Dívka, která kopla do vosího hnízda

Za soudní proces a scénu z cihelny přihazuju závěru téhle výtečné trilogie o pravém, a velice napínavém, přátelství čtvrtou hvězdu. Celkové hodnocení trilogie 70% (první díl nejsilnější, druhý díl nejslabší, spíš výplň, ikdyž stále zajímavá), těch cca 7 hodin mi uteklo jako voda, ale stejně tam na můj vkus bylo až moc řečí na úkor silných, nervydrásajících scén (ačkoli kdykoli na ně přišlo, stály za to). Herecké duo netřeba velebit (to už jsem učinila u předchozího dílu) a z fleku bych oběma vrazila plný počet. PS: Jsem zvědavá na verzi s Craigem, neumím si představit, že by James Bond mohl dosáhnout takové důvěryhodnosti, jako civilní Nyquist. (14.03.2012)

Larssonova trilogie ve filmové podobě. Nedá se nějak dlouze rozepisovat k tomuto dílu. První díl Muži, kteří nenávidí ženy je ze všech nejpší - perfektní, napínavý příběh. Druhý díl: Dívka, která si hrála s ohněm - též velmi slušný snímek, ale už lehce zaostával, především příběhem a menším tempem. Za tento film má lepší příběh a jeho lepší zpracování. Film se soustředuje jednotlivě na postavy. Michael Nyqvist mě opět přesvědčil, že je výborný herec. Dokonce i Noomi Rapace mě překvapila, v předchozích dílech mě až tak nebavila. Konečné slyšené u soudu bylo opravdu rázné a povedené. Takže nemám v podstatě nic vytknout Na první díl to nemá, ale zase lepší příběh než druhý. Celá tahle trilogie je povedená. Je to převážně švédská produkce, takže je film netypický, uvidíte sami. Bez dlouhých řečí jsem velmi spokojen. Je to tak na rozmezí mezi 4 a 5 hvězdou. Já dávám ale s radostí tu pátou. Takže hodnotím na zasloužených 90% = ***** (13.04.2013)

Třetina postav v urnách, třetina v báni, třetina celkem v poho (ne POMO, aby nebyl problém)... njn, třetí díl, to jsou mi paralely. Ok, já žádnou nevyrovnanost nezaregistroval, všem třem dílům dávám proto stejné hodnocení, nelekejte se, napětí....4! Lizbeth byla konečně kurevsky punková a u Blomkvista jsem asi nakonec (díky těm stráveným hodinám) nějaké to charisma taky našel. Bitky směšný jak ve "dvojce", zkrátka Evropa. Na Fincherovo dílo momentálně náladu nemám, takže nemůžu srovnávat, "kdo že jako líp". Mám ale pocit, že dokázat v jednom roce natočit TOHLE, je celkem slušná práce...paráda. (29.01.2012)

Stejné postavy, které hrají stejní herci jako v jedničce, zato scénárista a režisér jsou jiní a možná i to částečně ovlivnilo výsledek, který je zřetelně rozpačitější než Oplevovi Muži, kteří nenávidí ženy. Už literární předloha je hodnocena rezervovaněji, ale režisér se podepsal na snímku ve více oblastech. Nevlastní bratříček Lisbeth vypadá a jedná jako z bondovek 60. let, a to vážně nemyslím jako superlativ. Akční scény (naštěstí je jich minimum) prozrazují, že Alfredson v tomhle žánru nemá natočeno ani nakoukáno. Zločinné rejdy rachitických stařečků potácejících se mezi dialýzou a smrtí nevypadají tak nebezpečně a napínavě, jak by si filmový štáb přál. A konečně - celé to spiknutí, složitá konspirace, která nutí účastníky ještě řadu let po pádu železné opony páchat další zločiny, vypadá tak nějak přehnaně v porovnání s tím, že šlo o krytí jednoho nedůležitého agenta. Nečtenář knihy, mezi něž patřím, asi bude v nevýhodě oproti těm, kteří Lisbethiny osudy mají načtené. Celkově jde o lehounce nadprůměrnou filmovou detektivku, která těží z popularity knižní série. Pokud ale literární Milénium vypadá právě takhle, je otázkou, odkud se vztal ten fantastický globální úspěch trilogie. Celkový dojem: 60 %. (04.11.2013)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)