Muži, kteří nenávidí ženy

Millénium jsem nečetl, ale uvažuju, že to do budoucna napravím. Dal jsem si po jedenácti letech opáčko filmu, abych se mohl podívat na zbylé díly a hodnotím absolutně. Nevím, zda je to tím, že od té doby jsem viděl a četl mnoho severského detektivního a ten styl a atmosféru jsem vstřebal, nebo tím, zda jsem tehdy hodnotil krátkozrace, ale z toho, co jsem zatím poznal, patřil Larsson ke špičce žánru. Nesbø mi připadne nadhodnocený, zato dost žeru Larse Keplera. Škoda, že adaptace některé z jeho knih zatím neexistuje. (28.01.2020)

Na tenhle film jsem čekal hodně dlouhou dobu. Nakonec jsem se rozhodl, že si nejdřív přečtu knihu a pak se pustím do samotného filmu. Knihu jsem ale zfouknul během pár dnů, což jsem ani sám nečekal. 550 stránek už je nějaká štangle a tak jsem si říkal, že to bude trošku nadýl. Nakonec jsem se dost divil, když jsem po třech dnech knížku přečet a sám sebe nechápal, když jsem v šest ráno prostě musel vstát, abych si mohl udělat čaj a zbytek dočíst. Přiznám se, že se mi to nikdy nestalo a byl jsem tím dost překvapenej. Nakonec jsem knížku přečet, letěl do práce a po práci okamžitě nalít na film. U filmu mi nakonec vůbec nepřišlo, že trvá dvě a půl hodiny, ale zase jsem se rozčiloval, kolik toho pozměnili. Nečekaně pár věcí pozměnili. Například závěr mě překvapil tak, že to sem prostě napsat musim. Ale to už je na tvůrcích. Na druhou stranu mě zase fascinuje, jak si té knižní série Švédi tak váží, tak moc, že si všecky tři filmy stočili v jednom roce...kdyby jim náhodou jeden z herců umřel, aby to pak nebylo nedokonalý...to mě fakt překvapilo. Popravdě ale svojí práci dokonali výborně. Možná jsem si řikal, že kdybych knihu nečet, tak budu v příběhu dost tápat, ale bylo to spíš tím, že jsem vlastně četl daleko podrobnější příběh, než je samotný film. Ten ale celkový příběh převedl docel schopně do takové filmové podoby, kterou si zaslouží. Od začátku jsem tak počítal s pěti hvězdami. Ty mi nakonec srazil uplný konec, ale na ten se můžu vykašlat. Radost z příběhu mi to prostě nezkazí, nemůže. Další věc je taky fakt, že kniha má ten konec typicky severský, přičemž film už je na tom podstatně hůř. Možná to má ale jistou spojitost s druhým dílem, no uvidíme časem. (05.10.2010)

Kvalitní kriminální thriller, který nabízí netradiční duo vyšetřovatelů: zneuctěného "zuřivého reportéra" a goth hackerku s narušeným vztahem k opačnému pohlaví. Napětí a tajemství. Ponurý, zapomenutý zločin z vylidněného severu, který stále čeká na své odhalení. Pro ně člověk snáze odpustí některé podstatné chybky a berličky: z počátku je to třeba všemocné hackerství Lisbeth. Nebo důvod, proč starý Vanger tak dlouho neiniciuje žádné vyšetřování. Atd., atd. Těch drobných prohřešků je celá řada. Řekl bych: "Sedm se slabším vrahem, ale zajímavějšími vyšetřovateli." Slabé ****. (17.08.2010)

Celá trilogie je více méně o holce, která nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. A o novináři, který v profesní činnosti, narozdíl od osobního života, rovněž nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. Celá trilogie je oddechovka, co nedá ani na chvíli vydechnout a to i dlouho po dočtení. A je to zadaptované ve filmu, který dělá kompromisy všude a ve všem a klidně si u něj můžete dáchnout. První část je sice na zadaptování rozhodně nejtěžší z celé trilogie, množství dějových linek je vražedné. Oplev selhává v tom, že se neumí rozhodnout zda okleštit velmi bohatou předlohu až na kost a ponechat jen tu thrilleroidní část či ne. Byla by to sice škoda, ale na plátna se "to navíc" přenáší jen horko těžko. Zmítá se tedy v tom, že od všeho tu něco dal, vše je ale pouze nakousnuté a ničemu se to nevěnuje do hloubky, takže to vyzní celé do ztracena. Což je škoda, protože ty "post-lingrenovské" postavy o kvalitní adaptaci přímo žadoní. Takřka neuvěřitelné je však obsazení Lisbeth, nevěřil bych, že ji lze obsadit tak aby typově seděla a uměla i hrát. Škoda, že se totéž nezadařilo i v případě Blomquista. PS: Film jsem viděl před přečtením předlohy i po něm a můj dojem byl v zásadě totožný v obou případech. (16.11.2009)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)