Gran Torino

Clint Eastwood se asi zbláznil, když natočil tenhle film, protože ne nadarmo se řiká, že když mistr nakreslí dokonalé dílo, tak se z něj většinou zblázní. Gran Torino je totiž pro mě minimálně nejlepší film roku, když nebudu počítat fakt, že Temný rytíř je ještě něco extra navíc. Jen mě na něm mrzí to, že se nedostal ani do nominací na Oskara, protože Clint by si to určitě zasloužil. Krom toho si umí vybrat i role pro sebe a i když o sobě tvrdil, že už hrát nebude, nakonec ho políbala sama múza, nebo spíš agent sehnal scénář tak zajímavý, s hlavní rolí tak originální, že jemu se tak zalíbila, že mu to nedalo a pustil se směle do práce. Na jeho roli je totiž nádherně vidět, jak se mění od chmurného dědka, přes oblíbeného staříka a já jsem si ho musel prostě zamilovat, protože tak hezky se mi dlouho nekoukalo na film. Walt Kowalski je člověk, kterého bych chtěl mít za souseda i já. Clint z něj dal hodně ze sebe a zahrál ho tak výborně, že jsem si ho v jednom kuse užíval. Hlavně se mi na filmu líbí to, že na něm není ani kousek stereotipu, nebo něčeho, u čeho bych byl schopný tvrdit, že už jsem to někdy viděl, a co je na něm uplně nejlepší, tak hlavně fakt, že divák vlastně až do samotného závěru neví, co se stane, ačkoliv ví, o co pude. To je na tomhle filmu uplně nejlepší, protože neznám film, který by mě nechal takhle dlouho napínat až do samotného konce, většinou už ke konci vím, že to dopadne špatně, jak je v poslední dobou v Hollywoodu ve zvyku, dříve to zase furt končilo dobře, takže ty stereotypy tam byly a víceméně pořád jsou, jen tenhle film je velkou, ale opravdu hodně velkou vyjímkou. Je na něm skvostné opravdu všecko, a když už nebudete vědět, co mu na něm chválit víc, tak nezapomeňte na to Gran Torino ze sedmdesátého druhého protože to je amerika, kterou bych bral doma i já, a že ameriky zrovna dvakrát nemusím, tohle by mi vůbec nevadilo. Gran Torino je prostě jako dar z nebes, který přináší do pojmu film nové zakončení, a divácky se posouvá o další krok kupředu a přičtu do toho režisérské umění Clinta Eastwooda a je okamžitě o jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl, zaděláno. (20.01.2009)

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

Amerika se mění a nelze si toho nevšimnout (stejně tak, jako se mění současný západní svět - viz univerzální postřehy o nic nerespektující materialisticky orientované mládeži atd.). Tenhle nepostřehnutelný civilizační pohyb zachycuje celá řada konceptuálně znalých filmů a zobrazuje ho z různých hledisek. Gran Torino chce na status quo Ameriky nahlížet paradigmatem složité rasové a etnické problematiky, což je rámec relevatní a v jeho intencích lze spatřit hlavní gró složitého multikulturního etnického kotle. Tak se podle scénáře setkávají starý, dávno naturalizovaný Polák, reprezentující ten nejlepší (dnes už spíše mýtický) odkaz pionýrů - prvních bílých osadníků jdoucích směrem od východního pobřeží k západnímu (příznačná Eastwoodovská aluze na jeho oblíbený westernový žánr, ze kterého umělecky vzešel), prostě tvrdý chlap - podobnou anotaci si nesou vlastně všechny bělošské postavy jeho generace (italský holič, irský stavbyvedoucí...). V opozici k nim je bílá generace jejich dětí a vnuků, již dělí pozměněný žebříček hodnot a možný nedostatek patriotismu. A proti nim stojí zástupci nové Ameriky, kteří si již nenesou skoro nic, co by je identifikovalo s americkým národem (neznají jazyk, neboť si stále drží svou mateřštinu, nenesou si společné zvyky a tradice, jelikož stále lpějí na svých původních, a nehlásí se ani ke své nové státnosti, neboť jsou stále ještě více cizinci než Američany). Clint Eastwood vytváří svou postavu z jakéhosi sociálního konstruktu výše zmíněného a jakoby varioval vyzkoušené modelové schéma ze své někdejší postavy Drsného Harryho (od které ovšem ušel notný kus cesty), pokouší se na příběhu ,,drsného" Walta Kowalského iniciovat prvoplánovou sociologickou sondáž. Jaká je současná Amerika? Xenofóbní či stále ještě otevřená? Jsou ,,staré dobré časy" mýtem nebo skutečností? Reflektuje scénář cosi konkrétního nebo jenom fabuluje? Ať je to tak či tak, za svou osobu konstatuji jedno - Clint Eastwood (hlavně poslední dobou) hraje a točí jako bůh! Podobné filmy: Tahle země není pro starý, Taxikář, Crash, Jednej správně (29.01.2009)

K těm zaručeným kinohitům, které obec fanoušků považuje za vážné kandidáty pro nejlepší snímek roku, mívám rezervovaný postoj. Obvykle dávám přednost filmům mimo hlavní proud a často mě dokáže nadchnout vyložený filmový outsider. Nicméně v případě Gran Torina musím konstatovat, že jde o velmi slušné melodrama, kde Clint Eastwood zúročil své dlouholeté zkušenosti na poli režie i herectví. Ne že by starý dobrý Clint byl tak skvělý režisér, je to spíš velmi kvalitní a spolehlivý řemeslník, který dobře zná své limity a svůj film kormidluje do vod, kde se cítí jako doma. Jeho postava je vlastně přímým pokračováním jeho nejpopulárnějších hrdinů, tzn. lovce hlav ze starých westernů Serga Leoneho a především drsného inspektora Harryho Callahana. Přidejte Callahanovi 40 let a máte tu nerudného důchodce a ctitele pravých amerických hodnot Walta Kowalskiho. Děj je sice po převážnou většinu stopáže předvídatelný a jeho poselství je každému jen trošku zkušenému divákovi jasné po několika minutách, ale Eastwood dokáže svůj film obohatit řadou milých, divácky vděčných scén, jako je zasvěcování asijského výrostka do mluvy správných chlapů nebo úsměvné multietnické střety mezi nevrlým Američanem a jeho asijskými sousedy. Tam, kde režisér udržuje tragikomickou polohu, je jeho příběh a podání uvěřitelné a navýsost sympatické, tam, kde se vkrádají prvky osudového dramatu a sebeobětování, sklouzává film na pokraj sebeparodie. Např. v momentu, kdy bezmála 80-letý stařík s prokouřenými plícemi napadenými rakovinou srazí k zemi a dá nakládačku o tři generace mladšímu členu zločineckého gangu. Jinak obecně platí, že filmy Clinta Eastwooda a jeho hrdinové jsou tak dokonalou esencí těch nejryzejších amerických hodnot, že by se jeho filmy měly povinně promítat na sjezdech republikánské strany. Patří k nim střelné zbraně, tvrdý kovbojský postoj, vyhraněný patriotismus a sociální konzervatismus. Pokud je ale dokáže režisér zlehčovat a doplňovat např. parodií politické korektnosti, kdy se se starým přítelem z holičství dělají drsné narážky na své národnosti je to nejen stravitelné, ale i fajn. Celkový dojem: 80 %. (27.04.2009)

Gran Torino bych se už teď nebál zařadil mezi největší Clintovy klasiky jako Nesmiřitelní a Hodný zlý a ošklivý, protože to, co se před vámi odehrává, je mistrovství v každém směru. Clint vám dokáže, že se režii vážně učil od těch nejlepších a že nezáleží na tom, kolik mu je let, protože bude navždy největším drsňákem filmové historie, který cedí cynické hlášky se stejnou samozřejmostí, s jakou dýchá, ale když jde do tuhého, ví, co je třeba. Mám pocit, jako by k tomuhle filmu směřoval celý život a teď konečně dozrál do věku, kdy mohl svůj opus magnum natočit. Pro mě film roku a vůbec by mi nevadilo, kdyby to byla Clintova poslední role. 10/10 (13.12.2008)