Veřejní nepřátelé

Tak jsem byl zase jednou na jiném filmu než většina tady.. Jeden ze symbolů zločinu 20.století John Dillinger potvrdil starou známou pravdu, že kriminálníkem se člověk stane většinou až v kriminále a ačkoliv řádil se svou bandou bankovních lupičů jen něco málo přes rok, nesmazatelně se zapsal do americké historie. Mann si v rámci dramatizace několik věcí přikrášlil a pár lidi nechal zemřít o něco dříve než hlavního hrdinu, ale vše slouží pro dobro příběhu a já musím ocenit režisérův smysl pro perfekcionismus v detailech a taky ho definitivně korunovat na filmového Krále pouličních přestřelek. Digitální kamera mě normálně nechává chladným, ale tady se ten "home video look" snoubený se zvukem náramně vyjímal, především u zcela realistického gunfightu u lesní chaty. Zastanu se Balea, který jakožto cílevědomý agent přesvědčivě postupuje k cíli a svého partu se zhostil se ctí a potřebně chladnou nečitelností. Stejně zaujala i zelená guma z Avataru Stephen Lang v roli speciálního agenta Winsteada a hlavně - bylo hezké zase jednou vidět skvěle hrajícího Johnnyho bez nánosu bledých líčidel.. Některé ptáčky prostě nejde držet v klecích. Bye-bye, Blackbird… (03.03.2010)

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)

Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. (14.07.2009)

Asi poldruha hodiny prázdne, povrchné, rozvláčne, roztrasené. Proste nuda na skapanie. Potom, asi tak 45 minút pred koncom, sa Mann prebudí a z filmu sa odrazu stane strhujúca záležitosť, ktorá sádza do diváka jednu päťhviezdičkovú scénu za druhou (prestrelka v lese, "návšteva" na policajnej stanici, výsluch Billie, kino). K tomu výborná dobová atmosféra (brilantne vystrúhaná aj napriek nesmierne otravnej ručno-digitálnej kamere) a skvelí herci (výborný Bale, ešte lepší Depp a úplne najlepšia a film valcujúca Cotillard). No a geniálne zvukové efekty, ktoré dávajú prestrelkám maximálnu šťavu. Škoda - keby bol celý film taký silný ako jeho finále, bol by to zápis do tohtoročnej TOP 5. 7/10 (15.07.2009)