Režie:
Dennis IliadisKamera:
Sharone MeirHudba:
John MurphyHrají:
Sara Paxton, Monica Potter, Garret Dillahunt, Tony Goldwyn, Josh Coxx, Spencer Treat Clark, Aaron Paul, Riki Lindhome, Martha MacIsaac, Michael BowenVOD (2)
Obsahy(2)
Mari Collingwoodová přijela s rodiči strávit prázdniny na jejich letní sídlo utopené uprostřed hlubokých lesů. Dívka poprosí matku, ať jí půjčí auto, a sama se vydá do nedalekého městečka navštívit starou známou. Zatímco si obě kamarádky referují o svých životních peripetiích, náhodně se seznámí se sympatickým chlapcem s tajuplně nevinnou tváří. Za chvíli se už všichni tři ocitnou v jeho motelovém pokoji a balí jeden joint za druhým. Jejich drogový večírek přeruší příchod mladíkových příbuzných. Ti se chtějí nepohodlných svědkyň zbavit. Obě dívky totiž vstoupily do cesty uprchlému psychopatickému vězňovi Krugovi a jeho kumpánům. Paige zavraždí, ale Mari, navzdory tomu, že ji znásilní a postřelí, dokáže utéct. Snaží se dostat k rodičům, ale do jejich domu shodou okolností také směřují kroky zabijáků, kteří se potřebují schovat před blížící se bouřkou. Manželé jsou velmi pohostinní, když ale domů dorazí polomrtvá Mari a rodiče zjistí, koho mají pod svou střechou, musí chtě nechtě odhodit civilizační návyky a vzít vykonání trestu do vlastních rukou. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (599)
Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen. ()
Tak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. ()
Originál obsahoval pár velice cheezy momentov (blowjob, motorovka) a presne tie by remaku brnkajúcemu na sugestívnu špinavú strunu pomohli medzi tohto sezónnu elitu. Takto ostáva "iba" velice slušné, scénaristicky o dosť korektnejšie remeslo s jednou vizuálnou laskominkou za druhou. Kamera je proste geniálna (to preostrovanie medzi konárikmi = mlask). Rád by som videl z oboch to lepšie, pôvodný scénar režírovaný Illiadisom niekedy na začiatku 90-tych rokov. 70% ()
Tvůrci udělali s originálním Last Housem to nejlepší, co se dalo. Totiž vyškrtli rádoby komickou groteskní linii s policisty, vyeliminovali spoustu nelogičností a sehnali víc peněz. Násilí je zde na takovém tom stupni, kdy se dá ještě v pohodě vydržet, ale současně je i dostatečně silné na to, aby v člověku vyvolalo nějakou emoční odpověď. Výsledkem je vynikající a skvěle natočený soft-exploiťák, jenž přebíjí původní film ve všech směrech. Diváci hýkající nadšením u Mumie, Transformerů a podobných pohádek mohou dál vypouštět žvásty o nudném a samoúčelně brutálním filmu, no víc mimo však už ani být nemohou. Lepší horor nebyl v českých kinech pěkných pár měsíců, takže skutečnost, že jsem na něm byl v sále sám, je svým způsobem velice smutná. 85% ()
Galerie (23)
Zajímavosti (17)
- Původně měl mít film premiéru rovnou na DVD. (Elisebah)
- Producent Jonathan Craven se objevil jako dítě v původním The Last House on the Left (1972). (Chatterer)
- Davidovi Hessovi bolo ponúknuté cameo (ide o malú, ale nápadnú rolu vo filme v podaní slávneho herca). David však túto ponuku odmietol. (westerns)
Překvapivě výborné, jen s jedním malým kazem v závěru. (K tomu později.) Film, který Obituse nechal poměrně chladným, mého bratra rozzuřil doběla, mé švagrové se z něj udělalo špatně, Stephen King jím byl absolutně nadšen, kiddo tomu nasolila maximum a Ony dala čtyři hvězdičky a napsala nesrozumitelný komentář. ... Objevil jsem teď v Ostravě kuřáckou hospodu, což je ve stávajícím fašistickém režimu opravdová rarita. Při té příležitosti jsem neváhal a vzal do ní čerstvě zakoupenou Kingovu teoretickou práci o horroru, Danse Macabre, která u nás nedávno konečně vyšla. (Knihy, které mě opravdu zajímají, si totiž odedávna zásadně vychutnávám u piva a cigarety.) V předmluvě k vydání z roku 2010 zmiňuje King jaké filmové horrory z poslední doby se mu líbily. Jeho názor na The Last House on the Left se natolik shoduje s mým (i když jeho je ještě o chlup nadšenější), že ho tady mohu klidně citovat. Vyberu pár základních bodů a vyjádřím se k nim. Štefan snímek doslova označuje za "nejlepší filmový horror nového století". S tím sice nesouhlasím (viděl vůbec Session 9, Dead End nebo Ty druhé?), ale chápu ho. "Nejbrutálnější a nejnesmlouvavější film, jaký se v amerických kinech objevil od Henryho: Portrétu sériového vraha." No, proč ne. Navíc dobrá reklama, protože Henry je nepřekonatelný. O původním Cravenově filmu ze 70. let se S.K. vyjadřuje jako o trapné blbosti. Vyjmenovává všechny důvody proč je to trapná blbost a srovnává s touto verzí. A já s ním ve většině bodů souhlasím. (King: "Originál je tak špatný, že dosahuje až absurdní úrovně – říkejme mu klidně Abbott a Costello potkávají sexuální násilníky.") … V 99. případech ze sta jsou remaky zbytečné a špatné. Toto je rozhodně ten stý případ. King nezapomene zdůraznit, jak moc se Iliadisova verze nelíbila kritikům, přičemž dodává: "Kdyby si novější Poslední dům nalevo nenesl přítěž svého nezdárného předchůdce - a kdyby to byl zahraniční film opatřený titulky -, šlo by o úspěch velebený kritikou na úrovni Polanského Hnusu (…). Last House do jisté míry utrpěl svým odmítáním přistupovat na kompromisy a myslím, že mu byl vystaven účet za všechny jeho nezdárné předchůdce, nejen za materiál, z něhož vycházel. Ale je tu ještě něco. Filmové horrory vydrnkávají své tóny spíše na nervech než v hlavě. Jelikož většina kritiků jsou tvorové spíše myslící než cítící, dokážou se pobavit (takovým tím blahosklonným způsobem) u horrorů, které jsou příliš výstřední, aby se daly brát vážně. A naopak mají tendenci reagovat podrážděně a dotčeně na snímky, jež úspěšně operují v hlubinách našich základních obav. Poslední dům, podobně jako Hitchcockův slavný film o Tom Druhém, který Vraždí, je právě jedním z nich. A stejně jako na Iliadisův film se i na Psycho zpočátku snesla vlna povětšinou negativních recenzí.” … Je zajímavé, že King ani okamžik neváhá se zařazením tohoto filmu mezi horrory. Evidentně to má podobné jako já: Pokud mě film děsí a napíná takovým tím ochromujícím způsobem, pokud je něčím jiný a divný, pokud mě strhne, šokuje a překvapuje až do konce, není to obyčejný thriller. Je to horror. (Ještě dnes si pamatuju, jak můj bratr po návratu z letního kina cedil nasraně mezi zuby: “To není horor, to je hnus.” Že by tedy nakonec přece jen nějaká ta paralela s výše zmíněným Polanskim? :-) … Pro mě osobně je asi nejsilnější a nejpřekvapivější scénou snímku ta, v níž se mladá hrdinka pokusí o útěk přeplaváním jezera. Absolutně jsem v tu chvíli netušil jak dopadne. V tu chvíli je totiž jasné, že ta scéna bude klíčová a naprosto osudová: Proč by nás na ni jinak tvůrci už dopředu a s takovou pečlivostí připravovali? Naopak nejslabší scénou byla pro mě ta s mikrovlnkou v úplném závěru, k níž King podotýká: “Tento poslední tah zaznívá ve filmu jediným falešným tónem.” Přesně tak. Mikrovlnka zůstává jediným kazem na tomto jinak působivém snímku. ... Závěrem bych dal ještě slovo Marigoldovi, který v csfd spektru symbolizuje hlas kritiky (alespoň tak ho většinou vnímám): “Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé.” S tím se dá souhlasit. Přesně takové totiž skutečné násilí bývá. () (méně) (více)