Nickyho rodina

LFŠ 2011: No, nepoznal som veľmi tento príbeh predtým, než som videl dokument. Aj sa mi vcelku páčil, no samotná diskusia s tvorcami filmu, ktorá bola dosť veľkým fiaskom a slová od známych, ktorí opisujú film, ako takmer kópiu dokumentu, čo Nickyho rodine predchádzal s tým, že boli tam naviac veci, ktoré boli úplne nepodstatné ma donútili znížiť moje hodnotenie. (31.07.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. (18.03.2012)

Troška by to trebalo rozviesť, vytýčiť centrálny konflikt - hlavná postava musí váhať, zhodnocovať. Nie je nič horšie, ako číra glorifikácia a neustála zákazka na objednávku pre určité etnikum. Pretože mám pocit, že takto, ako to bolo natočené, by muselo primeť vari aj v Hitlerovi k vyčareniu úsmevu na tvári a považovať záchranu židov za tú najhumánnejšiu vec na svete. Odosobniť sa, dokumentárne nestranne, členiť periodicky, faktograficky s nosnou dávkou osobnostnej psychológie. Lebo dávať jeden záber nacist jugendov a v druhom dokumentárne herectvá alá telenovela, tak to je vážna kontraprodukcia. Slabé tri, aj to za humanistický cit. (01.07.2015)

Veľmi pútavo nakrútený dokument o jednej neznámej historickej udalosti v rámci udalostí globálnych. Mináč chytro začlenil do filmu aj hrané pasáže, pretože tie ho oddeľujú od väčšiny dokumentov nielen slovenskej produkcie a robí ho diváckejším. Osobne mám ale dojem, že tempo po polovici na čas trochu upadne a film sa stáva monotónnym, silný a dlhší záver je ale veľmi emotívny v tom dobrom zmysle slova. No a neviem či bohužiaľ, ale bude vždy aktuálny. V každej dobe je totiž stále komu pomáhať a ak by každý začal od seba a vzal si príklad z Wintona, svet by bol asi krajším miestom. Budiž toho zachránení ľudia a ich potomkovia dôkazom. Asi toto by sme si mali zo snímky zobrať v prvom rade. (08.05.2018)