Poslední dům nalevo

Hodnotím v kontexte s Piatkom trinásteho, Krvavým valentýnom a podobnými, pretože sa pohybujeme v rovnakej cielovke. A v ich spoločnosti je Posledný dom naľavo konečne brutálny masaker, v ktorom NEpobehujú ďalší otravní, holokozí adolescenti závislí na GPSkách, mrzačení ďalším maskovaným nesmrteľným cool-slasheristom. Obetí masakrov je nám tu buď ľúto, alebo ich naopak CHCEME vidieť ležať na zemi v krvi. Emócie fungujú, herecké výkony postačujú. Keby šiel film do hĺbky (etická otázka o práve vlastnoručne popraviť kata svojho dieťaťa) a mal zaujímavejšie obsadených záporákov, mohol byť samozrejme niečím úplne iným, hodnotnejším. Ale na to tu máme Michaela Hanekeho, nie Wesa Cravena. Navyše, originál taktiež nešiel do hĺbky a bol iba exploitation shockerom. (15.05.2009)

Mari rada pláva. Jej kamoška Paige obľubuje hulenie. Tichý týpek v obchode im ponúkne fajnú odrodu. I zájdu za ním do motela. Na dobre rozbehnutú párty vtrhne nasraný tata tichého týpka. S ním jeho brat a tmavovláska. Táto fešanda závidí boháčom ich bezstarostné užívanie si majetkov. Zhabú dievčatám auto a poihrajú sa s nimi. Tak ako vedia. Mari rada pláva. Odpláva. K tatovi a mame. Tí vedia čo robiť, keď im dcérenku chcel ktosi zahubiť. Rodina nadovšetko. Svižné, no príliš jednorozmerné dobrodružstvo. Limity žánru o násilí a pomste zaň nepustia. (16.03.2021)

Snad, možná, asi není vždy důležité znát originál. Nebo jinak, člověk se dívá okem méně kritickým, pokud originál je povedenější. I když člověk tuší, jak se film bude ubírat, jeho postupný rozjezd a pak rychlý spád mu vše vynahradí. Jistě, žádný originální příběh se nekoná - jak taky, když všechny příběhy už odvyprávěla Bible a jde jen o to, podat je jinak. Každopádně, krom jiných filmů, se určitě musí vybavit Bergmanův Pramen panny, mistrná pochmurná severská balada. Jen krve v ní je trochu ( dobře hodně méně - hezký oxymóron) méně. Vrazi náhodně se ubytující u rodiny jedné z obětí asi neznají dostatečně slovo pomsta. Film lehce manipuluje s divákem, aby se nakonec klonil na stranu postižené rodiny v duchu starozákonního - oko za oko, zub za zub. A ještě vytane namysli ono okřídlené - spravedlnost je slepá... budou dotyční opravdu nakonec potrestáni? Čert ví, mamko, tak holt to zbyde na nás.... (16.08.2010)

Remake řeckého režiséra Dennise Iliadise je mnohem blíže thrilleru a dokazuje, že se tentokrát muselo hrabat pečlivě, tedy až k počátkům samotného mistra žánru, Wese Cravena (zde jako producent, a patří mu dík, že nás ušetřil dvojice dementních policistů z originálu). Ostatně pár detailů se změnilo, ale podstata zůstala stejná. Máme tu opět dvě krásné roštěnky, kterým se zachtělo po troše trávy, a tak se nechají zlákat introvertním synkem psychopatického tatínka, který právě za pomoci svých stejně vyvedených kumpánů pláchnul před zákonem. Hoch chtěl jen trochu normální konverzace se stejně starými dívkami, jenže tím jim pořádně zatopil. Trio kriminálníků totiž nechce žádné stopy. Remaky ve Státech prostě letí, takže můžeme jen hodnotit, s jakými výsledky. The Last House on the Left určitě nedopadl špatně, ba naopak. Nelidská brutalita je prezentována stejně naturalisticky jako v nedávném hororu Oni, naštěstí tu máme po delší době opět „normální“ vrahy bez nadlidských schopností, emoce, které nejsou umělé a rodiče jedné z nebohých dívek, které pomsta žene vpřed. Stejně jako v originálu (ve kterém se vše podstatné odehrálo za denního světla – tady bohužel nikoliv) pak můžeme debatovat, jak daleko zajdou rodiče, když si jejich trpící dítě projde peklem a oni to „vědí“. Ostatně oproti originálu funguje všechno mnohem uvěřitelněji – herectví, dialogy, jednání postav. Jen ona brutalita byla tehdy určitě údernější (vezměte v potaz 70. léta), takový Aja, který Cravena při vší úctě překonal (remake Hory mají oči), umí šlápnout na plyn a nepůsobí samoúčelně – tady to bohužel nevychází úplně nejlíp. Nebýt takové plochosti charakterů a absence vyššího zájmu diváků, mohla být pomsta pořádně vypečená. I když ku prospěchu je fakt, že rodiče dívky tentokráte jednají na dosud nepoznané ohrožení spíše pudově, než-li nějak cíleně. Nejsem příznivcem série Saw nebo Hostelů, ale koukněte na obě verze a kvalitu a poselství posuďte sami!! (11.06.2009)

Jednoduchá otázka. Čo urobia rodičia, keď zistia, že im nejakí bastardi znásilnili a mučili dcéru, ktorú ešte aj postrelili, a vlastne ju takmer zabili? A najmä keď zistia, že tí dotyční sú nasťahovaní v ich vedľajšej chatke uprostred lesa? Pôvodný horor nakrútil v r. 1972 dnes už preslávený Wes Craven (autor Vreskotu) a hoci som ho nevidel, remake vôbec nie je zlý. Príbeh o rodičoch, ktorí sa rozhodnú pre krutú pomstu, keďže je to z ich strany pochopiteľné, takže by sa dalo konštatovať, že nejde ani tak o horor ako o thriller. Musím naozaj pochváliť aké príjemné tempo si udržuje tento snímok, výborne gradujúci napätie až si divák záverečný masaker skutočne vychutnáva. Na dnešné horory a na to ako dopadávajú novodobé remaky ide o schopný a vydarený kúsok. (21.06.2010)