Piráti na vlnách

Richard Curtis se od předešlé (a pro mne docela otravné) Lásky Nebeské posunul znatelně blíže k mému vkusu, no do cíle však ještě pořád nedošel. Piráti na vlnách jsou pohodovým filmem, u kterého lze vypnout, ponořit se do zvuků pěkných písniček, po 129 minutách vyplavat a už si na něj nikdy nevzpomenout, protože jeho děj neobsahuje nic, co by nutilo se k němu vracet. Zkrátka příjemná jednohubka s perfektním obsazením. 7/10 (11.08.2009)

Celovečerní reklama na šedesátá léta. Komerční break však unese řádově několikaminutový tvar s výraznou pointou, dvě hodiny času ze své podstaty ale žádná reklama zaplnit neumí... Curtisův snímek jde proti samé podstatě rockové hudby. Jeho film je čiročirý pop. Ne co se týče hudebního žánru, tenhle film je naprosto vyprázdněný sémantický tvar. Bez hloubky. Ještě že je tam ta skvělá muzika... (04.12.2010)

The Movie That Rocked... Láska nebeská šířila dobrou náladu skrze lásku, Vánoce a vztahy. Piráti na vlnách šíří to samé (a stejně kvalitně, ještě více vtipně, ale z logických důvodů již ne tak dojemně) skrze sex, drogy a rockenrol. Stejně tak platí, že i tady lze Curtisovy objektivně vyčítat spoustu věcí. Jenomže, opět jako u Lásky nebeské, je to naprosto smeteno kamsi mimo zřetel tou tsunami "just feel good". A ano, drtivá většina postav je sice v duchu Billyho Macka, ale sakra, to přece není ani v nejmenším zápor, ne? Krom toho je tu lahůdkově využit Morricone, o doslova geniálním výběru a využití dobových rockových pecek ani nemluvě. PS: Ke konci je vidět výrazné krácení (především Branaghova linka), tak doufám, že na DVD bude stejně výživná sekce vystřižených scén jako u předchozího Curtisova počinu, tohle si to plně zaslouží. (28.05.2009)

Nebudu zastírat, že mě první snímek (jinak veleuznávaného scénáristy) Richarda Curtise dostal doslova do kolen. Po inteligentní romanci Lásce nebeské přichází hudbou nenabažená mladá generace, s čímž hodlá jedna ilegální rozhlasová stanice něco zásadního udělat. Pirátské plavidlo Radio Rock plné excentriků nás přivádí do roku 1966 a představuje bandu neúnavných snílků, kteří hudbou i názory udávají současný životní styl. Nečekejte ale žádnou hlubokou výpovědní sondu, revolta je tu znázorněna po svém. Ač je tu témat celá plejáda, snímek trošku trpí nekompatibilitou, na postavy se tu moc nemyslí, přičemž v dramatickém finále sklouzáváme do hodně sentimentálních hlubin, které si mohli tvůrci odpustit a které vlastně ani příliš nefungují. Určitě osloví podmanivý soundtrack, roztomilé minipříběhy a především herecké obsazení, kterému dominují hlasově dokonale vybavení smilníci Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Bill Nighy nebo Rhys Ifans. Přímočaré historky a soukromé trable nicméně baví diváka po celou stopáž, takže když akceptujete neúnavné bohémství namísto nějakého poselství, budete se bavit SKORO královsky. Pro Curtise druhý palec nahoru, i když vedle Lásky nebeské lapá hodně často po dechu.. (12.08.2009)

Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] (16.06.2009)