Mother's Day

Bohužel - tady nebylo komu fandit. Oběti i záporáci to totiž průběžně mrvili všichni stejně, jako kdyby se na mě domluvili. Na každý zajímavý a uvěřitelný dějový zvrat připadal minimálně jeden WTF moment, takže výsledkem je, s odřenýma (a vařící vodou vypláchnutýma) ušima, jen tříhvězdičková plichta. A ta vychvalovaná psycho-maminka se může jít bodnout! Na svoje děcka se vytahuje: „Co jsem vás celý život učila?“ nebo: „Dodržovat pravidla je pro přežití důležité“ a přitom sama vrší jednu chybu za druho! Například ani nenechá svázat všechna rukojmí (pravidlo č.1 z příručky Psychopatem snadno a rychle!), takže jí pak zajatci běhají po baráku jako vzteklé veverky a zbytečně dělají, v té už tak dost prekérní situaci, ještě větší bordel. Ale jedno musím Bousmanovi přiznat. Jak jsem průběžně střídal strany, kterým fandím a střídavě jsem si tu vybíjenou užíval nebo se nad něčím nasíral (nejdebilnější bylo to hraní si na Jigsawa: „Máte na to 30 vteřin nebo vás zabiju obě“), uteklo to jako voda a nějak jsem se, navzdory delší stopáži, ani nestihl nudit. Nicméně, jako opravdu šťavnatou psychopatickou rodinku doporučuji raději tuhle . (15.09.2013)

SPOILER! Pověst tohoto snímku jako zábavné vybíjené ve které se těžko předem odhaduje kdo poletí z kola ven je oprávněná a jednotlivá zabití jsou také docela výživná. Ovšem obvyklá demence postav, které mají možnost dorazit ležícího protivníka a raději se dají na úprk aby mohli být vzápětí sami zneškodněny zde překračuje obvyklou míru. Zejména Beth je v tomhle ohledu přebornicí a jako idiot se chová kdekdo, třeba i policejní důstojník. Samotný konec pak zkušeného diváky stěží překvapí. Ale přece jen - pozitiva tu převažují, v rámci žánru lehký nadprůměr. (29.12.2012)

Ano, Rebecca De Mornay sundala ruku z kolébky a položila pod ní hlavu. Její za každých okolností vyrovnaná maminka dala vzpomenout na těžký osud Rafanů, Normanů Batesů i ředitelů springfieldských základních škol a za svou opičí lásku k potomkům si zaslouží pugét růží do vázy (vytvořené brokovnicí z její lebky).. Logika pláče, konec páchne. Místy docela tupě působící exploitation, který si co 5 minut pomáhá nějakou směšnou berličkou, aby mohl vůbec pokračovat a navíc, v porovnání s Funny Games nemůže být o nějakém nesnesitelném tlaku na oběti ani řeč. Omlouvám se za příkré hodnocení, asi jsem už podobnými snímky přesycen... (18.10.2012)

Začiatok bol zaručene parádny.Traja zločinci z toho jeden ťažko ranený prídu do svojho domu ale hneď zisťujú,že sa tam veľa vecí zmenilo a už nieje ich ale sú tam iný majitelia z priateľmi a práve pre nich začína peklo.Ty zločinci neboli až tak strašný aj keď sa aspoň tak tvárili ale po príchode ich Matky to malo slušnú psychickú zátaž.Len sa mi to zdalo neuveriteľné lebo zaporáci niesu až tak drsný ako to hrajú a rukojemníci niesu až tak vystrašení ako by mali byť .Ked ide do tuhého nikto nedrží z nikým to je jasné ale toto bolo brané až tak detinsky,sprostučko.Je to čistý nekompromisný Home Invasion,má v sebe akciu,napätie,dynamiku a silný psychický tlak od útočníkov.Len a je tu to slovo len to celé dianie je zabalene takej sprostučko neuveriteľnej forme.Ked začal film dával som mu 5* ale ako postupoval tak aj moje hodnotenie sa menilo a na konci som mu mohol dať nanajvýš 3* ale to je určite škoda mal na viac. (01.01.2015)

První desítky minut výborné, doslova náběh na žánrovou událost roku. Za některé scény se režisér tří dílů série Saw Darren Lynn Bousman vůbec nemusí stydět. Ba naopak. Pevnou půdu pod nohama mu ale sráží scénář a přepálená délka. Zhruba v polovině se totiž diváctvo musí jednoznačně rozdělit. Jedna půlka nechce vidět nelogické chování postav a užívá si slušivou atmosféru, druhé polovině začíná neuvěřitelně vadit, že sebemenší vzepření skupinky lidí (mnohdy třeba šest přátel vs. jeden ne vždy úplně pozorný psychopat) nepřichází. Prostě jednání postav, které je mohlo ze sraček dostat o poznání dřív (a s výrazně nižší úmrtností), začne záhy vadit. Bousman, který jindy a jinde ujíždí na rozpadajících se obličejích a vyhřezlých střevech, tu a tam vzpomíná právě na časy minulé – a to zcela zbytečně (jestli do třiceti vteřin jedna sejme druhou, tak ji nechám naživu) a hlavně bezduchým mlácením a ponižováním rukojmích děj protahuje. Někdy to funguje na jedničku (hlavně psychické tlaky ze strany matky), jindy to nepěkně dře. Tvůrci tak tlačí hlavně na diváka, aby bolest obětí prožíval intenzivněji. Jenže s ohledem na logické výtky to tak úplně nejde. Herecky místy velmi povedené, Rebecca De Mornay nechává vzpomenout na duševně narušenou z Ruky na kolébce a Alexa Vega z dob Spy Kids nesmírně sympaticky vyrostla!! Btw. finálová tečka je opět absolutně zbytečná!! (05.04.2012)