Osm a půl

Felliniho alter ego ve filmu hořce přemítá: "Měl jsem dojem, že mám co říci. Cosi velmi prostého. Chtěl jsem natočit film, který by byl užitečný všem." Potíž je v tom, že na konci projekce diváka možná napadne jiná replika, která rovněž zazní: "Vůbec nemám co říct, ale stejně to povím." S odstupem let je zřejmé, že podstatnou část tvorby Fellini točil vlastně o sobě, svém životě, svých představách a problémech. Fascinace sebou samým je jasně cítit z každého záběru 8 1/2. Fellini tehdy procházel tvůrčí krizí, bezradně tápal nad tím, jak realizovat látku, kterou zamýšlel natočit. Udělal tedy úkrok stranou a z nouze vznikl film o režisérovi, který - no schválně jestli uhodnete. Psát a točit sám o sobě je jednoduché, člověk má informace z první ruky, nemusí dělat kompromisy a hádat se se scénáristou. Fellini se na sebe sice dívá s ironií, ale už ne s odstupem. Ve snímku jde o tvůrce, který je obdivován, umělce, co je středem pozornosti, a na toto afrodiziakum slávy si už zvykl a dělá mu dobře. Slavný italský režisér nikdy neměl příliš v lásce nůžky a nutno uznat, že stříhat sám do sebe by mohl jen blázen. Výsledek je pro mě vyčerpávající, panoptikum postav kolem génia mě záhy začalo otravovat a nebyl jsem schopný, přes nejlepší snahu, dát 8 1/2 v tahu - vyšel mi na dva večery. Na konci nepřišla nějaká katarze, spíš úlevný pocit, že už to mám konečně za sebou. Klasik nechť promine, ale více než dvěma hvězdičkami ho neodměním. Ostatně - sám se sebou si užil víc než dost. Celkový dojem: 40 %. (11.11.2014)

Asi najpreceňovanejšia klasika vôbec. Mňa netrápi to, o čom film je (myslím, že toto je celkom zjavné od samého začiatku, dokonca si myslím, že u Felliniho nejde o "čo", ale "ako"), ale spôsob, akým sa s problematikou vysporadúva režisér. Kombinácia patetického a subtílneho symbolizmu by mi nevadila, pokiaľ by filmové rozprávanie malo elementárne poetické dimenzie. Vulgárne sexy buchta z Guidovho detstva figurujúca ako zhmotnená spomienka v jeho súčasnosti plus zopár ďalších "vzletných" ťahov je všetkým možným len nie excitujúco magickou oslavou filmu a života (hoci i života zbabraného). Nemám nič proti felliniovskej či altmanovskej koncepcii masovej exploatácie ľudí a ľudkov, vadí mi však, keď je ich tam x na piatu a ešte tárajú 145 minút o "nesmrteľnosti duše". Poetické dimenzie par excellence má pre mňa "A loď pláva". Možno som príliš vzdialený od skutočnosti, ale je mi fajn. Boh stvoril svet za sedem dní, Fellini svoj film pravdepodobne za osem a pol dňa. Obaja urobili obrovské chyby, pánboh ale aspoň nefiguruje v titulkoch. (13.04.2005)

Asi by mělo stát za menší komentář tak průměrné hodnocení filmu, který rozhodně není průměrný. Filmů od FF jsem moc neviděl (sladký život a amarcord). "Osmapůlka" je na rozdíl od nich plná chaosu a těžko vstřebatelných myšlenkových pochodů autora. Do Felliniho filmů se asi musí dospět a i když nejsem nijak výrazně komerční divák, tak ten film zatím plně docenit nedokážu. MM uhrančivý, CC okouzlující. (27.12.2013)

Osm a půltý Felliniho film je opravdu zamotanou záležitostí, ve které gradují jak dynamické scény, tak ubíjí ty zdlouhavé. Celou první polovinu filmu jsem si říkal, že tohle na víc jak 3* nevidím, ale jelikož opět (jako u mnoha filmů) zafungovala polovina druhá, která byla vskutku vynikající, tak musím přidat. Líbily se mi ty vzpomínky na dětství, které jen podtrhly výjevy ze současnosti. Strašně jsem se těšil na překrásnou CC a je škoda, že jí bylo dáno tak málo prostoru. Zkrátka snímek, kterému jsem opravdu dost velkou část stopáže nemohl přijít na chuť. (13.03.2011)

100% - Guido Anselmi je režisér v tvůrčí krizi, který bloudí mezi realitou, snem a vzpomínkami z dětství. Realitou ho provází chaos a stres kvůli jeho všemi očekávanému novému filmu. Ze všech stran na něj útočí ambiciózní filmový štáb, zvídaví novináři, demotivující intelektuální poradce, a k tomu ještě milenka vs. manželka… On má však hlavu prázdnou a na častou otázku „o čem ten film bude?“ nechává tazatele, aby si sami odpovídali. Přípravy filmu běží na volnoběh, a vztahy se tomu podřizují. Nechci se ale rozepisovat o „ději“. Tohle totiž, přátelé, musíte vidět sami. 8 1/2 je dokonalý film. Od vizuální stránky s neskutečně se pohybující kamerou a jakostními hereckými výkony, přes naprosto úchvatnou hudbu Nina Roty, až po všechny myšlenky filmu. Při sledování Otto e mezzo se vždy cítím neskutečně uvolněný, vychutnávám krásu každého záběru, žasnu nad hrou světel a stínů -jak optickou, tak myšlenkovou. Velkolepé finále to samozřejmě jistí, coby rozhřešení pro nás pro všechny. POZOR!!! Tohle nebude film pro všechny cílové skupiny. Je zatraceně náročný na soustředění a přiznávám, že bylo nad mé schopnosti docenit ho napoprvé. Kdo se do něj ale ponoří a něco mu obětuje, film ho bude stále více a více oslovovat. Pak třeba pochopí, proč tu na něj píšu takovou ódu… (30.03.2006)