poster

Ciao

Drama

USA, 2008, 87 min

Režie:

Yen Tan

Kamera:

Michael Roy

Střih:

David Lowery

Scénografie:

Clare Floyd DeVries
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • fixaman
    *****

    Život je nevyzpytatelný a lidské osudy může svést dohromady cokoliv.. Někdy jsou to chvíle plné radosti a naděje, jindy okamžiky bezmoci a zármutku.. Druhý případ svedl dohromady hlavní protagonisty tohoto snímku a utvořil tak zajímavý základ k rozvíjení jejich vztahu.. Výtvor je o to zajímavější, že v dnešní době, kdy většina filmů s homosexuální tematikou je plná erotiky, neukazuje v této oblasti prakticky nic.. Zároveň ale načrtává ten pocit, který většina z nás tak důvěrně zná a scéna největšího sblížení, k jakému mezi těmi dvěmi dojde, působí tak skutečně, až se mi skoro tajil dech.. Jsem zkrátka asi nenapravitelný romantik.. Jedná se o snímek neskutečně smutný, silný, působivý a pro mě rozhodně nezapomenutelný.. Kéž by takových bylo více...(11.12.2009)

  • Stanislaus
    ****

    Krásný a příjemný snímek, který se zaobírá zejména láskou a přátelstvím. Na první pohled tento film možná vypadá až přiliš amatérsky, ale jeho vyznění rozhodně není žádná tuctová záležitost. Líbil se mi nápad, kde byla jedna z postav (Mark) představena jinými (Jeff a Andrea), a to ze dvou různých pohledů. A ikdyž se ve filmu Mark objevil opravdu minimálně, tak i přesto byl tím, kdo tahal nejvíce za nitky. Zkrátka snímek, který říká, že když se vyrovnáváte se smutkem nad ztrátou milované osoby, tak by jste na to rozhodně neměli být sami.(16.9.2012)

  • fredisek
    *

    Tak násilná snaha (naprosto bezvýsledná) o art se vidí jen málokdy, a i ten kousíček originality ve finále zabíjí táhlé scény "lidi, bulte", které spíš ale člověka natěší na závěrečné titulky. Dialogy jsou jako z jazykového kurzu pro mírně pokročilé a všichni tři herci působí, jako by je sebrali na castingu, který se pořádal v okresním kulturáku (nic proti ochotníkům, ale před kameru by měl jít někdo, kdo umí vyjádřit emoce, aspoň trošíčku, Mark byl mouchy snězte si mě, jeho nevlastní čínskou sestru mouchy už dávno sežraly a jejich nový italský přítel se tak dlouho učil americkou výslovnost, až zapomněl hrát). Námět má potenciál, člověk by u toho mohl řvát do halelůja, jenže Ciao je sice k pláči, ale ne ke smutnění. Na kýženou otázku "Did you love him?" divák čeká hodinu a stejně z toho nic není. Dávám přednost filmům, kde nemusím přemlouvat postavy, aby se už konečně k něčemu odhodlaly. Jinak, jak píše HollyW, po tom, co člověk zhlédne britský Weekend, kdejaké queer drama mu zkrátka nevoní.(28.3.2013)

  • easaque
    ***

    hodně rozporuplný film, který paradoxně nejvíc říká, když se v něm mlčí. Dalo mi hodně přemáhání ho dokoukat, protože obsahuje hodně zbytečně protahovaných scén a rozhovorů, které zejména kazí "herci" a jejich stroze působící projev ... naštěstí aspoň dobře vypadají ;-) Námět je zajímavý, jen to provedení bylo na můj vkus utahané - asi měl s filmem režisér určitý umělecký záměr. Nakonec však dám slabé 3*, protože jeho kouzlo se ke konci projevilo. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 0 (3*MAX) ](11.1.2015)

  • tomeš
    **

    Holding a shot until the cows come home, are milked dry and put out to pasture once again does not make an art movie. Nebýt italského, řekněme impresária, Alessandra Calzy (který se částečně podílel na příběhu a zahrál si Itala, co se na něj dobře kouká - na herecký debut to nebylo úplně špatné!), Ciao by nebylo ani na ty dvě hvězdy, je to zklamání týdne (ano, jen týdne). A z toho jedna hvězda je za to, že se ve filmu nikdo nesvléká. Film je i přes necelou hodinu a půl zdlouhavý až dlouhý (viz úvodní citace z recenze v NYT), je to bohužel nudné, ukňourané, a to i přes původně zajímavý nápad, který ale pak trochu sklouzne do klišé... tomu ani neříkám spoiler warning. A to ještě nemluvím o zpracování, které je místy až na facku (nechci hnidopišit, ale za všechny zmíním aspoň zvuk - viz zcela bezvýznamně hlasité polykání (sic!) snad všech herců, to přece muselo rušit všechny - anebo zhůvěřilé svícení: totálně rušivé /asi "umění"?/ spodní nasvícení herců doma při večeři, proč?!). Dialogy působí škrobeně, paradoxně příliš "filmově" (všichni hned vědí co říct, na co se zeptat, kde je aspoň náznak přirozenosti?). Ke konci se film místy trochu zlepší (jako by začal režírovat někdo jiný?), ale oba předchozí snímky původem malajského režiséra Yen Tana (*1975) budou přece jen zdařilejší (Happy Birthday /2002/ a Deadroom /2005/). Škoda.(24.8.2011)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace