Falco

Falco za svuj kratky zivot toho stihnul tolik, ze ma divak po zhlednuti filmu pocit, ze byl osizen. Ale v kostce je vse podstatne zmineno. Mozna jsem postradal silnejsi atmosferu, ale bylo zajimave jeho zivot zprostredkovane sledovat. Slusny zivotopisny film, komu se jeho pisnicky libi, mel by si na film udelat cas. (20.12.2021)

Mám ráda životopisné filmy, zvlášť hudební, kde očekávám hodně hudby. Tento film je o hudební ikoně, která se dokázala prosadit ve světě v době, kdy denně vznikal nový megahit a konkurence co do počtu by mohla několikrát obejít planetu. Znala jsem ho jako jedinečnou osobnost, teď vidím, že kupodivu největší pecky byly dvojjazyčné jako např. Wienna Calling, Rock me Amadeus, Jeanny nebo Out of the dark. Jeho rozervaný život megastar, pod šíleným tlakem médií, nemohl být jiný ani snad nemohl jinak skončit. To je prostě osud většiny hvězd, které vystoupaly vzhůru raketovou rychlostí. Manuel Rubey jej ztvárnil důstojnou formou, moc se mi líbil, připomínal mi Deppa, ale je mnohem lepší. Tvůrci si dali opravdu záležet na zajímavém chytlavém pojetí i precizním zpracování tématu. Každopádně je dílo hrdým piedestalem na pomníčku slávy nesmrtelného Falca. (18.12.2011)

Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled. (19.12.2011)

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)

Falco bude mít v mém hudebním srdiečku vždy místo. Jeho písně jsou synonymem pro život. Jeho život byl ten Život s velkým Ž. Když před smrtí, vytuněn kokainem, poslouchal v autě svou píseň Out Of The Dark, tak jsem na sekundu omdlel, protože větší Život jsem do té doby neviděl. A taky jsem si uvědomil, že přesně tyto momenty dělají ze života tu neskutečnou jízdu a že to všechno musím taky nějak pošolichat a zažít si to. Falco NAVŽDY!! (01.05.2013)