealer je dobrý drogový dealer. Veškerá snaha o zlidštění protagonisty jakýmisi výčitkami svědomí působí při brutalitě následného výcviku nováčku legračně. O tolik legračněji než roztřesené záběry z ulic, které nejspíš ani nemusely být „přibarvovány“ pro filmové účely. Pokud je film alespoň z půlky pravdivý (a věřím, že je), všechna čest tvůrcům a jejich odvaze natáčet v autentických prostředích. I přes to, nebo právě proto, že Elitní jednotka ve zběsile cool tempu bez zbytečných okeců doběhne ze startovní čáry do správně WTF finále, neustále jsem se zaobíral myšlenkou, není-li to celé přece jen příliš blbé, mající příliš vratkou dramaturgickou konstrukci a nabízející příliš málo pomrkávání tvůrců v duchu „jsme nad věcí“. Nejspíš nebyli, nejspíš ani nejde být nad něčím, čeho jste součástí, čím dennodenně žijete. Ale dobrý pocit z toho nemám. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, O*R*I*N, Davson, honelnik, Martyr (08.07.2008)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

V prvé řádě, tento film se absolutně nedá srovnávat s Městem bohů, až na zobrazenou korupci v policii a drogové gangy, je to naprosto odlišný šálek kakaa. Elitní jednotka je přímá a moc se s tim tzv. nesere, zatímco Město bohů je dlouhé vyprávění životních příběhů, od dětství až do dospělosti. Čekal jsem od Tropa de Elite skutečnou jízdu plnou přestřelek a drsných obličejů, skákání za auta a střílení ze vzduchu. Dostal jsem poměrně zajímavé vyprávění tří životních epizod, které ve výsledku vyflusnout tento film. Zobrazení gangů se zjednodušilo na pár puberťáků s AKčkama, což mě trochu mrzí, protože v Městě bohů ačkoliv také puberťáci, ale vypadali rozhodně strašidelněji a člověk pak neměl chuť cestovat do Ria ani kdyby dostal letenky zdarma. Drsné policejní metody (elitní jednotky), byly to, co ozvláštňuje tento film, protože narozdíl od američanů a jím podobným, si na nic nehrají a zobrazují holou skutečnost, mučení, škrcení, popravování. Drsné prostředí, drsní fízlové. Bavilo, nenadchlo, neurazilo. 70% 27.11.09 (26.11.2009)