Nickyho rodina

Mináč už příběh sira Nicholase Wintona zcela vybral už ve svých předchozích projektech, ale přestože je to víceméně přefiltrovaná Síla lidskosti doplněná hranými sekvencemi a několika minipříběhy zachráněných dětí, fungovala na mě Nickyho rodina dokonale. A ano, bylo to opět neúměrné hraní na city, ale v případě tohoto tématu ho dokážu hravě překolusnout a nechávám působit emoce. Že jsem na konci zase brečel jak želva netřeba výrazněji rozpitvávat. 90% (22.05.2014)

Zatímco předchozí dva dokumenty představují hlavně Nicholase Wintona a celý projekt, ten třetí se zaměřuje detailněji na osudy 'dětí', na rodiny, které se rozdělily, i ty nové, které děti přijaly. Zároveň zachycuje ohlas, který objevení činů tohoto obdivuhodného muže vyvolal a mnohé charitativní akce, jež se panem Wintonem inspirovaly. Dojati budete stejně jako při předchozích filmech, kapesníky si vemte taky, navíc ale film opravdu nutí člověka zvednout se ze židle a jít něco dělat. Někam, kde je to opravdu potřeba. (20.05.2011)

Mám velké štěstí, že jsem ze Základní školy v Kunžaku, která požádala pana Wintona o propůjčení jeho jména, a že jsem ho mohl osobně vidět, když přiletěl k nám do školy a poslouchat ho. Je to neobyčejný člověk. Vyprávěl nám o sobě, jako o obyčejném člověku, který pomohl pár lidem. A přesně tak, je natočen i tento dokument. Je natočený skromně a hlavně ve směru lidskosti. (24.02.2012)

Jo, tohle téma mě sice rozbrečí skoro vždycky - zvlášť ty původní záběry ze studia, kam si Nicholase pozvali, aby se všechny děti, které zachránil, postavily, ALE! To jsou původní záběry, za to přece hvězdy dávat nebudu. A i ta situace, která se stala za války udála, je opravdová, to si nevymyslel režisér, za to přece taky hvězy dávat nebudu. Ten film je natočenej HODNĚ špatně. Hrané části jsou vlastně skoro nechutný. Vypadají jak nějaká hraná kulisová pohádka z 80. let s rozpočtem 100,- Kčs! Jako kdyby někdo nahrál na první klapku pár scén, hodil to do počítače a přidal k tomu sépiový efekt. Hrůza, hrůza, hrůza! Nechápu, že něco takovýho mohlo projít. A výběr herců? To snad ani komentovat nebudu. Ale jednu připomínku si opravdu neodpustim - ta šílená herečka, která hraje jedno z dětí, holčičku, kterou si vyberou rodiče, už mě vážně štve! Její otec pracuje v televizi a očividně svou nechutnou malou dceru, která neuvěřitelně přehrává a s prominutim je mi z ní na blití, cpe do každýho druhýho filmu, dokumentu, rozhovoru, reportáže, prostě VŠUDE! A když se tam ten její ksicht objevil během pěti minut na fotce a v záběrech asi padesátkrát, tak jsem měla chuť televizi vážně vypnout. Musím zjistit, jak se jmenuje, a pak to sem dopíšu. Další věc, která byla naprosto hrůza - TEN KONEC! Poslední třetina filmu je totiž naprosto, ale naprosto totálně zbytečná, vykalkulovaná a trapná. Proboha! Ty mobily v sále a podobně, to se mi chtělo taky brečet, ale trapností a studem nad tim, jak tohle v tom dokumentu vůbec může být! Suma sumárum, jediné, co mi na tom filmu připadalo dobré, je to téma, protože mě zajímá. Jenže to téma existuje i bez tohodle dokumentu, není to nic nového a nepřináší to originální úhel pohledu. Diváka to sice rozbrečí, ale za to nevděčíme filmařskému umění, ale tomu, že ta situace opravdu smutná byla. Neskutečné zklamání. Pět hvězd jsem dala filmu Všichni moji blízcí, ale tomuhle asi nemohu dát víc než 2. Kdyby tam nebyl ten trapnej konec, tak asi dám 3. A úpně nejlepší jsou tady ty komentáře pokryteckejch pětihvězdičkářů, co píšou, že ti, co nedají plný počet hvězd, nemají srdce. Taková kravina, to snad ani neni možný. Snad se tu hodnotí to, jak je natočenej ten dokument! A ne to, co Winton udělal, to samozřejmě na 5 hvězd je! P.S.: Do toho dabingu schválně vybrali jen herce z Všichni moji blízící? Další věc, která mě štve. Vždyť dokumenty se nechávají s titulkama... (15.03.2012)

Filmový pomník Nicholase Wintona. Svým způsobem natočil Mináč remake svého staršího filmu, je sice informačně bohatší, ale ve výsledku nepřekládá nic, co bych nečekal. Ba až příliš naplňuje vizi toho, co člověk od filmu o Wintonovi čeká. Navíc si mohl uvědomit, jak silný dramatický emocionální potenciál v sobě Wintonův čin nese, a netupit ho dojákovou hudbou už od úvodních titulků. Celkově vzato je to ale zručně natočený dokument, který velmi široce pracuje s mnoha různými materiály a zdroji a umí je zapojit do zábavného a zároveň funkčního celku. (20.01.2011)