Daleká cesta

Spočiatku papierom šuštiace dialógy a prvoplánovo vykreslení židovskí obyvatelia. Neskôr však takmer až experimentálny film, využívajúci k pocitu nesmiernej duševnej stiesnenosti prvky nemeckého expresionizmu (aký to paradox). Rôzne uhly kamery, hra s tieňmi, zmätená orientácia v priestore. Je samozrejmé, že film treba brať s ohľadom na rok jeho vzniku, dnes by niečo podobné pôsobilo značne bizarne. No a práve ten rok vzniku a bezprostrednosť, s akou reaguje na udalosti druhej svetovej vojny, ktoré neboli na očiach tak (myslím koncentračné tábory, nie zákazy v mestách), ako trebárs bombardovanie alebo hlad, je mojim prvoradým hodnotiacim merítkom. (12.09.2015)

Poprvé jsem Dalekou cestu viděl na CS filmu a zážitek nebyl zas až tak intenzivní. Podruhé jsem film shlédnul dnes na ČT ARTu v restaurované verzi, která byla Národním filmovým archívem v pražských laboratořích vyčištěna v roce 2019. A musím dodat, že z obrazovky na mne dýchlo nefalšované ZLO. Některé scény jsou vyloženě hororové a děsivé, na které jen tak nezapomenu - Eduard Kohout před skokem z okna. Saša Rašilov hrající na činely v pološílené a bizarní dechovce, která hraje židům, když pochodují do ghetta. Dětský hlas, opakující slova Osvětim - Majdanka - Treblinka. Desítky dětí, které do ghetta přišly z vyhlazovacích táborů a při pohledu na sprchy začaly panikařit a křičet "plyn, plyn". Jiří Plachý jako vyšinutý žid řídící vlak, který se vrací již z "druhé strany"...uffff!! Těch momentů je tam opravdu mnoho, včetně strašlivých výjevů z plynových komor. Detailů, kterých jsem si poprvé díky špatné kvalitě nevšiml jsem nyní sledoval s otevřenými ústy a mrazením v zádech. Kamera, symbolická expresivní scéna (to je obrovská doména a nevšední propojení s obrazem), hudba, procítěné herecké výkony a obdivuhodná výprava dělá z Daleké cesty nadčasový (těžko uvěřit, že film byl natočen v roce 1948!!) a unikátní velkofilm o holokaustu a snad i první snímek, který byl na toto téma vůbec kdy natočen. Zároveň se jedná o stěžejní dílo Alfréda Radoka, které může směle konkurovat zahraniční produkci, dokonce si myslím, že svým ztvárněním a formou ji i dalece předčí. Brilantní a sakramentsky působivé. Proto doporučuji shlédnout v restaurované kopii. (15.04.2020)

Prvky předválečné avantgardy vyztužený, konvenčně vyprávěný příběh se silnými typy Waleské a Krejči. Střídmý a přesný výběr archivních záběrů, stručná historická etnografie holocaustu s emotivně silnými scénami, mrazivě působící dětské hlasy Brundibára. Řada hereckých akcí a dialogů je ovšem - co naplat - scénáristicky velmi schematická. 98´ 3-4* (12.02.2015)

O trochu méně nápadité než Obchod na Korze nebo Vyšší princip, ale však o to více bezprostřední veledílo, o kterém se bohužel příliš neví. Výtečná hudba, výtečná kamera a vystupňování momentů, při kterých mrazí rvalo z člověka poslední zbytky, co z něho zbyli. Závěrečné mlácení klackem do rozbitého klavíru je vrcholem veškeré té ohavné geniálnosti. Byl jsem v Terezíně o v Osvětimi a ten film mrazil stejně jako návštěvy tam a to je myslím si účel. Morální ponaučení, které z tohoto filmu plyne je i po 60ti letech stále aktuální. Je zde zcela patrné, že existuje li někdo, kdo i nyní podporuje Hitlerovy kroky a jeho ideologii, tak tento jedinec (nelze nazvat člověkem) nepatří do společnosti lidí, která se cítí býti pokorně pounaučenou, ale měl by pro dobro všech slušných lidí okolo sebe spáchat sebevraždu a modlit se, aby skončil v pekle a né daleko hůř. (16.10.2009)

Měl jsem pocit, že sleduji nějaký politický nezávislý film z 80. let. Kamera je tak šokující, že se člověk obává, že za ní sedí Milota. Symbolismus holocaustu je propracován do nejmenšího detailu. Žid si připíná kříž za statečnost, žid se sbalí, má číslo 402 a spáchá sebevraždu, nic není ukázáno, každý pochopí. Děvčata v Terezíně si zpívají popěvek Osvětim Majdanek, Treblinky. Těch netradičních postupů Alfréda Radoka je tolik, že to vypsat nelze. Herecké výkony Blanky a Otomara a ostatně všech jsou tak famózní, že v r. 1948 by to člověk nečekal. Na filmu se mi ale něco velmi nelíbilo: To, že je to pravda....byl by o moc hezčí, kdyby to byla jen Radokova katastrofická vize. (09.12.2012)