Žena v černém

Filmový lidový strašidelný román, který dokonale vytěžuje konvence gotického hororu a viktoriánské estetiky duchařských příběhů (autorka předlohy Susan Hill je na ně odbornice). Watkins zvolil celkem ultimátní digitální look, který je někdy nádherný (barevné kontrasty a jemná práce se světlem v úhledných interiérech), někde velmi umělý a nevěrohodný (hlavně upravené exteriéry). Atmosféra je fajn, vytýkat tomu předvídatelnost je nesmyslné, ten film je de facto stylistické cvičení s jasnými pravidly, které je třeba dodržet. Trochu mi překáží inklinace k levným lekačkám, ale zase ty dlouhé špacíry se svíčkou setmělým domem jsou hutné. Radcliffovi se to ztracené vylekané štěně navíc dá uvěřit bez obtíží. Příjemně staromilské, od závoje až po kotníkové botky. (03.02.2013)

Mlha houstne, voda stoupá, mrtvé tváře vykukují zpoza keřů a zvuk houpacího křesla mi ve vzpomínkách přivádí husí kůži i na místa, o kterých se nemluví. Daniel Radcliffe hraje velmi strhujícím způsobem a vstříc všem jeho odpůrcům jsem se musel od začátku usmívat, že Arthura ztvárňuje pojetím, které na Harryho nedává snad ani vzpomenout. S jízdami vlakem na místa plná duchů si sice pokoj nedal, ale Skoro Bezhlavého Nicka nečekejte. Dokud se v pozadí otáčí neznámá silueta, je všechno příjemně mrazivé, ale když se v okně objeví tvář nebo na skle otisk, stahoval se mi žaludek do nepříjemně malých rozměrů. Ženu v černém tak nejvíce svazuje relativně okoukaná dějová premisa, která v závěru stojí před těžkou volbou. Zda přinést happyend, který může být považován za klišé nebo přitvrdit varhanní muziku a čelit riziku přepáleného konce. Jak to dopadlo, se musí divák přesvědčit sám, ale film jako celek i díky opravdu nečekaně působivým momentům a pocitu "jestli se do toho baráku vrátíš, tak to hned vypnu" s přehledem obstál. (15.03.2012)

Spracovanie veľmi dobré. Prostredie, atmosféra, tajomno, všetko funguje. Ale scenáristicky nič nové pod slnkom. Aj lakačky spoliehajú viac na zvukové efekty než na obrazovú a strihovú vynaliezavosť. Radcliffe na postavu otca vízorovo mladý, ale výkonom bezchybný. Ciarán Hinds dodáva filmu punc dôstojnosti. Mladí diváci Harryho Pottera, ktorí nevideli podobných filmov stovku, budú spokojní. (21.02.2012)

"Copák to mohlo vzít jinéj konéc, když zasejc brouzdál kolem týho Čórtova hrádu?" Dílo odvedené s naprostou profesionální zručností a filmařským umem, které sice neobsahuje nic nového, převratného ani nečekaného, ale ono je to spíš dobře, třeba v Insidious se film díky jakýmsi pokusům o inovaci zvrátil do nechtěné komedie (plynová maska proti duchům, ach ty asociace). Radcliffe nekazí, ovšem auru takřka císařskou dodává své postavě můj oblíbený Caesar Ciarán Hinds. Příjemný horor na sychravý večer, kde blata jsou správně mlhavá, mlha správně hustá, v opuštěném domě vše správně trouchniví a vrže, svíčky zhasínají ve správný čas a bledé děti se zjevují v nejlepších chvílích. Má to atmosféru, skvělé prostředí a sympatické hrdiny. Mně to stačilo. (29.02.2012)

V podstatě dost brakové, babsko-povídačkové téma zpracované sterilně a nudně a studeně, jako by šlo o nějakou oficiální biografii populárního státníka. Tím pádem zcela nepochopený a nevyužitý potenciál námětu. Považuju se za člověka, který má strach rád a také ho má docela hodně nakoukaný, takže zde používané lekačky by se mnou nepohnuly, ani kdybych se dívala o půlnoci sama na hřbitově a promítala si to na stěnu staré zapavučinované hrobky. A casting hlavní role je ostudný. Kdyby tam figuroval hercův sádrový odlitek, tak od něj člověk dostane víc emocí než z živého masa. (27.07.2012)