Veřejní nepřátelé

Od Public Enemies som mala zbytočne veľké očakávania. Čakala som štipľavú gangsterku v Scorseseho duchu a s tarantinovskou brutalitou. Chvíľami je to rozvláčne, neisté a jednoduché a občas tento film priam kričí po decentnom sarkazme a obsahovej dynamike. Už v úvode som si predstavovala súčasné herecké esá Deppa a Balea popri sebe a zároveň som ich prirovnávala k legendárnemu stretu De Nira a Pacina, ktorých inteligentný rozhovor medzi mafiánom a policajtom plný nadnesenej irónie, považujem v rámci žánru za jeden z najlepších a pochádza paradoxne z filmu tohto režiséra. Medzi Deppom a Baleom sa však žiadne iskrenie nekoná a tak sa začína len stokrát obohratá naháňačka na mačku a myš, ktorá volá po švihu a ostrejšom scenári. Vždy sa mi však zdalo, že na rozpletenie hustejšej gangsterky je Michael Mann príliš veľký decenťák :-). Dobové vyobrazenie 20. storočia je úchvatné. 70% (20.07.2010)

Z dnešního pohledu by měl film, který začíná tím, že Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, znamenat hotové pohlazení po duši. Jestli pak je to ovšem dost dojemné na to, aby to oslabilo mou smrtelnou nenávist vůči Mannovi, již na sebe uvrhl tím, jak zprznil Posledního mohykána. Celkem mě bavilo, jak ty figurky rozestavuje vůči sobě, v obraze a asi i v příběhu, všude samá prázdná místa, všude samé osamělé duše. Hudba mě místy hodně rušila - potlačuje syrovost a dělá z toho pohádku, rozhodně bych byla raději, kdyby tam žádná nebyla. (Čestnou výjimku tvoří Ten Million Slaves Otise Taylora.) (02.09.2016)

„Nič si z toho nerob. Sú to ľudia a odniekiaľ pochádzajú. To je normálne. Všetci odniekiaľ pochádzame. To nie je dôležité. Dôležité je, kam ideme.“ – „A ty ideš kam?“ – „Tam, kam chcem.“ V podstate ROAD TO PERDITION – po technickej stránke špičkovo suchopárne spracovaná nuda s nesympatickým Baleom a matným Deppom. Akčné scény sú nakrútené dobre, ale je ich minimum. Dialógy sú fajn, ale málokedy strhnú. I jednotlivé scény (a že ich v zbytočne dvojhodinovom filme je!) sú fajn, ale v 120-minútovej dĺžke ma dostalo snáď len dojemné odnášanie na WC a Dillingerova návšteva policajnej stanice. Dve výborné scény, to je na dvojhodinový film za desiatky miliónov dolárov vskutku alarmujúci výsledok. Zdĺhavé, patetické, zjednodušujúce a pritom miestami zbytočne komplikované (množstvo postáv). (27.05.2011)

Celá banda schytala co zasloužila a tak to má bejt. Komu se nelíbí, když řeknu, že jsem Billie těch pár facek při výslechu celkem přál? Chtěla tvrdýho chlapa a sklidila tvrdej osud. Její volba. Tak jsme otevřeli nadrsno a tak to k filmu se syrovejma přestřelkama ala Michael Mann patří. Jeho styl akčních scén mi přesně sedne (snad jen ta kamera nemusela bejt zas ten okatej digitál, i když je to lepší než v Miami Vice - a aby bylo jasno, vůbec mi nevadí to snímání zblízka a detaily na obličej), a přestřelka v Little Bohemia se zařadí mezi moje nejoblíbenější akční scény vůbec. Vůbec mě nezajímá, kdo má větší prostor, jestli je nebo neni duel stejně vyhrocenej jako v Heat, důležitý je, jestli funguje film jako takovej. Funguje. Dokonce i moje křehká manželka byla s filmem nad očekávání spokojená, což jsem od ní nečekal. Od Manna IMHO nejlepší. (BTW ta jejich obhajoba, že trestali viníky hospodářský krize mi dost připomíná bratry Mašíny). (13.07.2009)

1933. John Dillinger, Alvin Karpis a hezoun Nelson zažívají zlatou éru bankovních loupeží…. Veřejnost nemá ráda únosy. Já zase životopisný filmy. I když toto má být hlavně (snad) gangsterka, mám občas potíže udržet se ve střehu. Veřejní nepřátelé nejsou špatný film, ale ničím mne nepřekvapil. Hvězdné obsazení nemá smysl komentovat. Příběh naštěstí v závěrečné třetině získává na dramatičnosti. Do té doby to pro mě byla jen životopisná gangsterka plná střelby a výborných replik zbraní. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (30.10.2009)