Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Recenze (747)
Určite zaslúžene jeden z naj českých filmov roku 2009. Trošku pomalší rozbeh v úvode, ale ak dáte filmu 20-30 min. , tak sa možno zahryznete rovnako ako ja. Film obsahuje minimálne tri veľmi silné scény, v ktorých vždy dominuje iný herec či herečka. Tešil som sa na L. Chudíka, ktorý svoje kvality potvrdil a jeho chladný, "eštebácky" pohľad i rozhovor bol naozaj jednym z vrcholov filmu. Nehovoriac o tom, že ma prekvapila jeho dobrá čeština - no to musia posúdiť češi. D. Kolářová ma absolútne dostala svojim nervovým výlevom pri scéne obhajoby svojho muža. To bol herecký koncert najvyšších ba až oscarových kvalít. Ďalší slovenský zástupca M. Huba je často obsadzovaný v českých filmoch a veru právom. Dobrá čeština, charizma, výborný herec, no čo viac dodať. Záverečná scéna prevzatia ocenenia a následný monológ je spomínanou treťou silnou scénou a určiť z nich tú najlepšiu sa asi nedá. Hřebejk opäť potvrdil svoje kvality a češi opäť zabodovali. Aspoň u mňa. 80%. ()
Že Hřebejk Chudíkovu roli původně chtěl dát jistému českému režisérovi, je jen nicotná perlička ze zákulisí. Že jsem u Kawasakiho růže pořád myslela na Svědomí, už by mohlo něco znamenat. Když se diskuse po projekci okamžitě stočila k Vyššímu principu, nebylo pochyb o tom, že česká kinematografie je jeden velký Krejčík. Ale k věci: Postava Luďka je vážně geniální dramaturgický manévr. ()
Šok z nepřipravenosti. Reinkarnace skomírajícího českého filmu. Zážeh! "...a před tím, všechno bledne, rozumíš!?". Lenka Vlasáková, hvězda! Střep v hrdle. Náznakovost a scény prozářené švédským sluncem. Nedostatek slov, mixlý s životní pravdou a totalitní bídou. "Je to tvůj otec, Lucie, doprdele!!!..." Škoda, že sem nemůžu vložit obrázek srdeční frekvence z Kawasikiho. Bolelo to, ale tupé hlavy tupounům se musí obrušovat. Krádež. Smrt. Oslava. Výbuch a scéna v lese!!! Protektore, zalez. Uřícenost z toho všeho a finále, kdy si všichni zapálili cigaretu. Extra film. Jeden z nejlepších českých a nejlepší možná cesta páně Hřebejka. Něco podobného zažito v 99, kdy jste byli Všichni mými bližními..... 100% ()
Možná jsem divnej ale po většinu filmu jsem silně uvažoval spíše o dvou hvězdičkách. Trošku mě mrzí že hodně uživatelů nemá odvahu Hřebejka spravedlivě ohodnotit. Sleduju tento úkaz již delší dobu. V jeho filmech stále hledáme určitou hloubku, kterou tam často není snadné najít. Konec filmu dostal ale i mě. Ty závěrečné scény, kdy donedávna rodina hlavního hrdiny si svorně zapálí cigarety a kdy bývalému příslušníkovi STB kterého přesvědčivě ztvárnil Ladislav "Sova" Chudík nesou dort, jsou přímo šokující. PS: Proto mé dilema tentokráte zní: Můžu odpustit filmu velice slabou první polovinu díky povedenému konci? PS2: Kdybych měl hodnotit látku a obsah filmu dám klidně 4 hvězdy, ale já hodnotím pouze 95 minut filmového materiálu. ()
Film vyčnívá brilantní režií a přesnými hereckými výkony, ale nikoliv příběhem. O tom, že Stbáci byli sice svině, ale taky jen lidi, stejně jako ti co jim donášeli a bla...bla...bla...Snímků podobného ražení se po revoluci vyrojilo víc než dost a Kawasakiho růže rozhodně patří mezi ty lepší. Pravdou zůstává, že se mě film nijak zásadně nedotkl a místy mě i nudil. Nedivím se, že Kawasaki boduje na různých festivalech, protože vypadá opravdu světově. Bohužel, jen vypadá. ()
Úvodní čtvrt hodinku jsem se docela nudil a obdivoval jsem tak pouze aranžmá daných scén, což by mi ovšem nestačilo na více jak 2,5*. Postupně mi však děj filmu začal prostupovat pod kůži a sledoval jsem jej až do samotného konce s velkým zaujetím, přičemž i po doběhnutí závěrečných titulek mi ještě chvíli hlodal v hlavě. Kawasakiho růže je povedené drama - 4*. ()
Po šíleně otravné a hloupé Krásce a unyle prázdném Medvídkovi asi na Hřebejka sedla můza a v řadě si švihnul tři podařené kousky. A zatímco Nestyda byl silně vieweghoidní, tudíž pro ženský, U mě dobrý nečekaně polívkově vtipné, je Kawasakiho růže prosmutnělá od začátku do konce. Téma je silné, až praští, historie je stále otevřená a ještě dlouho bude, a dokud budou lidé vzpomínat, nedá se na to nemyslet. A i když je zlo skryté v minulosti a vráskách usměvavých starců, je to stále zlo! ()
Tak toto už má evropskou úroveň. Perfektně mi sedl i výběr herců. Pro mne zatím nejlepší Hřebejkův film. ()
Něco podobného tu chybělo... ale bylo to moc strnulé... ()
A máme tu další variaci na choulostivé téma naší historie. Tentokrát pod záštitou předního českého režiséra Jana Hřebejka a vynikajícího scénaristy Petra Jarchovského. Musím přiznat, že film si mě získal především díky velmi rozumné metráži, již naznačenému skvělému scénáři, velmi vkusně zvolené hudbě a famóznímu výkonu Daniely Kovářové. Ta snad jakoby s přibývajícím věkem rozkvétala, její hra očí mi nejednou přivodila mrazení v zádech. Nenalezl jsem větších slabin, přeji Janu Hřebejkovi pokračující režisérský růst. ()
Trochu lepší kýč, ale pořád na hranici únosnosti. ()
Hřebejk je schopný režisér, jednotlivé scény/části fungují velmi dobře, herci, kamera, hudba, to všecho se povedlo, ale jako celek to nedrží moc dohromady. ()
Všichni opěvují nového Hřebejka, konečně jiná forma, konečně netragikomický...konečně nudný a nezábavný. Nečekal jsem komedii, nevím proč, očekával jsem něco jiného, více "totalitního" a dějově režimově rozlehlejšího. Nakonec jde vlastně jen o malý příběh dítěte a jeho otců ovlivněný komunistama. Ale nelze Hřebejkovi a Jarchovským nic vyčítat, spíše se mi jen netrefili do noty a já si film tak trošku protrpěl. Až na scény s "primářem Sovou", který je ve své roli nečekaně výborný. ()
Ale jo bylo to dobrý, přišlo mi že to má z technickýho hlediska větší měřítko než většina české konkurence i se na to líp kouká (možná se pletu, na český filmy moc nekoukám), k tomu to má jistější herce, kteří působí opravdu přirozeně i ve vypjatějších scénách (akorát u Kratochvíla jsem se nemohl rozhodnout, jak na mě jeho herectví působí, ale určitě mě zaujal, nesympatickej mi byl akorát ten manžel Vlasákový). Jeden z lepších Hřebejků. 7/10. ()
dechberoucí drama se skvělým Jarchovského scénářem, umě vedené mistrem Hřebejkem, vygradované do silné pointy. nepřeháněné, leč bravurní výkony hlavních protagonistů jsou prostě pastvou pro oko, hudba krásně ladí se scénickými obrazy, ve filmu i díky stopáži jednoduše není hluchých míst... prostě první český pětihvězdičkový kinozážitek letošního roku. doufejme, že ne poslední... 100% ()
Zdá se mi, že si pánové Hřebejk a Jarchovský ukousli větší sousto, než pak byli schopni sežmoulat. Třetí hvězdičku přidávám vlastně jenom kvůli hereckým výkonům, jinak za ni podle mého film nestojí. Rozehrává se zde spousta motivů, z nichž některé postupně coby nadbytečné vyvanou jako průvan a už se o nich nic dál nedovídáme. O základním motivu viny a svědomí se zde spíše jen rozmlouvá než hraje, chvílemi to připomíná více psychoterapeutická sezení než drama. Na toto téma byla natočená řádka velmi povedených dramat, možná se autoři měli smířit s tím, že se svou invencí další přidávat nebudou. Za daného stavu se jedná o film naprosto zbytečný. ()
Mimořádně dobrý námět na téma viny má hrany obroušeny scénářem, který chvílemi marně popadá dech. A k tomu ještě "herecký" projev pánů Mikulčíka a Kratochvíla. Dlužno podotknout, že fotograf Kratochvíl v roli herce není tak strašlivý, jako "profesionál" Mikulčík. Ale i přes tyto nedostatky je to film s velkým nábojem a obrovským poselstvím. ()
Po tech nasich prazskejch lokalech se potacim a od vas pratele na Honzu Hrebejku dvakrat chvalu neslysim... musim uprime vyznat. Ale... , na csfd projevujete kolegackove az prekvapivou benevolenci a otevrenost. Pardon... . No Hrebejk asi nebude nikdy dokonali, ale sanci si jiste zaslouzi. Musim se priznat, ze komentare vetsiny kolegu me potesily a jsem z jejich nadhedu velmi prijemne prekvapen. Skvele komentare: Janek, Jhershaw, EdaS, no ja pa by ne - dik je mam za sve oblibence. ()
Pravda anebo lež? Vina anebo nevina? Kdo se v tom má vyznat a nakonec je stejně jedno, kterou variantu si vyberete. Režisér vám stejně žádný prostor na rozmyšlenou nedá. Mistr Hřebejk točí poslední dobou prapodivné filmy z nichž se nepříjemně vytrácí jakýkoliv divácký prožitek. Ten je jen a pouze přetransformován do sterilního celku s nijakým vyzněním. Film už pár minut po svém začátku je divně koncipovaný a dost nepřehledně podávaný. Z hereckého hlediska je tohle drama odvedeno dobře, ale víc jak jednou se stejně na tenhle film nedá podívat. Dlouho jsem neviděl, aby drama s takovým potenciálem bylo tak neživotně podané. Každá scéna zde trvá déle než je záhodno. Hřebejk postupně ignoruje filmové prostředky a převažují sáhodlouhé dialogy. Není divu, že po statických dialogových scénách se toho ke mně moc nedostalo. Div, že jsem to dokoukal. A nepřišla ani žádná katarze se závěrem. Jen velký pocit nedobrého přístupu k velmi ožehavé látce. Ke mně dolehla jen vzdálená ozvěna filmů na podobné téma, které si možná nezískaly takovou pozornost jako tenhle, ale byly divácky natočené. O tomle to spolehlivě neplatí. Mé hodnocení: 40% ()
Tohle drama je nezvykle hořké, chvílemi se pousmějete, chvílemi povzdechnete. Pokládá spoustu otázek, na které si musíme odpovědět sami cestou z kina – což je dobře, filmy, které v divákovi vzbudí úvahy nad vážnými událostmi jsou vždy přínosné. Neříkám, že kvalitní. Jistě že má Kawasakiho růže své mouchy. Pojednává ale o tématu, které si o zfilmování vyloženě říkalo. A to zfilmování se panu Hřebejkovi překvapivě povedlo. ()
Reklama