poster

Ciao

Drama

USA, 2008, 87 min

Režie:

Yen Tan

Kamera:

Michael Roy

Střih:

David Lowery

Scénografie:

Clare Floyd DeVries
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • nelluc
    **

    Aj toto sa obcas stava. Tesil som sa a bol som dost sklamany. Film mohol byt skvely, ale herecke vykony oboch hercov ma od prvej chvile znervoznovali. Cely cas som mal pocit, ze maju pred sebou scenar a len si ho medzi sebou skusaju. Vymenit hercov alebo tych aktualnych naucit hrat a mohlo to byt super. Pre porovnanie by som dal vykon chalanov ( Tom Cullen a Chris New ) vo filme Weekend. ktorym som veril kazde jedno slovo. Plne suhlasim s komentarom tomeša a HollyW(9.10.2012)

  • tomeš
    **

    Holding a shot until the cows come home, are milked dry and put out to pasture once again does not make an art movie. Nebýt italského, řekněme impresária, Alessandra Calzy (který se částečně podílel na příběhu a zahrál si Itala, co se na něj dobře kouká - na herecký debut to nebylo úplně špatné!), Ciao by nebylo ani na ty dvě hvězdy, je to zklamání týdne (ano, jen týdne). A z toho jedna hvězda je za to, že se ve filmu nikdo nesvléká. Film je i přes necelou hodinu a půl zdlouhavý až dlouhý (viz úvodní citace z recenze v NYT), je to bohužel nudné, ukňourané, a to i přes původně zajímavý nápad, který ale pak trochu sklouzne do klišé... tomu ani neříkám spoiler warning. A to ještě nemluvím o zpracování, které je místy až na facku (nechci hnidopišit, ale za všechny zmíním aspoň zvuk - viz zcela bezvýznamně hlasité polykání (sic!) snad všech herců, to přece muselo rušit všechny - anebo zhůvěřilé svícení: totálně rušivé /asi "umění"?/ spodní nasvícení herců doma při večeři, proč?!). Dialogy působí škrobeně, paradoxně příliš "filmově" (všichni hned vědí co říct, na co se zeptat, kde je aspoň náznak přirozenosti?). Ke konci se film místy trochu zlepší (jako by začal režírovat někdo jiný?), ale oba předchozí snímky původem malajského režiséra Yen Tana (*1975) budou přece jen zdařilejší (Happy Birthday /2002/ a Deadroom /2005/). Škoda.(24.8.2011)

  • Martin741
    odpad!

    Raz, cestou do prace e som videl na ceste lezat hovno. V rannom chlade sa z neho este parilo a ja som ostal v nemom uzase z tohoto carokrasneho okamziku mojho zivota. Ranna mlha, k nebu stupala ta nezamenitelna aroma a jemne odtiene hnedej sa len hrali na orosenom asfalte. Vplyvom toho prenadherneho okamziku som sa zastavila kladol som si opat zakladne otazky ludskeho metafyzicna : "Kto som"? Odkial som a kam idem? V usiach mi vyhraval Vangelis a zase som sa odputal od zemskeho povrchu a namieril som si to minimalne k Kuiperovmu Pasu, popripade este aj k Oortovmu mracnu. Moje hlboke filozoficke uvahy vsak prerusil sused duchapritmonou otazkou : Kurva doprdele, ty cumis do hovna? No a taxom musel ist zase do tvrdej reality vsedneho dna. PS : panske zadky a konecniky nepovazujem za pritazlive, filmovu teoriu som nestudoval, doteraz viem o nej hovno a dufam, ze to tak aj dlhodobo ostane. Jo a dlhodobo fungujem ako repelent na odborne termity z filmovej teorie. 0 %(8.10.2016)

  • Stanislaus
    ****

    Krásný a příjemný snímek, který se zaobírá zejména láskou a přátelstvím. Na první pohled tento film možná vypadá až přiliš amatérsky, ale jeho vyznění rozhodně není žádná tuctová záležitost. Líbil se mi nápad, kde byla jedna z postav (Mark) představena jinými (Jeff a Andrea), a to ze dvou různých pohledů. A ikdyž se ve filmu Mark objevil opravdu minimálně, tak i přesto byl tím, kdo tahal nejvíce za nitky. Zkrátka snímek, který říká, že když se vyrovnáváte se smutkem nad ztrátou milované osoby, tak by jste na to rozhodně neměli být sami.(16.9.2012)

  • danielosbourne
    *****

    Už dlouho se chystám k tomuto filmu napsat komentář, zatím sem se však neodvážil cokoliv napsat. Bojím se že nedokážu přesně popsat, co ve mně tenhle film vyvolal. Je v něm krásně zobrazen smutek po milované osobě, který je z obrazovky během chvíle přenesen na diváka v podobě hluchých scén, kdy ticho navozuje vysvětlení, jaké to je být sám. Prázdné pohledy hlavní postavy do ještě rozestlané postele, tak jak to jeho přítel zanechal, onu depresivní náladu ještě ženou o stupeň víše. Po krátké chvíli, kdy už je smutek a prázdnota ve vás k nevydržení, se objevuje krásný anděl v podobě itala Andrei (Alessandro Calza) a srdce zaplesá, že konečně nahradí onu prázdnotu po zesnulé osobě. On však truchlí též a máte to stereo. Neuvěřitelný snímek, u kterého jsem nedokázal udržet slzy a prožíval pocity s postavami. To že ve snímku není přelidněno je jen dobře a upoutáme se jen na příběh dvou hlavních postav. Melodie, které provází tento snímek melancholii jen prohlubuje a jen doufáte, že konečně přijde něco, co oba povznese a najdou smysl života. Když už se zdá, že se tak stalo, je všemu konec a vám nezbydou jen oči pro pláč a jen přemýšlení jak to asi mohlo pokračovat dál. Nepřišlo mi to jako bych sledoval film, ale byl součástí smutného života oněch postav. Viděl jsem už hodně filmů s homosexuální tématikou, ale tenhle se drží na první příčce a jen těžko ho nějaký film dokáže překonat.(28.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace