Domov šedých motýlů

Každý dělá své vlastní chyby ... O tom, že ani ředitel domova pro problémové chlapce nemusí mít všechno pod kontrolou - i když to tak nevypadá. O tom, že historie se opakuje - i když v různých obměnách. O tom, jak je těžké zúčtovat s vlastní minulostí ... Možná vytušíte, co skrývají vzpomínky Juhaniho - a třeba v hrubých rysech odhadnete, kam příběh směřuje. Ale dramatický zvrat finální scény jsem absolutně nečekala - a chvíli mi trvalo, než jsem ho rozdýchala. (19.04.2010)

Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 (29.12.2009)

Ponuré severské drama s dobrou atmosférou. Z hereckých výkonů mě zaujal pouze "bůh" Olavi Harjula. Hudební doprovod je také podařený. První polovina filmu má spád a téměř nenudila. Ve druhé se příběh rozmělňuje s touhou ukázat nám charaktery jiných "obyvatel" ostrova a to filmu škodí. Tam už jsou pasáže, kdy se divák bude trochu nudit. I přesto je to lehce nadprůměrný film a doporučil bych ho shlédnout každému fanouškovi kinematografie. (28.12.2009)

Seveřané a jejich klasické drama z chlapeckých dětských ústavů, jenže oproti konkurenci mi tohle přišlo nejslabší. Král z Ostrova Bastøy je rozhodně nepřekonaný. Víceméně bych se podepsal pod Morholtův komentář, zdejší ústav není až tak děsivé místo, ze kterého by chtěl každý utéct a se šikanou se zde taky hodně šetřilo. Tyhle filmy mají být drsné, nepříjemné a atmosféricky hutné a to jsem zde hodně postrádal. Na jedno zhlédnutí to jde, ale Seveřané se už několikrát vytasili s žánrově podobnými a drsnějšími filmy. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra***, Napětí***. 6/10. (19.05.2020)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)