Irčan

Líbilo se mi to, ale vlastně tam nějak nebyla žádná scéna, kterou bych si vyloženě užil a chtěl jí vidět znovu. Omlazení herců mě nerušilo, ale třeba ve scéně, kdy tam De Niro mlátí nějakýho toho prodavače potravin, to vypadalo divně, když se s mladym obličejem pohyboval mega jak důchodce. Scorsese to má ale pořád v ruce a nějak mi nejvíc utkvěl v hlavě Sebastian Maniscalco jako Joe Gallo, kterej si pro mě i na prostoru asi 10 minut dokázal ukrást většinu scén třeba i De Nirem a Pescim pro sebe. (02.12.2019)

Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel (15.01.2021)

Odbory vs. vláda v Americe 70. let, to mě zrovna nebere. Svižností vyprávění a poutavým zobrazením mafiánského světa je to ale téměř taková pecka jako Goodfellas. Navíc se zde pohybujeme mnohem výš, mezi nejvyššími šaržemi americké mafie v Americe daného období. De Niro to má s umělou mladou tváří se starýma očima nejtěžší, v první polovině je potřeba si na digitalizaci zvyknout. Svého zabijáka hraje v tradičním pojetí, jak ho máme z podobných rolí vžitého. Pacino je originálnější, Hoffu stělesňuje excentricky, s politickým entuziasmem, obrovskou hrdostí a morálně nejčistšími úmysly z celé party. Nejvýraznější herecký výkon filmu. Pro mě největším potěšením byl ovšem Pesci, tichá voda která o životech rozhoduje. Z apatického šílence s nožem v ruce (Goodfellas) k megavlivnému hráči s citem pro mafiánské šachy, na kterého se můžou spolehnout všechny strany. Bravurní v každé scéně. Keitel dostává minimum prostoru, zato v postavě jednoho z nejrespektovanějších kápů dané doby. Režijní trademarky, které ještě více vyniknou při opakovaném shlédnutí. Vrcholní scéna, u které tuhne krev v žilách, podkreslena ne napínavou hudbou, ale absurdním dialogem o rybách. Stopáž vůbec nevadí, tato “road-movie” je o nostalgickém potěšením z Martiho unikátního stylu a legendární herecké interakce, jak je už v dalším filmu nezažijeme. (30.11.2019)

Příběhově klasický, produkčně inovativní, vizuálně lehce kontroverzní. Pořád na první pohled poznáte, že je to starý dobrý Scorsese, ale už to nemá tu šťávu a vitalitu devadesátkových frajerů. Koukat 4 hodiny na digitálního De Nira se pochopitelně bez problémů dá i tak, ale obávám se, že jen jednou. (01.12.2019)

Prázdna nostalgia. Strašne ale fakt strašne vyrozprávané. Ak by z toho Scorsese urobil seriál, koncept jednotlivých dielov by ho aspoň trochu nútil uzatvárať menšie celky a teda prehľadnejšie a koherentnejšie rozprávať príbeh. Takto je to len chaos a po remeselnej stránke bezostyšná kópia klasického štýlu mafiánskych filmov z obdobia od Godfathera kedysi po koniec 90tych rokov. Pre hardcore fanúšikov žánru je to dokonalý fan service. Prečo by to mal ale sledovať hocikto iný, netuším. (16.03.2020)