X-Men: První třída

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Když vzpomenu na prequely podobného ražení (akční sci-fi), tedy Star Wars Ep. III a Star Trek, přijde mi, že si s předcházející, resp. se znalostí dějově nadcházející látky pohrávaly krapet lépe. Vaughn si jde za svým, využívá svět genetických mutací lidí X, ale rozehrává s nimi partii dle svého gusta - stylovou a především dobovou hříčku, reflektující reálné události, která fakta z X-menů pouze zakotvuje do svých hnacích motorů. Dívá se na to pěkně, ocenit se dá jak kvalitní řemeslo, tak do jisté míry i originální přístup, avšak krom ústředního dua, se zdá, že ostatní X-meni hrají jen křoví. Na První třídu zkrátka lze nahlížet jen očima ústředního dua, objektivní náhled sociologického nádechu z venčí, oproti Singerovým X-Menům, zaostává. 8/10 (27.07.2011)

Efektní, ale přirovnávat X-Men: První třída k Singerovi? Vystavění postav a mytologie povrchní a uspěchané (zrod a zánik Charlesova a Ericova přátelství během několika málo dnů, resp. měřeno stopáží, několika málo minut, připitomělé uvození postav Charlese a Mystique a jejich naznačený sourozenecký vztah atd.) a to žádné velkohubé řeči, jakkoliv výborně napsané i pronesené, nezakryjí. Z herců excelují navzdory rozsahu postav OPĚT výtečný Michael Fassbender a ZASE JEDNOU výtečný Kevin Bacon, James McAvoy bohužel trpí černobílostí své postavy a ostatní si zmínku snad ani nezaslouží. 70% (10.07.2011)

Tak nějak jsem čekal, že Meťjů Nakope prdel i Iksmenům. Můj předpoklad byl natolik optimistický, že jsem dokonce nelenil a podělil se o značnou skývu chleba vezdejšího s místním zlodějským multikinem, aniž bych netrpělivě vyhlížel na těch fuj, fuj sdílecích serverech nějakou dívatelnou ilegální kopii, kterou bych okradl ty ubohé, živořící umělce o pár nul na jejich nuzných honorářích. Ačkoliv se tak nestalo, ani moc nelituji toho, že mé děti budou kvůli této neuvážené investici týden hladovět a já budu muset odbouchat pár přesčasů u pásu. Vónova noha při kopu uvízla "jen" ve standardu hutných, řemeslně perfektně zvládnutých komiksových adaptací a já se konečně dozvěděl, mimo to, že by se dala docela zdařile ošukat i úplně modrá kikina se žlutýma očima, jak to ve skutečnosti bylo s vyřešením Karibské krize, proč má Magneto na hlavě nočník, jak dopadl vzdušný souboj Ječivce a Masařky či jak se Profesor X nominoval na telepatickou paralympiádu. Jediný estetický šok jsem utrpěl z obsazení toho slizkého Skřeta MekEvoje, z něhož mi natékají sliznice a objevuje se atopický ekzém. Ten byl ale naštěstí plně zastíněn velkolepým návratem pana Slaniny do áčkových vod a dokonalou kreací Herr Fassbendera, který i se svým čistě árijským vzhledem zvládl židovského hocha jako černoch Ježíše v seriózní biblické adaptaci. (14.06.2011)

Singerova elegance a cit spojený s akční megalomanií Ratnera. Jsou tam okamžiky, kterým bych se na papíře smál a ťukal si na čelo, ale při sledování těch pohyblivých obrázků mě to ani zdaleka nenapadlo. Kdo by řekl, že byla studená válka tak nehorázně hot & sexy. PS: James McAvoy měl ale těžkou pozici proti neustále "magnetickému" Fassbenderovi... PPS: Matthew, kvalitu si zvládl, teďka jen vytáhnout dost dolarů z kapes diváků... (02.06.2011)